Životy Svatých

 

Svatý mučedník Viktor Maur

Mediolánský – Milánský (♰ 303)

památka 8. / 21. května a 14. / 27. května, v den přenesení jeho svatých ostatků do milánské baziliky San Vittore al Corpo (slaví se především v Miláně a v některých pravoslavných kalendářích)

Svatého mučedníka Viktora spolu s dalšími mučedníky, kteří trpěli v Mediolanu (dnešní Milán), zmiňuje ve svém komentáři k Lukášovu evangeliu svt. Ambrož, biskup mediolánský – milánský (♰ 397). Také pak ještě v hymnu na počest mučedníků Viktora, Felixe a Nabora. Dalším zdrojem k životu tohoto mučedníka je „Umučení svatého Viktora Maura“ (Passio Sancti Victoris), vytvořené ne později než v 8. století a podrobně popisující mučednickou smrt svatého.

Svatý mučedník Viktor se narodil v Mauretánii v severní Africe, pravděpodobně v křesťanské rodině. Dobrovolně se přihlásil do vojenské služby v císařské armádě. Sloužil v Mediolanu, kde se nacházel císařský dvůr. K umučení svatého Viktora došlo v roce 303, během další silné vlny pronásledování křesťanů, kterou rozpoutal císař Maximianus.

Podle „Umučení svatého Viktora Maura“ se svatý Viktor rozhodl opustit vojenskou službu v Mediolanu, protože to bylo spojeno s praktikováním pohanského kultu.

Poté, co vyznal, že je křesťan, byl zatčen. V žaláři mu bylo vyhrožováno mučením a několik dní byl ponechán bez jídla a pití. O šest dní později byl odveden do cirku (poblíž dnešní Porta Ticinese), kde byli přítomni císař Maximián a jeho rádce Anulinus. Naléhali na svatého, aby obětoval bohům, ale on odmítl, a byl proto zbičován. Svatý Viktor byl poté uvržen zpět do žaláře a podroben mučení včetně lití roztaveného olova na rány, jeho tělo však zůstalo nezraněno.

Jednoho dne, když stráže střežící svatého Viktora spaly, dveře vězení se otevřely. Vězeň utekl a nějakou dobu se skrýval ve stáji poblíž cirku, nedaleko dnešní Porta Vercellina. Potom byl svatý Viktor znovu zajat, odveden do nedalekého lesa za městem a tam mu byla setnuta hlava. Poprava se konala 8. května 303. Před svou smrtí svatý Viktor předpověděl smrt císaře Maximiána téhož roku a Pánu poděkoval za to, že ho neoddělil od jeho druhů, mučedníků Nabora a Felixe, kteří byli před ním popraveni v Lodi Vecchio.

Z příkazu císaře Maximiána zůstalo tělo svatého Viktora šest dní nepohřbeno, avšak milánský biskup svt. Maternus (♰ 328) ho objevil nedotčené, střežené dvěma divokými zvířaty. Svt. Maternus tělo zabalil do plátna, odnesl na hřbitov a pohřbil v pokoji.

Je pravděpodobné, že po roce 313 svt. Maternus přemístil svaté ostatky mučedníka Viktora. Viktor byl pohřben ve velkolepé hrobce poblíž místa své mučednické smrti, která byla později pro své bohaté mozaiky pojmenována San Vittore in Ciel d’Oro – Svatý Viktor ve zlatém nebi (nyní začleněna do baziliky svatého Ambrože), sloužíc přitom dvoudenní bdění.

Mučedník Viktor byl velmi ctěn svt. Ambrožem, který na jeho počest nejen složil krásný hymnus vyprávějící o křížové cestě tří statečných vojínů, ale po smrti svého bratra Satyra ho dokonce pohřbil do hrobky v blízkosti mučedníkových ostatků.

Viktor Maur byl uctíván jako patron vězňů a vyhnanců. Jeho památka je poprvé zaznamenána v italské verzi Jeronýmova martyrologia – Martyrologium Hieronymianum. Později se 14. květen v Miláně slavil jako den přenesení ostatků Viktora Maura do kostela San Vittore al Corpo (8. století).

Úcta Miláňanů ke svatému mučedníkovi Viktorovi byla tak velká, že mu byly zasvěceny kostely po celém městě: San Vittore all'Olmo – na místě jeho popravy, San Vittore al Carcere – poblíž starého milánského vězení a San Vittore al Teatro – poblíž starověkého cirku. Mnoho farností ho považuje za svého patrona. Památka svatého mučedníka Viktora se slaví 8. května, v den jeho mučednické smrti, a 14. května v den přenesení jeho ostatků a pohřbu svt. Maternem.