Životy Svatých

 Ctihodný Wandregisel - Wandrille z Fontenelle (♰ 668)

památka 22. července / 4. srpna

Ctihodný Wandregisel (Wandrille, Wandregisilus, Vandrille), se narodil okolo roku 600 ve Verdunu. Jeho rodina, byla spřízněna s majordomusem Pipinem II. z Herstalu. Wandregisel jako mladík vstoupil jako dvořan na dvůr franského krále Dagoberta I., který mu udělil hraběcí titul a svěřil mu správu královských majetků. Přestože měl Wandregisel honosné postavení a věrně sloužil králi, jeho srdce neustále toužilo, zcela se oddat Bohu.

Na tehdejším královském dvoře, ho pak spojovalo duchovní přátelství, s dalšími vysoce postavenými dvořany, kteří přestože byli u dvora, vedli asketický život, umrtvující tělo od světských marností, mezi jeho přáteli byl například Eligius ¹, budoucí biskup z Noyonu a kancléř Dadon.

Wandregisel se také jako mladý po vůli svých rodičů oženil. Avšak po společném souhlasu se svou ženou, se manželé rozhodli zachovat panenskou čistotu a následně oba vstoupili do monastýru.

Wandregisel odešel na jedno ze svých panství v Lotrinsku, do monastýru v Montfauconu, který byl pod duchovním vedením ctihodného Balderika ². V monastýru přijal mnišský postřih, avšak bez svolení krále, které tehdy, jako dvořan musel mít. Byl proto předvolán k soudu. Když ho pak tam král Dagobert spatřil, oblečeného v ubohých šatech, avšak zářícího radostí, pokojem nadpozemským světlem, dal bývalému dvořanovi pozemského království své svolení, opustit vše, co bylo světské, pro království nebeské.

Poté, kolem roku 635, ctihodný odešel do Jury, kde obnovil tamější monastýr založený dříve svt. Ursínem z Bourges ³. Následujíce tradici irského mnišství a ctihodného Kolumbána z Bobbia (♰ 615), umrtvoval tím nejsurovějším způsobem své tělo pro tento svět, nebylo noci, kterou by neprobděl v pamatování na Boha, bos čtoucí žalmy krále Davida. Když jej začala přemáhat pokušení, vrhal se do vody ledového jezera.

S přáním ještě plněji se obeznámit s duchovním dědictvím ctihodného Kolumbána, odešel Wandregisel do monastýru v Bobbio, který Kolumbán založil v Itálii. Tam se zdokonaloval v mnišském životě. Poté, když se znovu vrátil do Galie, tam se usadil v monastýru Romenmoutier, který byl obnoven učedníky ctihodného Kolumbána.

O dvanáct let později, bylo ctihodnému dáno Andělem zjevení Boží, ve kterém mu bylo určeno zachránit mnoho duší. Tehdy opustil Juru a odešel do Neustrie ⁴. V Rouenu se opět setkal se svým přítelem z královského dvora Dadonem. Ten se stal biskupem se jménem Ouen ⁵ a Wandregisela rukopoložil na diákona. Poté se stal Wandregisel důstojným, přijmout i kněžství. Na kněze byl rukopoložen svt. Otmarem, biskupem z Thérouanne ⁶, poté začal pomáhat svatému Ouenovi, s misií v jeho eparchii.

Jeho srdce, však poté znovu zatoužilo po samotě kvůli rozhovorům s Bohem a po několika letech dostal od svého biskupa povolení odejít do modlitební samoty. Wandregisel se usadil na bažinaté pláni Fontenelle, v lese Jumiège, který získal jeho synovec Gond, který se také rozhodl vzdálit světu.

Za nějaký čas, se kolem něj shromáždili učedníci a byly tam postaveny čtyři chrámy, mnišské cely a vznikl i plnohodnotný monastýr ⁷. Ctihodný Wandregisel, tam byl příkladem pro všechny v práci, i v modlitbě. Sebe a ostatní bratry mnichy, učil v neustálém úsilí o dokonalost (Mat 5, 48).

