Životy Svatých

 

Svatá panna Sunniva a další z ostrova Selja (10. stol.)

památka 8. / 21. července

Byla dcerou křesťanského irského konunga a život svaté Sunnivy byl příkladem zbožnosti. Po předčasné smrti svého otce zdědila mladá princezna trůn a jí svěřenému lidu vládla s hlubokou moudrostí, křesťanskou láskou a milosrdenstvím. Její krása a bohatství jejích zemí přitahovaly pozornost hrozného sousedního krále – pohana.

Když uslyšel o její svatosti, urozenosti jejího původu, kráse a ctnostech, chtěl ji za ženu. Sunniva však jeho nabídku odmítla. Pohanský vládce se s odmítnutím nesmířil, vpadl do jejích zemí a pohrozil, že zemi zničí, pokud se za něho neprovdá.

Aby Sunniva své poddané zachránila před záhubou a dodržela svůj slib panenství před Bohem, rozhodla se raději svou vlast opustit. Protože mnozí lidé svatou Sunnivu velmi ctili a milovali pro její laskavost a zbožný život, nechtěli se s ní rozloučit a následovali ji pryč ze země. Její bratr Alban a mnoho dalších věrných společníků (mužů, žen a dívek) s ní nastoupili na tři lodě bez paluby. Vědomě se zřekli vesel, plachet a kormidel a svůj osud svěřili zcela Boží prozřetelnosti.

Vlny zanesly lodě uprchlíků na divoké západní pobřeží pohanského Norska. Část společníků přistála na ostrově Kinn, zatímco Sunniva a hlavní skupina se usadily na neobydleném ostrově Selja. Křesťané se usadili v hlubokých pobřežních jeskyních, kde vedli asketický život, modlili se a živili se převážně rybami.

Po nějaké době však začali pohané na pevnině podezřívat cizince, kteří přijeli na ostrov, že kradou jejich dobytek pasoucí se na pastvě. Obyvatelé proto přivolali na pomoc hrozného vládce, jarla Haakona Mocného, známého svou krutostí a oddaností pohanství. Jarl dorazil na Selju s ozbrojenou silou, aby křesťanské společenství zničil.

Když Sunniva a její lidé viděli blížící se nepřátele, uchýlili se do jeskyně a začali se tam vroucně modlit a prosit Boha, aby ochránil jejich těla před znesvěcením a mučením. Nebáli se smrti, ale spíše toho, že padnou do rukou pohanů, a přitom zradí svou víru. Pán jejich modlitbu vyslyšel. Zatímco se modlili, zřítil se útes, který navždy uzavřel vchod a pohřbil křesťany pod sutinami. Pohané prohledali ostrov, nikoho nenašli, a tak odpluli s prázdnou.

O několik let později si obchodníci plující kolem Selji všimli nad ostrovem sloupu světla, který stoupal z ostrova až k nebi ke hvězdám jako proudící řeka. Z jeskyně se pak řinula neobyčejná a blahá vůně.

V roce 996 dorazil na ostrov první norský křesťanský král Olav I. Tryggvason s biskupem Sigurdem, aby ostrov prozkoumali. Poté, co odklidili kameny u zřícené jeskyně, objevili těla zesnulých. Tělo svaté Sunnivy bylo nalezeno zcela neporušené a nezraněné, jako by spala. Ostatky svaté panny a jejích společníků (zvaných muži ze Selje – Seljumennene) byly slavnostně přeneseny do chrámu, který byl pro ně na ostrově postaven.

V roce 1170 byla relikvie přenesena do bergenské katedrály, kde se Sunniva stala patronkou města Bergenu, celého západního Norska a ochránkyní mořeplavců.