Životy Svatých

 

Svatí mučedníci Timotej a Maura (♰ 286)

památka 3. / 16. května

Své strádání přijali v roce 286, za vlády císaře Diokleciána, z rozkazu místodržitele Thébaidy Ariana (ten se sám později stal křesťanem a následně i mučedníkem). Svatý Timotej sloužil v chrámu jako čtec. Na tyto lidi, kteří byli důležití ve své křesťanské obci, se obzvláště soustředilo pronásledování ze strany pohanské státní moci, která se skrze to snažila vyhladit vlivné křesťanské učitele. Proto byl zatčen Timotej a následně po něm bylo požadováno, aby vydal církevní knihy, které se pohané snažili zničit jako jeden z nejmocnějších nástrojů pro poznání a šíření křesťanské víry.

„Kdože z lidí by souhlasil s tím, aby vydal své děti na smrt?“ odpověděl Timotej na tento požadavek a namítl: „Ať je ti známo, vládce, že knihy, které jsem přepsal, jsou mé milované děti, a když čtu knihy o Bohu, stojí přede mnou Boží andělé.“

Na následný požadavek, aby obětoval bohům, Timotej odpověděl: „Duch Kristův ve mně přebývá, a proto neobětuji pohanským bohům.“ A na hrozby mučením, klidně hledě na popravčí nástroje vystavené před ním, pevně a rozhodně odpověděl: „Nebudu obětovat ani vydávat knihy pronásledovatelům své víry.“

Poté byl vydán rozkaz vydat křesťana mučení. Když však viděli, že ho nemohou nijak přesvědčit, aby se zřekl své víry, rozhodli se mučitelé zapůsobit na něj jinak: na příkaz místodržícího byla k Timoteovi přivedena mladá, krásná žena v celém lesku nádherných drahocenných šatů – jeho manželka Maura, která s ním žila v manželství teprve několik dní.

Při pohledu na ni přece nemohl být Timotej nepohnut lítostí, nemohl nebýt unesen láskou k ní a svůdnou touhou po pozemském štěstí. – Takto se domnívali mučitelé, kteří nemohli pochopit křesťanskou duši.

A skutečně, při pohledu na svou ženu se mohl v mučedníkovi probudit poryv a touha po oprávněném, nevinném, a proto vznešeném pozemském štěstí. On však hned v počátku toto přirozené pnutí mysli v sobě spoutal a zkrotil.

„Otče!“ zvolal Timotej a volal do davu na svého otce presbytera, který byl svědkem jeho mučení, „prosím tě, zahal mi tvář závojem, abych neviděl ani neucítil vůni ženských šatů…“

V tom okamžiku stála mladá žena bezradně při pohledu na svého zmučeného manžela, který ji nechtěl vidět.

„Nemohu ti pomoci? Co pro tebe mohu udělat?“ zeptala se úzkostlivě svého manžela. „Mučí tě snad, protože nemůžeš zaplatit císařskou daň? Pokud ano, pak prodám své drahocenné šaty, prodám všechno, co máme, abys mohl splatit dluh…“

„Co pro mě můžeš udělat?“ odpověděl Timotej. „Můžeš opustit světskou marnivost a vydat se se mnou na mučednický zápas pro Krista, našeho Spasitele…“

„Když jsem k tobě přišla,“ odpověděla Maura, „mé srdce bylo naplněno lpěním na tomto světě… ale nyní, po tvých slovech, do mě vstoupil Duch Boží a toužím po tom samém, co sis zamiloval ty!“

„Mluvíš-li pravdu,“ řekl Timotej, „jdi a usvědč vládce z jeho bezbožnosti…“

„Bojím se, že nebudu schopna vydržet muka, kterým mě rozzuřený vládce vystaví... Jsem tak mladá, je mi jen sedmnáct let.…“

„Důvěřuj Bohu, a On ti dá sílu snášet muka,“ řekl Timotej a začal se modlit: „Bože veškeré blahodati, který všechny předivně zachraňuješ ke svědectví Tvé lidumilnosti! Shlédni také na svou služebnici Mauru! Spojil jsi nás ve svaté tajině manželství, neodděluj nás v nadcházejícím zápase a kéž nebudeme vyloučeni ze zástupu svatých mučedníků!“

Tehdy Maura, prodchnuta Duchem Svatým, přistoupila k místodržiteli a řekla mu: „Přivedl jsi mě sem a slíbil bohaté odměny, abys zničil mou duši... ale svými sliby mě nepřemůžeš... Oblékla jsem si zbroj svého Boha – Krista (Ef 6,11–18) a Jeho mocí směle stojím před tebou...“

„Dáváš snad také přednost smrti před životem?“ zeptal se jí užaslý vládce, a poté, co se ji mnoha domluvami snažil odvrátit od toho, co považoval za šílenství, nařídil vydat mladou ženu mučení.

Pán předivně posílil novou mučednici. Ona všechny zkoušky vydržela. Když Arian viděl její neochvějnost, nařídil mladé manžele ukřižovat tvářemi k sobě. Takto setrvali po devět dní, vzájemně se utěšovali a povzbuzovali. Desátého dne pak byli od muk osvobozeni k věčné blažené odměně.