Životy Svatých

 

Ctihodný Theodor Sykeot, biskup anastasiopolský (♰ 613)

památka 22. dubna / 5. května a 15. / 28. června, v den přenesení jeho svatých ostatků z Galacie do Konstantinopole

Ctihodný Theodor Sykeot se narodil v polovině šestého století do zbožné rodiny ve vesnici Sykeon, nedaleko města Anastasiopolis v Galacii v Malé Asii. Ještě před narozením syna bylo jeho matce Marii ve snu zjeveno, že na dítě, které počala, sestoupila blahodať Boží.

Od dětství vedl odříkavý, skoro mnišský život – usiloval o samotu, modlitbu, jedl velmi málo, byl klidný a mírný, uměl uklidnit své druhy a nepřipouštěl mezi nimi hádky ani zlobu. Jeho matka si přála, aby se z jejího syna stal voják, ve snu se jí však zjevil svatý Jiří Vítězný a řekl jí, že dítě je předurčeno ke službě Bohu. Svatý Jiří pak doprovázel svatého Theodora po celý jeho život, zjevoval se mu jako jasný mladík a podporoval ho v těžkých časech.

Ve čtrnácti letech Theodor opustil domov a začal žít poblíž chrámu velkomučedníka Jiřího. Matka mu nosila jídlo, ale chlapec nechával všechno na kamenech poblíž chrámu a jedl jen jednu prosforu za den. Už v tak mladém věku se Theodor stal hodným daru uzdravování: skrze jeho modlitbu se uzdravil mladík posedlý běsem.

Zpráva o duchovním zápase mladého Theodora se dostala až k místnímu biskupovi Theodosiovi. V chrámu velikomučedníka Jiřího ho rukopoložil na diakona a poté na kněze, ačkoli mladíkovi bylo pouhých 17 let. Po nějaké době se svatý Theodor vydal uctít svatá místa v Jeruzalémě a tam v Chozevitské lávře poblíž Jordánu přijal mnišství.

Poté se ctihodný vrátil do chrámu velikomučedníka Jiřího. Zatoužil po větší askezi, požádal proto kováře, aby mu vyrobil železnou klec bez střechy, úzkou tak, aby v ní mohl jen stát. Také ještě více prohloubil svůj půst. Díky této askezi obdržel svatý Theodor od Pána dar činění zázraků. Jeho modlitbami byli uzdravováni trpící nemocemi a postižení malomocenstvím, vyháněl běsy. Ještě za jeho života byl mnohými ctěn jako svatý.

Postupně se kolem něj shromažďovali hledající spásu, přitahováni činy svatého Theodora, a malý chrám velkomučedníka Jiřího nemohl už pojmout všechny, kteří se tam chtěli modlit. Proto byl díky úsilí svatého postaven krásný nový chrám. V té době zemřel biskup z města Anastasiopole. Obyvatelé města tehdy požádali metropolitu Pavla Ankirského, aby na jeho místo jmenoval ctihodného Theodora. Navzdory všem protestům svatého byl přesto vysvěcen na biskupa.

Svt. Theodor mnoho pracoval pro blaho Církve, ale jeho duše toužila po společenství s Bohem v samotě. O několik let později se vydal uctít svatá místa v Jeruzalémě. Tam, aniž by prozradil svou hodnost biskupa, se usadil v lávře ctihodného Sávy, kde žil v tichosti od svátku Kristova Narození až do Paschy. Poté se mu zjevil velkomučedník Jiří a nařídil mu, aby se vrátil do Anastasiopole.

Obdařen darem předvídavosti, ctihodný Theodor prorocky předpověděl budoucí herezi ikonoborectví. K Pánu pak odešel roku 613.