Životy Svatých

 Ctihodný Jan Mnohostrádající,

pečerský (♰ 1160)

památka 18. / 31. července

Svatý Jan, vedl svůj duchovní zápas v XII. století. Ve svém odříkavém zápase za tělesnou čistotu, žil dlouhé roky, v jeskyni svatého Antonia ¹.

Jeden z bratří, který byl posedlý běsem, poživačnosti a rozkoše, který chtěl kvůli tomu, opustit i monastýr, přišel jednou poprosit svatého o pomoc. Tehdy mu svatý Jan, pověděl svůj vlastní příběh.

„Když jsem přišel do tohoto svatého monastýru, byl jsem napaden tělesnými pokušeními. Snažil jsem se je porazit a překonat je, dva nebo tři dny, dokonce i týden jsem nic nejedl a nepil, celou noc jsem probděl, avšak nic z toho nepomáhalo. Snášel jsem tato muka po tři roky, přitom jsem odešel do jeskyně našeho otce Antonia, která je blízko jeho hrobu, abych se tam dnem i nocí modlil k Bohu. Tehdy jsem uslyšel hlas svatého, jak mi nařizuje, abych tam setrval jako poustevník, v tichu a modlitbě. Takto, abych se zbavil úkladů nepřítele našeho spasení. A tak jsem tu i zůstal. Uplynulo třicet let, ale až teprve nedávno jsem našel klid. Po celá ta léta jsem neustával v půstu a všenočním bdění, abych skrze ně bojoval proti nečistým myšlenkám. Své polonahé a verigami ² spoutané tělo jsem vyčerpal chladem i deštěm, avšak ani takovéto odříkání nestačilo. Proto jsem jednou, když se blížil Velký půst, vykopal v blízkosti jeskyně, do písčité půdy jámu a sám sebe, jsem do ní zakopal tak, že mi zůstaly volné, jen hlava a ruce.

Takto bez hnutí, jsem zůstal po celou dobu půstu, snášejíce přitom, ty nejděsivější útoky démona. Mé nohy, byly tak těžké, až se zdálo, že se mi zlomí kosti. Byl jsem také velmi popálen, avšak mé duši bylo lehce a radovala se z vysvobození od nečistoty. Raději bych dal přednost zemřít v Pánu, než abych vyšel z té jámy a stal se kořistí ďábla.

S příchodem Strastného týdne se pak zjevil strašlivý had, který chrlil oheň a chtěl mě pohltit, ale zahnal jsem ho znamením kříže a jménem Kristovým.

Jeho útoky, pak pokračovaly po celý týden. V noci Kristova Vzkříšení, se pak na mě had vrhl, otevřel svůj chřtán a spálil mi plamenem vousy a vlasy, tak jak, to i teď vidíš. Už jsem byl v jeho tesácích, ale ze všech sil, vzýval jsem Pána. Ve stejném okamžiku, jeskyni osvítilo jasné světlo, a ten had zmizel. Díky Boží milosti, jsem ho už nikdy potom neviděl. Potom jsem uslyšel hlas: „Jane! Získal jsi pomoc, nyní se však ty sám postarej, abys v čase budoucím, netrpěl ještě více“.

Zeptal jsem se Pána, proč mě zanechal v tak předlouhém ďáblově mučení, a On mi na to odpověděl takto: „Pro tvou trpělivost, ti bylo toto sesláno a tys prošel skrz oheň pokušení, abys předstoupil přede mnou, čistý jako zlato, které vyšlo z ohně".

Přikázal mi potom, abych se modlil ke svatému Mojžíši Uherskému (♰ 1053), abych se zbavil všeho tělesného pokušení. Jakmile jsem přizval tohoto svatého, obklopilo mě slovy nepopsatelné světlo, které doteď se mnou zůstává, takže nepotřebuji ani svíci, abych si svítil.“

Když svatý dořekl svůj příběh, obrátil se k mnichovi, který procházel pokušeními, s těmito slovy: „Můj bratře, my sami, podřizujeme svého ducha, tělesné žádostivosti a Pán nás vystavuje pokušením, abychom učinili pokání.“

Pak mu podal částečku ostatků svatého Mojžíše a přizval ho, aby vzývajíce svatého ku pomoci, sklonil se k těmto jeho svatým ostatkům a přiložil je ke svému tělu. Když to ten bratr takto učinil, okamžitě pocítil, jak zhoubný plamen, který ho do té doby sžíral, navždy opustil.

O něco později 18. / 31. července, okolo roku 1160, pak svatý Jan, v pokoji odešel k Pánu. Pohřben byl do té samé jámy, do které se z lásky k tělesné čistotě, zaživa zakopal. Hrob ctihodného, se poté stal pramenem mnoha uzdravení.

_____________________________________

¹ Ctihodný Antonij Pečerský (♰ 1073). Zakladatel mnišství na Kyjevské Rusi. V mládí přijal mnišství na Svaté Hoře Athos, poté se z Božího vnuknutí, vrátil na svou domovinu. Tam za vlády svatého knížete Jaroslava Moudrého, založil společně se svým učedníkem ctihodným Theodosijem Pečerským kolem roku 1051 Kyjevo-pečerskou Lávru (Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice), jeden z prvních monastýrů na Kyjevské Rusi. Proslavil svým asketickým a Bohu milým modlitebním životem, kdy byl také štědře obdařen darem duchovního vedení a stal se tak učitelem a rádcem v duchovním životě mnoha svatým a ctihodným. V roce 1057, pak ctihodný Antonij pro větší modlitební samotu z Kyjevo-pečerské Lávry odešel a usídlil se na novém místě, kde vykopal nové jeskyně. Na tomto místě se nyní nacházejí tzv. Blízké jeskyně - Blízké peščery neboli Antoniovy jeskyně. Ctihodný Antonij zesnul 7. / 20. května, kolem roku 1073, na devadesátém roku svého života.

² Verigy, ze staroslověnštiny řetězy - okovy. Takto se nazývají železnými řetězy k tělu připojené kovové desky se zobrazením sv. Kříže nebo samotný sv. Kříž, které se mnich, rozhodl kvůli odříkání, nosit na sobě.