Životy Svatých

Svatý spravedlivý Panagis (Paisios) Papa Basias Kefalonský

památka 7. / 20. června

Svatý Panagis se narodil roku 1801 v Lixouri na ostrově Kefalonia ve zbožné a zámožné rodině. Už od dětských let projevoval opravdové nadání a velkou lásku ke čtení duchovních knih. Dostalo se mu dobrého vzdělání, naučil se italsky, francouzsky, latinsky a vystudoval filosofii a teologii. Když mu zemřel jeho otec, musel na sebe Panagis převzít péči o svou matku a sestru. Aby to mohl dokázat, jelikož byl ještě poměrně mladý, začal pracovat i díky svým jazykovým dovednostem jako učitel gymnázia. Brzy však učitelského povolání zanechal, aby kvůli tlaku anglické okupační nadvlády[1] nemusel přijmout kompromis v otázkách vyznání víry a svého vlastenectví. Poté začal dávat soukromé hodiny, to vše až do doby, dokud se nerozhodl zpřetrhat veškeré svazky se světským životem, kdy opustil své rodné příbuzné a zanechal své kariéry, aby se stal mnichem ve Vlachernském monastýru Přesvaté Bohorodice na ostrově Dia[2].

Po dlouhém a vytrvalém přemlouvání své matky se však za nějaký čas vrátil do Lixouri. Mnišského asketického života však nezanechal; ve zbožné odříkavosti žil až do konce svého života, ať už se nacházel v jakýchkoli podmínkách. Ve věku třiceti pěti let byl rukopoložen na diákona a poté na presbytera, kdy přijal jméno Paisios. Od té doby se zcela oddal církevní službě. Skoro každodenně sloužil božskou liturgii, kázal a osobním příkladem zjevoval evangelní ctnosti. V chrámu vždy stál jako doslovný sloup modlitby a když z chrámu vycházel, tak rozdával milodary potřebným, navštěvoval nemocné a k církevnímu stádu, k jeho Dobrému pastýři Kristu, navracel zbloudilé a zatoulané ovečky. Byl to výjimečný zpovědník, který mocně a blahodárně působil na duše věřících.

Vždy se zříkal toho, aby byl určen pro nějaký konkrétní chrám, aby unikl před světskými starostmi a také před tlakem okupantů. Otec Panagis (Paisios) se nakonec usadil v kapli světitele Spyridona v Platis Gialos, kde potom, po dobu padesáti let, obdařoval kefalonský národ bohatstvím svého srdce. Podle příkladu ctih. Gerasima Kefalonského (památka 16. /29. srpna a 20. října/2. listopadu) a ctih. Anthima (Kuruklise) Slepého (památka 4. / 17. září) poučoval otec Panagis svůj národ a zaséval do srdcí věřících Boží blahodať, aniž by současně opouštěl svůj monastýr. Kromě toho sloužil i v druhých chrámech, které byly v blízkosti Lixouri. Když se lidé dozvěděli, že má otec Panagis sloužit v daném chrámu, přicházelo vždy velmi mnoho věřících.

To, co získal díky rodinnému dědictví, to také rozdal mezi chudé, které považoval za své děti. Když svatý přicházel do města, následovaly ho zástupy chudých žen, kterým vždy rozdal vše, co měl u sebe, až tak, že mnohdy neměl sám co jíst. Byl jako nový svatý Mikuláš, vždy věděl, které rodiny trpí nouzí, a dával jim vše potřebné a posiloval je ve víře v Boha. Jeho láska k bližnímu se snoubila s určitou smělostí. Často vešel do obchůdku a bral přímo ze skladu vše, co bylo třeba k milodarům. Jedenkráte se stalo, že jeden pekař odmítl dát svatému to, o co ho svatý Panagis prosil, aby pomohl potřebným, ale i duši toho pekaře. Když svatý odešel s prázdnou a pekař poté zadělal na těsto, tak to těsto pekaři vůbec nenakynulo, a naopak se zkazilo.