Bratrům říkával tato slova: „Neměli bychom počítat roky strávené v monastýru, ale spíše ty, které jsme strávili v dokonalém dodržování Božích přikázání. Nechť nás bratrská láska spojí pouty, abychom jeden druhému sloužili. Když váš protivník, ďábel, uvidí, že jste takto spojeni, utíká daleko od vás, protože on se nemůže přiblížit k těm, kdo jsou duchem a srdcem spojeni se svým bližním“.

Monastýr opouštěl jen tehdy, když šířil Boží slovo mezi místními, nebo kvůli budování dalších monastýrů. Monastýrů, které pak takto vybudoval, bylo celkem pět a byly uspořádány stejně jako monastýr ve Fontenelle, v souladu s irskou tradicí ctihodného Kolumbána, později nahrazenou Řeholí ctihodného Benedikta, která se v té době ve Francii začala rozšiřovat. Monastýry byly založeny na jednotě, lásce a pokoře. Ctihodný, pak monastýr ve Fontenelle a další monastýry, vedl jako představený, duchovní učitel a rádce, po devatenáct let. Po celou tu dobu, neustále v modlitbách truchlil nad svým pozemským vyhnanstvím (Žid 13, 14; 1. Petr 2, 11), neustávajíce v půstu a modlitbě.

V posledních dnech svého pozemského života onemocněl. Nepřítel našeho spasení se ho snažil zastrašit těmi nejstrašnějšími vidinami. Avšak Pán, ve svém milosrdenství, ani na chvíli svého věrného služebníka neopustil, přemohl ďábla a odehnal ho. Učedníci, kteří byli tehdy ctihodnému poblíž, slyšeli slova, která Wandregisel říkal: „Pán mě pokřtil Duchem Svatým, abych byl znovuzrozen, ďábel přišel, postavil se proti mně, avšak Pán ho udeřil do hlavy a přiměl ho, aby se dal na útěk“ (Žalm 91, 14). Když, pak ctihodný přišel znovu k sobě, své učedníky nabádal k vzájemné lásce, všem bratřím, kteří se u něj shromáždili, řekl: „Ujistěte se, že mezi vámi nikdy nedojde k neshodám“. Poté ustanovil svého nástupce, s úsměvem hledíce na anděly a svaté, kteří se shromáždili, aby jej přivítali v Božím Království. Zesnul v pokoji 22. července, roku 668, v přítomnosti svt. Ouena a na tři sta svých duchovních žáků.

Ostatky ctihodného Wandregisela, byly nalezeny a vyzdvihnuty v roce 704. Kvůli ničivým nájezdům Normanů pak byly několikráte přeneseny z Fontenelle do monastýru v Rivecourt. Poprvé byly takto přeneseny v roce 862, naposledy pak v roce 944. V roce 875 byly ostatky svatého přeneseny společně s ostatky svatého Ansberta, do monastýru v Blangy-sur-Ternoise, kde zůstaly po dvacet let. Poté je mniši odtud odnesli do Boulogne-sur-Mer, kde zůstaly půl století. Tam ostatky těchto svatých, v roce 944 objevil hrabě Arnulf I. Flanderský, který je na radu ctihodného Gerarda z Brogne (959) ⁸ daroval monastýru svatého Petra v Gentu - Sint-Pietersabdij, ve Flandrech.

V roce 1969, pak byla část znovunalezených ostatků ctihodného Wandregisela, vrácena do jeho původního monastýru, dnes kláštera řádu benediktinů, svatého Wandrilla z Fontenelle - Abbaye Saint-Wandrille de Fontenelle.

____________________________________

¹ Svt. Eligius (Eloi, Eloy) z Noyonu (♰ 660). Památka 1. / 14. prosince. Narodil se v Limoges ve Francii, byl zručným kovotepcem a jeho umění přežilo až do francouzské revoluce. Stal se mistrem mincovny v Paříži za krále Chlothara II., nakonec se, ale rozhodl pro mnišství a založil monastýr v Solignac. V roce 640 se stal knězem a brzy poté i biskupem v Noyon. Osvítil světlem Kristova evangelia oblasti kolem Antverp, Gentu a Kortrijk v Belgii. Vždy byl obklopen chudými, kterým poskytoval pomoc a útěchu. Vykupoval otroky, aby je osvobodil, byl neúnavným kazatelem, který vždy dával svým životem příklad svatosti.

