Životy Svatých

Ctihodný Job Uholský

památka v den zesnutí 15. / 28. července

Ctihodný archimandrita Job (Ivan Kundrja) se narodil 18. května roku 1902 ve vesnici Iza v mnohačlenné rodině Georgije a Anny Kundrjových. Už v dětství Ivan spolu se svým bratrem Georgijem velmi pozorně sledovali obrozující se pravoslavné hnutí a vždy se snažili pomáhat dospělým v zápase za víru předků, neboť tehdejší politika uherské (maďarské) vlády pravoslavné věřící pronásledovala a utlačovala. V rodné vesnici zakončil osm tříd národní školy a roku 1920 pak zakončil i hospodářsko-obchodní školní kurzy. V letech 1924 až 1925 sloužil v Československé armádě v Michalovcích.

Po vojenské službě se Ivan rozhodl odejít do Řecka, na Svatou Horu Athos, konkrétně do ruského Monastýru svatého velkomučedníka Pantelejmona, kde ve dvacátých letech 20. století vedlo mnišský život mnoho mnichů ze Zakarpatí. Celkem dvakrát se pěšky vypravil na Athos, protože však neměl potřebné dokumenty, nebyl nakonec do monastýru svatého Pantelejmona, kam chtěl vstoupit, přijat.

Přímo u vesnice Iza na Zakarpatí byl tehdy monastýr svatého Mikuláše, kde Ivan v roce 1928 zakončil pastýřsko-teologické kurzy, po jejichž zakončení spolu s ještě několika kamarády se rozhodl založit a postavit monastýr v Horodilovu. Tak se i stalo, přičemž prvním igumenem monastýru v čest a slávu Svaté Trojice byl ctihodný archimandrita Alexij (Kabaljuk, památka 19. listopadu / 2. prosince). Po jeho odchodu mnišskou misii vedl archimandrita Amfilochij (Kemin – Кеминь). V prosinci roku 1938 postřihl ctihodný Alexij (Kabaljuk) bratra Ivana na mnicha se jménem Job.

Když bylo Zakarpatí v roce 1939 okupováno Maďarskem, rozhodl se otec Job utéci do Ruska. V roce 1940 byl však zadržen na hranici a následně uvězněn a odsouzen jako špión na 25 let do pracovního tábora. Takto přežil jako vězeň tábory ve Vorkutu, na Kolymě a v Norilsku. V roce 1942 otce Joba, jako československého občana, vzali namísto do pracovních táborů na frontu, do sboru tehdy ještě pplk. Ludvíka Svobody. Ve válce sloužil u dělostřelectva.

V roce 1945 se otec Job vrátil do rodného monastýru. V dopise ze dne 14. listopadu roku 1945, určeném přeosvícenému Nestorovi (Sidorukovi), biskupovi Mukačovsko-užhorodskému, ctih. Alexij (Kabaljuk) napsal: Prosím, abyste rukopoložil mnicha Joba (Kundrju), který je mým zástupcem ve skitu Horodilovo, na jerodiákona. Biskup prosbu archimandrity vyplnil a 16. listopadu 1945 jej rukopoložil na první kněžský stupeň. V polovině prosince se pak s prosbou o rukopoložení na jeromonacha obrátilo na biskupa celé bratrstvo skitu v Horodilovu. Tato chirotonie pak proběhla 7. dubna roku 1946. Následně byl jeromonach Job při monastýrském shromáždění zvolen za představeného skitu.

