Životy Svatých

                                           

Vítězství pravoslaví

památka v první neděli velkopostní

Vítězství Pravoslaví, jakožto památka a oslava vítězství nad ikonoboreckou herezí ¹, bylo ustanoveno v roce 843, a to na první neděli Velkého půstu. Tehdy císařovna Theodora shromáždila v Konstantinopoli hierarchy Církve a vyznavače církevní úcty k ikonám, nechala sesadit patriarchu-heretika Jana VII. Grammatika a obnovila rozhodnutí Sedmého všeobecného sněmu, který ustanovil úctu ke svatým ikonám.

Kvůli ikonoborecké herezi strádala a trpěla Církev Boží více od samotných křesťanů než od pohanů. Více než 100 let trval zápas za čistotu víry (byla dvě období ikonoborecké hereze, v letech 726–780 a 814–842) ². Během té doby byli křesťané pronásledováni za to, že mají v úctě ikony; ikonoborci rozhodli o tom, že ikony nejsou nic jiného než modly. Pravoslavní křesťané byli mučeni, vězněni a zabíjeni, čestné ikony a ostatky svatých byly ničeny.

Když v 8. století započal byzantský císař Leon III. Syrský nelítostný boj proti uctívání ikon – ikonoborectví, tento boj pak pokračoval ještě za jeho syna a vnuka. Po Sedmém všeobecném sněmu (787), který potvrdil úctu k ikonám, pronásledování polevilo, ale až v polovině 9. století byli pravoslavní ctitelé ikon osvobozeni z otroctví a mohli se vrátit na svá dřívější místa. Ikonoborci byli následně nuceni byli následně nuceni buď se zříci své hereze, nebo se zříci církevní služby.

Svatý Metoděj (♰ 847), zvolený patriarchou konstantinopolským, tehdy ustanovil slavnostní bohoslužbu. Na této bohoslužbě se po liturgii oslavuje vítězství Pravoslavné Církve nad všemi herezemi a rozkoly, utvrzuje se pravoslavné učení o úctě k ikonám, jakož i dogmata a ustanovení sedmi Všeobecných sněmů. Taktéž je žehnáno těm, kdož ctí svaté ikony, a všem, kdož ve víře a zbožnosti žijí nebo již odešli k Pánu.

Tato bohoslužba klade zvláštní důraz na vyhlášení anathemy ³ těm, kteří se dopustili těžkých hříchů proti Církvi, a těm, kteří byli nakaženi heretickými bludy.

Tropar, hlas 2.

Přečistému obrazu tvému klaníme se, blahý, prosíce za odpuštění hříchů svých, Kriste, Bože; neboť tys ráčil dobrovolně tělem vstoupiti na kříž, abys vysvobodil z otroctví nepřítele ty, jenž jsi byl stvořil.  Proto vděčně voláme k tobě: radostí naplnil jsi vše, Spasiteli náš, přišed spasit svět.

____________

¹ Ikonoborecká hereze. Tato hereze vznikla na počátku 8. století, jedním z jejích obhájců a zakladatelů byl Konstantin, biskup z města Nakoleia ve Frygii. Ikonoborci nerozumně mísili úctu k ikonám s modloslužbou a chtěli vytrvalým a krutým pronásledováním této úcty k ikonám zničit i všeobecnou úctu v Pravoslavné Církvi. Nejhorlivějšími obránci obrazoborectví byli císaři Leon III. Syrský (v letech 717 až 741) a Konstantin V. Kopronymos (v letech 741 až 775). Tato hereze byla odsouzena na VII. Všeobecném sněmu, který se konal v roce 787 v Nikáji. 

² První období ikonoborectví (mezi lety 726–780), začalo za vlády císaře Leona III. Isaurského a skončilo za regentství svaté císařovny Ireny. Během tohoto období byly vydávány dekrety zakazující uctívání ikon, což vedlo k jejich ničení a pronásledování těch, kteří je ctili. Druhé období ikonoborectví (814–843) bylo obdobím znovuobnoveného boje proti úctě ke svatým ikonám v Byzantské říši, které začalo za císaře – heretika Leona V. Arména a skončilo v roce 843 za císařovny Theodory. Toto období ikonoborectví se vyznačovalo opakováním událostí z prvního období, včetně svolání ikonoboreckého sněmu v roce 815, a nakonec skončilo znovuobnovením úcty k ikonám. To je pak připomínáno každého roku v První neděli Velkého půstu, kdy je připomínáno Vítězství pravoslaví.

³ Anathema (řecky: ἀνάθεμα). Je vyloučení křesťana nebo skupiny křesťanů z církevního obecenství s věřícími Pravoslavné Církve. Je to odloučení od svatých tajin, uplatňované jako nejvyšší církevní trest za těžké hříchy (především za uchýlení se k herezi nebo rozkolu) a je vyhlašované sněmem.