Životy Svatých

 

Ctihodný Nikeforos poustevník Athoský, Hesychasta (♰ 1300)

památka 4. / 17. května

Svatý Nikeforos pocházel z Itálie. Přijal Pravoslaví a z lásky k pravdě opustil svou zemi a rodinu a odešel do Byzance. Po kompromisní unii s latinskou církví ¹, kterou podepsal císař Michael VIII. Palaiologos během Lyonského sněmu (1274), byl svatý Nikeforos poslán do vyhnanství. Je možné, že právě tehdy napsal své pojednání „O vycházení Svatého Ducha“.

Protože si Nikeforos přál vyznávat pravou víru nejen slovy a v pojednáních, ale především celým svým životem, přijal mnišství na Svaté hoře Athos – v ohnisku ctností a na místě přechodu ze země do Nebe. Po mnoho let pokorně naslouchal starcům a byl jim poslušen, přičemž rozumem postihl základy svatého vnitřního ztišení, nauky všech nauk. Založil malé bratrstvo na nejodlehlejších svazích hory Athos, kde byla hlavní část života věnována střežení myšlenek a vnitřní modlitbě.

Aby připravil učedníky na boj proti silám temnoty, napsal svatý Nikeforos antologii výňatků z životů a spisů svatých otců s názvem „O bdělosti a střežení srdce“. Všiml si však, že mnoho začínajících učedníků nedokáže zkrotit těkavost své mysli a modlit se bez rozptylování. Nabídl jim tedy jednoduchý a přístupný způsob, jak najít místo v srdci a v něm s pozorností vzývat blahoslavené jméno Ježíše Krista.

„Vy, kteří toužíte dosáhnout vznešeného božského osvícení našeho Spasitele Ježíše Krista, vy, kteří se snažíte vnímat nadnebeský oheň ve svém srdci... kteří chcete vědomě a skrze zkušenost poznat a přijmout Království nebeské, které je uvnitř vás, ve vašem nitru – pojďte a já vám sdělím nauku... nebo ještě lépe způsob, který bez práce a potu uvádí toho, kdo podle něj koná, do přístaviště bezvášnivosti a osvobozuje ho od strachu z duchovního klamu nebo z pádu způsobeného úklady běsů.... Neboť jinak je pro nás nemožné se s Bohem smířit a sjednotit, pokud se nejprve nevrátíme k sobě samým, nakolik je to v naší moci a silách, jestliže nevstoupíme do sebe samých, neodtrhneme se... od světského shonu a marnivé starostlivosti a nepřivykneme k neustálému vnímání Nebeského království uvnitř nás.“

Předtím, než svatý Nikeforos začne vyprávět o této metodě, radí svým učedníkům, aby vedli tichý život daleko od všech starostí a přebývali v pokoji a míru se všemi. Poté přechází k výkladu svého způsobu modlitby.

Je třeba vejít do své cely a usednout v jejím rohu. Poté se soustředit myslí a pomocí dechu ji vtáhnout do srdce. Zpočátku se toto cvičení může zdát obtížné a nucené, protože nestálá mysl se proti takovému omezení vzpírá a bouří. Časem však pocítí nepopsatelnou radost, když se s každým nádechem vrací do samotného ohniska duše, „tak jako jeden muž, který byl daleko od domova, když se vrátí, je bez sebe radostí, že znovu vidí své děti a ženu.“ Ať už je mysl uvedena do srdce, nebo se soustředí pouze na dýchání, nesmí zůstat bez práce a nečinná, ale musí zahnat všechny myšlenky a neustále v sobě volat: Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšným!

Nikeforos, čerpající z vlastní zkušenosti, potvrzuje, že takové konání nevyhnutelně otevře každému místo v srdci. A „celý zástup ctností k vám přijde s tolik žádanou a sladkou pozorností: láska, radost, pokoj a ostatní, kvůli nimž se pak splní každá vaše prosba v Kristu Ježíši, našem Pánu...“

Toto je znamenitá metoda modlitby hesychastů, kterou plně přijímali ti, kdo milují modlitbu, a která vyvolávala tak silné námitky racionalistů a stoupenců výhradně vnějšího způsobu křesťanského života.

