Životy Svatých

Svatá panna a velká mučednice Kristýna z Týru (♰ 304)

památka 24. července / 6. srpna

Svatá panna a velká mučednice Kristýna, žila na přelomu II. a III. století, ve městě Týr (dnešní Libanon), za císaře Septimia Severa (193–211). Jejím otcem, byl mocný pohanský vojevůdce a místodržící jménem Urbanus. Ten však tak žárlivě střežil oslnivou krásu své dcery, že ji dal uvěznit do vysoké věže, ve které ji sloužilo mnoho otrokyň a ona si mohla užívat přepychu a bohatství. V této věži, jí pak Urbanus umístil sochy pohanských bohů zdobené drahými kameny, zlatem a stříbrem, aby je jeho dcera mohla uctívat.

Přestože však tato krásná panna, zůstala uzavřená před světem, Boží blahodať, jí i tak navštívila a dala v její duši zrodit touze po poznání pravdy. Svou upřímnou myslí si uvědomila, že bezduché sochy, výtvory lidských rukou, nemohou být v žádném případě bohy. Poznávajíce z oken své věže krásu nebe, země a všech divů přírody, došla k rozhodnutí, že natolik krásný soulad a harmonie toho všeho, může být pouze a jen stvořením jediného Boha a Stvořitele, nekonečně dobrého a moudrého.

Tehdy se stalo, že byl k panně poslán Anděl Páně, který ji poučil o tom, co předtím jen nejasně cítila ve svém srdci, o tajinách Božství a stvoření. Když Kristýna, takto získala světlo pravdy a byla naplněna horlivou láskou k Bohu, svůj život zasvětila půstu a modlitbě.

Když ji, přišli navštívit rodiče a vybídli ji, aby se poklonila drahým sochám jako bohům, odpověděla jim pevným odmítnutím a oznámila, že nyní následuje Krista, pravé Světlo, které přišlo na svět (Jan 1, 9). Odmítla všechna přemlouvání a naléhání svého otce, jen ho požádala, aby jí daroval sněhobílou košili, ve které by mohla přinést duchovní oběť Bohu, Jedinému ve třech Osobách.

Urbanus prosbu své dcery splnil, avšak slova, která mu řekla, nepochopil. Když byla poté Kristýna ponořena do modlitby, zjevil se jí opět anděl, pozdravil jí jako Kristovu nevěstu a oznámil jí nadcházející zkoušky, kterými oslaví Pána. Před odchodem označil pannu Kristovou pečetí, požehnal ji a nasytil nebeským chlebem.

Poté v noci svatá svrhla všechny drahocenné sochy ve věži a tajně odešla rozdat drahé kameny, úlomky stříbra a zlata chudým. Když se o tom Urbanus druhého dne dozvěděl, strašně se rozzlobil a všem Kristýniným otrokyním dal nařídit, setnout hlavu a dceru dal zbičovat.

Dvanáct vojáků poté bičovalo svatou pannu až do svého vyčerpání, ale Kristýna silou Boží blahodati, zůstala neotřesitelná ve víře, vše vydržela. Přede všemi vyznávala Krista a svého otce usvědčovala v jeho krutosti a nelidskosti. Urbanus poté nařídil, aby byla uvržena do vězeňské kobky a spoutána těžkými řetězy. Jeho žena v slzách navštívila tuto vězeňskou kobku, aby poprosila Kristýnu, aby se otci podřídila a zachránila si tak život. Ale ani matčino přesvědčování výsledky nepřineslo.

Dalšího dne, byla Kristýna znovu mučena. Nejprve jí byla trhána kůže po těle, poté byla přivázána na kolo, které bylo pověšeno nad hořící hranicí. Skrze její modlitbu, však Pán plamen na hranici uhasil. Když ji poslali zpět do vězení, navštívili ji tři andělé, kteří uzdravili její rány a přinesli jídlo.

V noci, pak poslal Urbanus pět svých otroků, kteří svatou mučednici spoutali, kolem krku jí uvázali těžký kámen a takto ji hodili do moře. Ale i teď, přišli mučednici na pomoc andělé, těžký kámen, ji z krku odvázali a Kristýna mohla chodit po vodách jako po souši. Tehdy se z nebe snesl jasně zářivý oblak a zjevil se sám Kristus, oblečen v drahocenný královský šat, obklopen zástupem andělů, kteří Pána oslavovali chvalozpěvy a vzduch naplňovali jemnou vůní kadidla. Plníce přání a touhu svaté, ji poté sám Kristus pokřtil v mořských vodách a svatý archanděl Michael ji následně doprovodil na suchou zemi až do domu jejích rodičů.

Když se o tom nemilosrdný Urbanus dozvěděl, že jeho dcera i přes všechnu snahu vzít ji život, vše přežila, nařídil, aby jí byla dalšího dne setnuta hlava. Sám Urbanus, však té samé noci zemřel hroznou smrtí.

Na místo, které zastával Urbanus, pak přišel magistratus jménem Dion. Ten, když se seznámil s tímto případem, předvolal si svatou mučednici a nařídil ji znovu mučit. Svatá Kristýna, se však přesto držela pevně a neustávala vyznávat Krista pravého Boha. Dion pak nařídil, aby jí ostříhali vlasy a nahou ji pak vodili ulicemi města, aby byla vystavena ponížení a hanbě.

Následujícího dne, pak mučednice na první pohled řekla, že souhlasí se žádostí Diona a pokloní se v pohanském chrámu soše Apollóna. Když však potom přišla do Apollónova chrámu, pomodlila se k pravému Bohu a soše lidské modly nařídila, aby ušla čtyřicet kroků. Avšak ani takovýto zázrak Diona neobrátil. Pak svatá mučednice přizvala jméno Boží, sochu převrátila a ta se rozbila na kusy. Tehdy na tři tisíce pohanů, svědků zázraku, se obrátilo ke Kristu. Dion takovouto potupu a porážku nepřežil, a brzy na to zemřel.

Na jeho místo nastoupil nový představený, Julianus. Ten dal svatou uvěznit do rozpálené ohnivé pece. Mučednice tam strávila pět dní, během kterých spolu s anděly zpívala chvalozpěvy Pánu. Poté tento představený nařídil, aby byla uvržena do příkopu plného divoké zvěře a jedovatých hadů, ale ani tam, se Boží služebnice, nedotklo žádné zlo. Hadi a divoká zvěř, se jí schoulili k nohám, jako by se jí chtěly poklonit. Jen Julianus, se ukázal být divočejší než ona divoká a dravá stvoření a i nadále, byl plný nenávisti, k velké mučedníci. Nařídil jí uříznout prsa, ze kterých se řinula krev a mléko, poté jí dal vyrvat i jazyk. Po všech velkých mučeních, které mučednice přežila, jí pak dva vojíni probodli srdce a bok oštěpy. Takto jí korunovali korunu nehynoucího vítězství a věčného blaženství v rozjímání před Nebeským ženichem.

Jeden její příbuzný, který se díky jejím zázrakům obrátil ke Kristu, pak po smrti jejího mučitele, pohřbil tělo svaté velké mučednice v chrámu, který byl k její památce postaven.