Životy Svatých

Svt. Pankrác Tauromenijský, Antiochijský mučedník (I. stol.)

památka 9. / 22. února a 9. / 22. července

Svatý Pankrác, se narodil v Antiochii. Když se jeho rodiče, dozvěděli o blahé zvěsti Pána našeho Ježíše Krista, společně i se svým malým synem, se vypravili do Jeruzaléma, aby tam mohli na vlastní oči spatřit Spasitele. Ohromeni zázraky, které náš Spasitel Ježíš Kristus konal, a učením, které hlásal, uvěřili v Krista, jako Syna Božího. Sblížili se s jeho učedníky, hlavně pak se svatým apoštolem Petrem.

Když po Nanebevstoupení našeho Spasitele, přišel jeden z apoštolů do Antiochie, byli Pankrácovi rodiče pokřtěni a s nimi, i celý jejich dům.

Poté, co mu zemřeli oba rodiče, opustil Pankrác všechen svůj pozemský majetek a odešel do Pontských hor, kde začal žít v jeskyni. Tam přebýval v půstu, modlitbě a rozjímání o blahé zvěsti našeho Spasitele.

Když těmi místy, pak procházel apoštol Petr, setkal se s Pankrácem v Pontu a vzal ho sebou do Antiochie a poté do Kilíkie, kde byl také apoštol Pavel. Tam byl Pankrác, rukopoložen svatými apoštoly Petrem a Pavlem, na biskupa sicilského města Tauromenia (dnes Taormina).

V tomto městě, světitel Pankrác horlivě pracoval na Kristově vinici a světlem Kristova Evangelia osvěcoval místní věřící. Během jednoho měsíce postavil chrám, kde sloužil bohoslužby. Zástup věřících, se rychle rozrůstal a brzy, téměř všichni obyvatelé města Tauromenia a okolních měst přijali křesťanskou víru. Svatý Pankrác po mnoho let, pokojně a mírně, jako dobrý pastýř, vedl jemu svěřené stádo.

Ke konci života, se stal hodným mučednické smrti pro Krista. Stalo se to tehdy, když město Tauromenium, obléhal kalábrijský vládce Aquilinus s obrovskou armádou. Pankrác tehdy nabádal lid, aby svou důvěru, vložili v Krista, a dokonce poslal domů i ty, kdo bránili hradby města. Svatý Pankrác poté vystoupil na vyvýšeninu a přežehnal město ze čtyř stran křížem a dvěma ikonami. Obléhatelé, poté svýma očima spatřili, jakoby na nebi, najednou zazářila tři slunce. Začali ve strachu prchat a v šílenství se přitom navzájem pobíjeli. Někteří se také vzdali a svatý Pankrác je pokřtil. Tehdy občané města Tauromenia, zažili dvojí radost. Nejprve tu, že byli zachráněni před hrozným útokem nepřátel, po druhé pak, že z jejich nepřátel, se stali jejich přátelé ve víře.

Tehdy se však také stalo, že nějakým, ze zbylých pohanů, kteří ve své zlobě vůči svatému byli vytrvalí, se naskytla příležitost a napadli Božího služebníka a ukamenovali ho ke smrti.

Takto svatý Pankrác, očitý svědek Kristových slov i jeho zázraků, vyslanec apoštolů, který vedl dobrý zápas ve víře v Evangelium, ukončil svůj život jako mučedník.

Jeho tělo pohozené v příkopu, po dlouhém hledání našli křesťané a s úctou ho dali pohřbít. Během pohřbu, nebyla na těle svatého vidět jediná rána, z těla svatého pronikal jas, zářící světlem věčné slávy a vycházela z něj podivuhodná, libá vůně.

Následně byl ke cti svatého Pankráce, učedníka apoštolů, ochránce města a mučedníka, postaven chrám, kde se dnes nachází jeho svaté ostatky. Část jeho svatých ostatků se pak nachází i v Římě a na Svaté hoře Athos.