² Ctihodný Balderic z Montfaucon (♰ 630). Památka 16. / 29. října. Ctihodný Balderic (Baudry, Walfroy, Beaufroi, Baldric, Baldéric, Baltfrid) a jeho sestra, ctihodná Beuve z Remeše, byli dětmi Sigeberta I., krále Austrasie na východě Francie. Založil monastýr Montfaucon a monastýr v Remeši, kde se jeho sestra stala monaškou, později i představenou.

³ Svt. Ursín z Bourges (III. stol.). Památka 9. / 22. listopadu. Ursín (Ursinus), byl prvním biskupem v Bourges ve Francii.

⁴ Neustrie. Byla v období 511–737 říše Franků v severozápadní části dnešní Francie mezi Loirou a Scheldou, které vládl rod Merovejců. Jejím centrem bylo město Soissons.

⁵ Svt. Ouen z Rouen (♰ 684). Památka 24. srpna / 6. září. Svatý Ouen (Audöenus, Audoen, Aldwin, Owen, Dado), založil monastýr Rebais ve Francii, v roce 641 byl vysvěcen na biskupa v Rouenu, v roce 644 se zúčastnil koncilu v Châlons. Zesnul v pokoji, na dnešním předměstí Paříže, které je po něm pojmenováno Saint - Ouen – sur - Seine.

⁶ Svt. Otmar, biskup z Thérouanne (♰ 670). Památka 9. / 22. září. Svatý Otmar (Audomarus, Aldemarus, Odemarus, Otmarus) se narodil v Coutances a po smrti své matky spolu se svým otcem odešel do monastýru v Luxeuil. Zde byl žákem ctihodného Eustasia (♰ 629). Byl rukopoložen na kněze a po několika dalších letech, také na biskupa. Jako biskup působil v Thérouanne na severu Francie. V roce 654 založil monastýr svatého Petra v Sithiu. Kolem tohoto monastýru, vzniklo později město, nyní známé jako Saint Omer.

⁷ Monastýr ve Fontenelle - Abbaye Saint-Wandrille de Fontenelle. Jeden z nejstarších monastýrů ve Francii, založený v roce 649 ctihodným Wandregiselem. Název Fontenelle, dal monastýru ctihodný Wandregisel podle potoku, který zde protékal. V letech 650 až 668, byla v monastýru postavena řada budov a pět chrámů svatého Petra, svatého Pavla, svatého Laurentia, svatého Amanda a svatého Saturnina. Byla vybudována také knihovna, kde se schraňovali díla svt. Řehoře Velikého, papeže římského přivezená z Říma a také mnišské pravidlo ctihodného Kolumbána. V letech 678 až 690, zde byl vybudován příbytek pro chudé a nemocné. Monastýr byl poznamenán třemi obdobími velkého drancování a ničení. Během vikingské invaze, náboženských válek a nakonec během francouzské revoluci. Dnes se zde nachází funkční benediktinský klášter. Od roku 1862 je tento monastýr zařazen mezi národní historické památky Francie. Nachází se v obci Rives-en-Seine, poblíž Caudebec-en-Caux v Seine-Maritime, v Normandii.

⁸ Ctihodný Gerard z Brogne (♰ 959). Památka 3. / 16. října. Narodil se poblíž Namuru v Belgii, odešel do Francie, kde přijal mnišství v monastýru při chrámu svt. Dionýsia - Basilique Saint-Denis. Po několika letech byl rukopoložen na kněze, poté se vrátil do své vlasti. Tam založil nový monastýr, na svém vlastním panství v Brogne (dnes - Abdij van Saint-Gérard de Brogne). Zde byl po dvaadvacet let představeným a znovu oživil mnišský život ve Flandrech, Lotrinsku a Champagne.