Svatý apoštol a evangelista Matouš
památka
16. / 29. listopadu
Byl
apoštolem z dvanáctera. Do okamžiku, než byl obrácen ke Kristu, pracoval jako
celník, výběrčí daní pro Řím. Když uslyšel hlas Ježíše Krista: „Pojď za mnou!“
(Mat 9, 9), opustil své místo a šel za Spasitelem.
Na
počátku, když přijal blahodatné dary Ducha Svatého, šířil Boží slovo v
Palestině. Na žádost Židů, kteří zůstali v Jeruzalémě, před odchodem k šíření
Božího slova v dalších zemích, napsal Evangelium. Mezi knihami Nového Zákona,
je Matoušovo Evangelium první. Bylo napsáno v hebrejštině (popř. v aramejštině).
Slova a skutky Spasitele, v něm uvádí Matouš v souladu se třemi stránkami
Kristovy služby: jako proroka a zákonodárce, Krále nad neviditelným i
viditelným světem a Velekněze, který se obětuje za hříchy všech lidí.
Svatý
apoštol Matouš, prošel s blahou zvěstí Evangelia Sýrii, Médii, Persii a
Parthii. Svoji cestu apoštola, pak završil mučednickou smrtí v Etiopii.
Tato
země, byla obývána lidem, divokým a hrubým. Svatý apoštol Matouš, zde svým
kázáním obrátil ke Kristu několik modlářů, založil Církev a postavil chrám ve
městě Mirmena a ustanovil v něm za biskupa, svého spolu poutníka na cestách,
Platona.
Když
se apoštol horlivě modlil k Bohu, aby se k němu Etiopané obrátili, v čase
modlitby, se mu zjevil Pán v podobě chlapce, který mu dal žezlo. Přikázal, aby
toto žezlo, postavil u dveří chrámu. Poté mu Pán řekl, že z tohoto žezla,
vyroste strom, který bude přinášet plody a z jeho kořenů, bude vyvěrat pramen
vody. Etiopané, kteří se omyjí v té vodě a okusí plody toho stromu, změní svou
divokou povahu, stanou se laskavými a pokornými.
Když
apoštol nesl toto žezlo k chrámu, na cestě potkal ženu a syna, vládce této země
Fulviána, kteří byli posedlí nečistým duchem. Svatý apoštol, je jménem Ježíše
Krista uzdravil a tento zázrak, obrátil k Pánu, mnoho pohanů.
Vládce
země, však nechtěl, aby se jeho poddaní stali křesťany a přestali se klanět
svým modlám. Obvinil apoštola z čarodějnictví a nařídil, aby ho zatkli a
popravili.
Svatého
Matouše, potom položili obličejem k zemi, pokryli ho dřívím a zapálili. Když se
oheň rozhořel, všichni viděli, že oheň svatému Matouši neublížil.
Pak
Fulvián nařídil, aby do ohně přidali dříví a vše zalili pryskyřicí, kolem dal
potom ještě rozmístit dvanáct pohanských model. Plameny však tyto modly
roztavily a Fulviána sežehly.
Vyděšený
Etiopan se obrátil ke světci s prosbou o milost a skrze modlitbu apoštola,
potom plamen utichl.
Tělo
svatého apoštola zůstalo ohněm netknuto, sám apoštol, se poté pomodlil a předal
ducha svého Pánu.
Vládce
Fulvián, hořce litoval toho, co učinil, ale jeho pochyby ho neopustily.
Přikázal, aby tělo svatého Matouše, bylo položeno do železné schrány a vhozeno
do moře. Přitom Fulvián řekl, že když Bůh Matoušův, který zachránil jeho tělo
před ohněm, zachrání jeho tělo i ve vodě, pak Ho bude uctívat a klanět se Mu,
jako Jedinému Pravému Bohu.
V
tu samou noc, se biskupovi Platónovi, ve snu zjevil apoštol Matouš, který mu
přikázal, aby vyšel na mořský břeh a našel tam jeho tělo. Na břeh potom přišel
i Fulvián se svojí družinou. Schrána s tělem apoštola, která byla vynesena
vlnou na břeh, byla potom s úctou přenesena do chrámu, který apoštol postavil.
Až
tehdy poprosil Fluvián Matouše o odpuštění. Poté byl biskupem Platónem pokřtěn
a dle Božího vnuknutí, mu bylo dáno jméno Matouš. Fulvián, nyní už Matouš, pak
zcela změnil svůj život.
Vládu
ve své zemi předal druhým, přijal kněžství a pokračoval v díle v osvěcování
svého lidu, světlem Kristova Evangelia.
Po
smrti biskupa Platóna se mu zjevil apoštol Matouš a nabádal ho, aby jako
biskup, vedl etiopskou církev. Poté co přijal biskupství, svatý Matouš - Fulvián
usilovně pracoval, aby se Boží Slovo co nejvíce šířilo a takto zdárně
pokračoval v díle svého nebeského ochránce.
Poté,
po dlouhém životě, který byl Bohu milým, sám odešel k Pánu a nyní, spolu se
svatým apoštolem a evangelistou Matoušem, stojí předstoupeni před Božím trůnem,
kde se za nás modlí k Pánu, abychom se i my, stali dědici věčného Božího
království. Amen.