Svatý Panagis získal dar prozřetelnosti a proroctví, který užíval k nápravě duší. Ten, komu bylo souzeno brzy zemřít, toho vytrvale prosil, aby přišel ke zpovědi, a ty, kteří zamýšleli učinit nějaký hřích, pak s pomocí narážek a v náznacích před tímto hříchem varoval. Takto jedné deštivé noci, když potkal člověka, který chtěl učinit hřích, tak na něj zakřičel: Hřích, hřích, vrať se domů! Jindy, nějaká žena, která ztratila dva své syny, jednoho po druhém, upadla do zoufalství, rozezlila se a obořila se na Boha. Svatý za ní přišel a stanul před jejím domem, a když žena odmítala otevřít, přežehnal dveře znamením kříže, a ty se samy otevřely. Poté vešel do pokoje, kde se nacházely portréty zemřelých synů, pojednou obrazy bratrů ožily, každý měl v rukou pistoli a jeden druhého zabil. Tehdy svatý Panagis ženě odhalil, že se její synové zamilovali do jedné ženy, a kdyby Pán nezasáhl, tak by odešli ze života tímto způsobem. Tomuto velkému zločinu však bylo nakonec zabráněno. Jednou zase svatý vešel do domu, kde byl ve varu hliněný hrnec, protože paní domu očekávala hosty. Svatý tento hrnec převrhl, protože nedlouho před tím paní domu, když přišel nějaký chudák, tak ho vyhnala s prázdnýma rukama.

Tyto nesčetné Boží dary se však neobešly bez mučení a trápení, které svatý Panagis prožíval jako od nějakého „ostnu v těle“ (2Kor 12,7). Deset let po chirotonii postihla svatého neurastenie[3]. Panagis kvůli ní nemohl spát, ztrácel nad sebou kontrolu, křičel, holil si vousy a vlasy, házel vším, co měl po ruce. Když po šesti měsících přišel svatý k sobě, usoudil, že příčinou nemoci je jeho hříšnost. Později se tyto záchvaty opakovaly každé dva, tři roky, a ke konci jeho života pak každým rokem.

Otec Panagis později žil se svou ovdovělou sestrou v Lixouri, kdy roku 1861 zemřela. Před tím žil se svým bratrancem Andreasem Typaldosem-Basiasem, který se o něj staral. Ničivé zemětřesení na ostrově v roce 1867 zničilo jeho dům a donutilo ho žít od té doby všude jen jako host. Jako chudý, který všechny ostatní obohacuje, a jako ten, který nemá nic, a přitom má vše. Žil v domě svého bratrance Joannise Geroulanose (to byl otec slavného chirurga Marinose Geroulanose). Na oplátku za laskavou pohostinnost svého bratrance Joannise a jeho rodiny se otec Panagis stal ochráncem jejich domácnosti a pomáhal jim svou prozřetelností a prorockým darem, jakož i darem uzdravení.

Posledních pět let svého života byl svatý připoután ke svému lůžku. Přesto však nebyl zbaven daru prozřetelnosti a útěchy pro strádající duše. Lidé k němu neztratili lásku ani svou oddanost. Naopak, všichni lidé, kteří trpěli mučením a životním soužením, anebo se ocitli v těžké situaci, vždy věděli, že dveře jeho kelie jsou pro ně vždy otevřené. Svatý přese všechno nepřestával být navštěvován a nadále zůstával opěrným sloupem církevního života na Kefalonii. Měl takovou autoritu, že se častokráte vměšoval do životních nespravedlností, aby je k dobru vyřešil a viníky nečestných skutků aby ztrestal. Lidé mu naslouchali jako Božímu hlasu.

Svatý s trpělivostí a vděkem k Bohu nesl svůj kříž dlouhé nemoci, která ho však činila pokorným, takže ho někteří začali považovat až za jurodivého – blázna pro Krista. Svatý Panagis odešel k Pánu 7. /20. června roku 1888. Po dva dny a dvě noci přicházeli věřící, aby se poklonili tělu zesnulého. Jeho sláva se rychle šířila i mimo Kefalonie, takže byl za chvíli znám po celém Řecku, obzvláště po vyzdvižení jeho svatých ostatků roku 1976.

Svatý spravedlivý Panagis (Papa Basias) byl slavnostně připočten k zástupu svatých slavnostním aktem Konstantinopolského patriarchátu dne 4. února roku 1986.

 ______________________________________________________________________________

[1]  Kefalonie, šestý největší z řeckých ostrovů, byl v letech 1809 až 1869 pod britským protektorátem.

[2]  Ostrov Dia leží asi 12 km severně od Heraklionu, největšího města na ostrově Kréta.

[3] Neurastenie je nervová slabost a je nejčastějším druhem neurózy. Jejími příznaky jsou střídání podrážděnosti a únavy, bolesti hlavy, poruchy soustředění, poruchy spánku, vyšší emocionální citlivost a vegetativní obtíže.