Svt. mučedník
Lambert z Maastrichtu
(† 696)
památka
17. / 30. září
Svt.
Lambert (Lambertus, Landebertus) byl
synem zbožných a dobrých rodičů. Odmala se vyznačoval svojí učeností a
zbožností. V mládí měl na něj velký vliv jeho strýc svt. Theodard, biskup z
Maastrichtu¹. Ještě jako mladý,
přijal kněžské svěcení.
Po
mučednické smrti svt. Theodarda, byl ustanoven biskupem Maastrichtu a stal se
tak třetím nástupcem svt. Amanda² v této
eparchii. Byl příkladným křesťanem, dobrým pastýřem a také rozhodným a horlivým
misionářem na březích řeky Mázy (Maas). Stal se rádcem krále Austrásie³ Childerica II. Po jeho zabití Ebroïnem, byl sesazen a po dobu sedmi let,
žil ve vyhnanství, v monastýru Stavelot³, kde žil prostě, jako obyčejný mnich.
V roce
681, přišel k moci Pipin II. (Pépin,
zvaný Prostřední, či z Herstalu), který svt. Lamberta vrátil zpět na
místo biskupa Maastrichtu. Přesto svt. Lambert, nemohl jinak a později vytýkal
Pipinovi z Herstalu, mimomanželský vztah s Alpaisou, se kterou měl i syna
Karla Martella. Svými výtkami, tak rozhněval příbuzné Alpaisi. Její bratr
Dodon, 17. / 30. září pak zabil svt. Lamberta v chrámu, přímo před oltářem.
Nástupcem
svatého v Maastrichtu, se poté stal svt. Hubert z Lutychu († 727). Ten, dal roku 721 jeho svaté ostatky
převést z Maastrichtu do Lutychu, kam také přemístil sídlo biskupa.
Část
ostatků svt. Lamberta, pak také přivezl roku 1357 do Prahy, do chrámu svatého
Víta i český král Karel IV.
____________________________________________________________________________________________
¹ Svt. Theodard z Maastrichtu (†
670)
Památka
10. / 23. září, byl žákem svt. Remakla – Remaculus - Rimagilus (†673)
v monastýru Stavelot (dnes město
v Belgii), kde se po něm stal představeným tohoto monastýru. Následně se
stal i biskupem Maastrichtu. Roku 670, byl zavražděn pohany v lese
Bienwald poblíž Speyer (čes. Špír, město
v dnešním Německu), když cestoval za králem Childericem II., aby si
stěžoval na útlak a okrádání jeho eparchie ze strany franských dvořanů. Jeho
ostatky našel a dal uložit v kapli ve městě Lutych svt. Lambert. Jeho
svaté ostatky byly velkou měrou zničeny během Francouzské revoluce, přesto se však
části ostatků podařilo zachránit. Ty se nyní nachází v katedrále svatého
Pavla v Lutychu, na východě Belgie. Část jeho svatých ostatků, se také
nachází v chrámu svatého Theodarda – Dietera - Dietharda
z Maastrichtu (Dieterskirchel) v Rülzheimu (chrám byl postaven roku 1957), poblíž
místa mučednické smrtí svatého.
² Svt.
Amand (Miloš) z Maastrichtu († 684)
Památka
6. / 19. února, pocházel z významného rodu z Akvitánie. V mládí
vstoupil do monastýru na ostrově Île d’Yeu poblíž města La Rochelle, poté žil
jako poustevník v zatvoru v Bourges. Po pouti do Říma (okolo r. 627) a po naléhání svt. Achária
z Noyon (památka 27. listopadu/ 10.
prosince), se jako biskup misionář, vydal na severo – západ zemí Franského
království, které hraničili s Fríským královstvím (Fryske Keninkryk – království se rozkládalo na pobřeží dnešního
severního Německa a Nizozemska), kde konal misii. Misii konal také, na soutoku
řek Šelda (Schelde) a Máza (Maas), v letech 647 – 649, byl biskupem
Tongerenu a Maastrichtu. Svojí misii stavěl na základech učení ctih. Kolumbána
(památka 23. listopadu / 6. prosince),
proto vždy směřoval k tomu, že nejprve obrozoval církevní život a šířil
mnišství. Byl ve spojení s Římem, které bylo v té době pro Franskou
církev zřídkavé.
Na
místo pohanských model, stavěl chrámy a monastýry, křesťanskou víru obnovoval v
prostředí divokém a nepřátelském. Když nemohl Boží slovo donést do srdcí svobodným
lidem, šířil Evangelium i mezi otroky, mnoho poté pracoval, aby tyto otroky mohl
vykoupit z jejich otroctví. Jedenkráte přitom vzkřísil z mrtvých
odsouzeného zloděje, který poté uvěřil v Krista spolu s mnoha dalšími.
V roce 636, byl ze země vyhnán králem Dagobertem I.
Mnoho
svatých a ctihodných, od něj získávalo jeho požehnání a pomoc ve svém Božím
dílu. Jeho učedníky byli ctih. Adelgunda z Malbodiumu (†684), ctih. Gertruda
z Nivelles (†659) a ctih. Bavon z Haarlem (†655). Centrem jeho misie,
se stal monastýr Elno (nyní Abbaye de
Saint-Amand), jeden z kdysi nejstarších a největších monastýrů ve
Flandrech. Svt. Amand, měl také podíl na založení monastýrů ve městech Nivelles
(640) a Barisis (663).
V souladu
s životem svatého, který byl napsán v polovině VIII. století, svt.
Amand … přešel až za Dunaj a obešel tato
místa, hlásaje tam Evangelium (Vita
Sancti Amandi metrica). Na základě tohoto, se také předpokládá, že své evangelní
dílo, rozšířil až do Bavorska (zvláště pak
v Augsburgu).
Zachovala
se závěť svt. Amanda, je mu připisováno na 8 hymnusů (chvalozpěvů) a 4 sekvencí
(sequentia) v bohoslužbách církve. Zesnul v Pánu 6. / 19. února kolem
roku 684, v monastýru Elnon. Úcta ke svatému, byla již za jeho života a pokračovala
o to více po jeho zesnutí, jeho svaté ostatky, přebývají v monastýru, ve
kterém zesnul a který nese po něm jeho jméno.
³ Austrásie (511–751)
Bylo
království, které tvořily severovýchodní části Francké říše v období Merovejců.
Zahrnovalo území dnešní severovýchodní Francie, západního Německa, Belgie,
Lucemburska a Nizozemska.
⁴ Monastýr Stavelot
Tento
monastýr, byl založen ctihodným Remaklem Ardenským (památka 3. / 16. září) kolem roku 651. V letech 881 a 885 byly tyto
země napadeny Normany, kteří vyplenili a vypálili město i monastýr.