Mezi žáky svatého Nikefora byl i svatý Theoleptos Filadelfský (♰ 1325) ², odpůrce unie s Římem. Svatý Nikeforos učil Theolepta Ježíšovu modlitbu a ten toto učení předal svatému Řehoři Palamovi (♰ 1357). Svatý Řehoř pak poskytl teologické zdůvodnění této metody a prokázal zásadní význam Ježíšovy modlitby pro pravoslavnou duchovnost.

Svatý Nikeforos se dožil vysokého věku. Pro své učedníky napsal „Závěť“, v níž jim radí, aby zachovali čistotu víry ve Svatou Trojici. Ctihodný Nikeforos zemřel pokojně v roce 1300.

_ 

¹ Unie s Římem. Bylo to sjednocení – unie dvou křesťanských denominací, některých zástupců Pravoslavné Církve s římskými latiníky. Pod politickým a mocenským tlakem byla přijata jednota s římským papežem; pravoslavní věřící, kteří tuto unii přijali, se stali tzv. uniaty. Nadále mohli zachovávat svůj obřad i bohoslužebný jazyk, při bohoslužbě však vzpomínali papeže jako hlavu církve a zástupce Krista na zemi, spolu s tím přijali a poté vyznávali další heretická učení západní římské církve, která se roku 1054 oddělila od jedné svaté, obecné a apoštolské církve. Přes odpor většiny Pravoslavné Církve, pravoslavných duchovních a věřících ji byzantští císaři uzavřeli nejprve v roce 1274, tzv. Lyonskou unii, poté v roce 1439, tzv. Florentskou unii. Obě tyto unie byly odmítnuty a odsouzeny Pravoslavnou Církví, na místním sněmu v Jeruzalémě roku 1443 a v Konstantinopoli v roce 1484.

² Svt. Theoleptos Filadelfský (♰ 1325). Památka 25. června / 8. července a druhou neděli po Svaté Padesátnici, ve Sboru všech ctihodných a bohonosných Otců Svaté Hory Athoské. Narodil se v Nikáji, oženil se a byl rukopoložen na diakona. V roce 1277, po vydání císařského dekretu o Lyonské unii, se postavil na obranu Pravoslaví. Aby se zachránil před pronásledováním, odešel na Svatou horu Athos, kde přijal mnišský postřih a žil asketickým životem v blízkosti Kareje. Tam se díky svému ctnostnému životu stal duchovním učitelem svatého Řehoře Palamy. Později byl na Svaté hoře vypátrán a předveden před císaře. Za odmítnutí uznat unii byl Theoliptos uvězněn. Po nějaké době byl propuštěn a vrátil se do Nikáje, kde přesvědčil svou ženu, aby také přijala mnišství. Sám se usadil v blízkosti města a pokračoval ve svém duchovním zdokonalování. V roce 1283 byl Theoliptos rukopoložen na biskupa a ustanoven na metropolitní stolec ve Filadelfii v Malé Asii. To souviselo se zrušením Lyonské unie císařem Andronikem a s odvoláním všech jejích stoupenců z církevních úřadů. V roce 1310 Theoliptos vedl obranu Filadelfie proti Turkům a dosáhl vítězství tím, že s nimi zahájil vyjednávání. Theoliptos byl zpovědníkem mnišky Ireny (Eulogie) Chumneny, která byla císařovou bývalou snachou. Když její manžel zemřel, bylo jí teprve 16 let a následně přijala mnišský postřih. Theoliptos vykonával duchovní správu nad ní i nad jejím monastýrem Lidumilného Spasitele, kde se Eulogia stala představenou. Spisy svatého Theolipta byly zahrnuty do Filokalie (sbírka duchovních děl pravoslavných autorů ze 4. až 15. století; duchovní antologie patristických textů, sestavená jako vodítko pro modlitební, asketický a kontemplativní život) a do 143. svazku Patrologia Graeca (rozsáhlá edice spisů řeckých církevních otců a dalších starověkých a středověkých autorů).