V době, kdy byl jeromonach Job představeným skitu, se skit rozšířil, bratři postavili trapézu, mnišský dům s keliemi pro bratry monastýru a také kuchyni. V roce 1947 byl otec Job ustanoven igumenem. Bratři o něm prohlásili:

Vedl skit v letech 1946–1958, byl příkladem pro mnichy i věřící ve světě. Otec Job nikdy nepoužíval administrativních nařízení. Každý den sloužil liturgii. Po liturgii a obědu sděloval bratřím, jaké poslušenství (práci) budou mít ten den za povinnost vykonat, a on sám se k nim poté připojil. Ve volném čase se bratři monastýru scházeli, přičemž jeden z bratří četl mnišský ústav a otec Job k tomu podával potřebná objasnění či vysvětlení, jak je třeba užívat mnišská pravidla v každodenním životě. Mezi jeho lidské vlastnosti patří pracovitost, prostota ve vztazích s lidmi, milosrdenství a pokora… Je člověkem velmi skromným, bratři ho mají rádi… Igumen Job se vyznačuje mnišskou pokorou a moudrou poslušností, je modlitebník a také člověk pracovitý. Pro tyto duchovní hodnoty získal vážnost mezi bratřími, duchovními i věřícími. Jako představený skitu se neúnavně stará o všechny potřeby skitu a jeho obyvatel.

Roku 1950 byl ustanoven duchovníkem nejen skitu v Horodilovu, ale také i Mukačevského monastýru svt. Mikuláše, který se nedlouho před tím vrátil do rukou pravoslavným. V následném roce 1951 bylo otci uloženo sloužit také pro chrám sv. Elijáše ve Veljatinu.

V následných letech byl však započat plánovaný postup proti právům monastýrů a skitů, následkem čehož byl otec Job zbaven vedení skitu, který byl následně uzavřen.

V letech 1958 až 1959 se otec Job nacházel v monastýru svt. Mikuláše v Ize a potom v monastýru Proměnění Páně v Tereblje, kde působil nějaký čas jako představený tohoto monastýru. Brzy však byly i tyto monastýry zcela uzavřeny. V letech 1960–1962 byl představeným chrámu v Uhlje, potom chrámu v Monastyrci. Od roku 1962 byl až do konce svého života představeným chrámu sv. mučedníka Dimitrije Soluňského ve vesnici Malá Uholka.

Otec Job byl nezištným a hluboce pokorným člověkem, což je patrno také z jednoho jeho dopisu adresovaného eparchiálnímu archijereji ze dne 22. července roku 1966, v němž píše: Dozvěděl jsem se, že mě chcete ustanovit do hodnosti archimandrity, avšak já vás prosím, abyste mne ponechal v hodnosti igumena, protože se považuji za nehodného této velké hodnosti. Přesto byl později navzdory své prosbě ustanoven archimandritou.

Pět let před svojí smrtí, 25. února 1980, dal otec Job sestavit svou závěť, ve které napsal:

Já, níže podepsaný archimandrita Job, prožil jsem 20 let v Malé Uholce, při chrámu svatého Dimitrije. Můj život se blíží ke konci, brzy dovrším 80 let. Není znám den mé smrti. Mnoho kněží po sobě zanechává prosbu, aby byli pohřbeni v monastýru nebo v rodné vesnici, já však zakazuji, aby bylo kamkoli odváženo mé hříšné tělo. Moje vůle je pohřbít mě dle mnišského postupu a uložit vedle kříže uprostřed hřbitova.

28. července roku 1985 archimandrita Job pokojně zesnul v Pánu. V den svého zesnutí, v neděli, odsloužil ještě liturgii, pronesl dlouhé kázání a učinil všechny potřebné úkony (treby) pro věřící. Toho dne, okolo desáté večer, se mu udělalo špatně a on s modlitbou na rtech zakončil svůj pozemský život. Pohřeb se konal 31. července. Bohoslužbu sloužil archimandrita Efrém (Molnar). Mnoho mnichů, mnišek a věřících se přišlo rozloučit se svým duchovníkem. Otec Job získal pro svoji službu Bohu překrásný dar prozřetelnosti a modlitby k uzdravování nemocných. Mnohé zázraky, které starec učinil, jsou stále v paměti věřícího lidu.

V březnu roku 2008 mniši z monastýrů v Bedevlje a Hrušovu vyzdvihli ostatky archimandrity Joba, a ty pak byly přeneseny do chrámu sv. Dimitrije Soluňského. Když byl otevřen jeho hrob, všude kolem se roznesla vůně jako od ladanu či vonného oleje. Dne 8. května roku 2008 se v Kyjevo-pečerské lávře, pod předsednictvím Jeho blaženosti Vladimíra (Sobodana), metropolity Kyjevského a celé Ukrajiny, uskutečnilo zasedání Posvátného synodu Ukrajinské pravoslavné církve. Na tomto zasedání Posvátný synod slavnostně kanonizoval a připočetl otce archimandritu Joba (Kundrju) k zástupu místně ctěných svatých Chustské eparchie.

Památka otce Joba se koná v den jeho zesnutí 15. / 28. července.

Později v témže roce, 18. září, ve vesnici Malá Uholka Tjačevského rajónu na Zakarpatí, se uskutečnilo slavnostní svatořečení ctihodného otce Joba Uholského a jeho připočtení k zástupu místně ctěných svatých v souladu s dřívější kanonizací svatého Joba Uholského ze strany Posvátného synodu.

Raduj se, ctihodný otče náš Jobe, Karpatské země pochvalo

a podivuhodný modlitebníku za nás!

Modlitba ke ctihodnému a bohonosnému otci našemu Jobu Uholskému

Ctihodný a bohonosný otče náš Jobe, podivuhodný služebníku Kristův a Karpatské země veliký modlitebníku a divotvůrce! Svatého Horodilovského monastýru v čest Životodárné Trojice první zakladateli a budovateli! Ve dnech tvého pozemského života jsi mnohé na cestě pravé poučoval a do Království nebeského moudře vedl, zarmoucené utěšoval, padlým jsi ruku pomoci podával a ke všem jsi byl dobrým, milostivým a soucitným otcem. Nyní přebýváš v nebeské světlosti, v neporušitelnosti tvých svatých ostatků. Ty, který jsi opět obnovil monastýr Uholský, v němž jsi byl proslaven, umnož lásku tvoji k nám nemohoucím, v moři života, v nouzi a těžkostech přebývajících, neboť jsme pokoušeni duchem zloby a svými zhoubnými vášněmi, které proti nám vedou boj. Proto tě s pokorou v modlitbě prosíme, anděli pozemský a nebeský člověče, svatý otče: budiž nám všem rychlým pomocníkem, v mnohém zármutku a protivenstvích. Hlavně však v čase našeho skonání, budiž nám zastáncem milostivým, abychom nebyli předáni na celnicích v povětří do moci zlého vládce světa, ale abychom byli hodni, bez klopýtnutí, vejít do Království nebeského.

Otče Jobe, modlitebníku naší země a také všech těch, kdo tě ve zbožnosti a s láskou vzývají: nezahanbi naději naši, ale shlédni na prosby a modlitby naše, a zastaň se nás před trůnem Životodárné Trojice, které jsi věrně sloužil ve tvém pozemském životě, abychom i my byli důstojnými, spolu s tebou a se všemi svatými, v rajských příbytcích oslavovat Jediného v Trojici Boha Otce i Syna i Svatého Ducha, na věky věkův. Amen.

Tropar hlas 8.

Celý jsi byl ve svém pozemském životě pravidlem víry a vzorem mírnosti. Trojické poustevny jsi byl představeným a zakladatelem, mnišského života v horách uholských obnovitelem. V modlitbách, v bdění a v mnišských pracích jsi byl pro bratry zrcadlem k napodobení. V těžkostech a pronásledováních vytrvalý trpitel a všem k tobě přicházejícím jsi byl pomocí a útěchou. Nepřestávej se modlit za všechny, kteří ctí památku tvoji, Jobe ctihodný, otče náš, Karpatské země pochvalo.

Kondak hlas 3.

Ctihodný otče Jobe přeslavný, celý jsi plamenem, jako svíce, hořel před Bohem. V neustávajícím bdění ses modlil za svět a nyní se raduješ v příbytku nebeském. Vzpomínej na nás, tvé duchovní děti, které se utíkají k tobě a opěvují tě: Raduj se, Jobe, ctihodný otče náš!