Životy Svatých

 

Svatá velkomučednice

Irena Makedonská (1. stol.)

památka 5. / 18. května

Žila v prvním století a do svatého křtu se jmenovala Penelopa. Byla dcerou pohana Licinia, vládce města Mygdonie (v Makedonii nebo Thrákii). Licinius pro svou dceru postavil samostatný, honosný palác, kde žila se svou vychovatelkou Karií, obklopená vrstevnicemi a služebnictvem. K Penelopě denně docházel učitel jménem Apelian, který ji vyučoval vědám. Apelian byl křesťan; během výuky mluvil s dívkou o Kristu Spasiteli a zasvěcoval ji do křesťanské nauky a křesťanských ctností.

Když Penelopa dospěla, její rodiče začali uvažovat o jejím sňatku. V tomto období jejího života jí Pán dal zázračné znamení: k jejímu oknu jeden po druhém přiletěli tři ptáci – holubice s olivovou ratolestí, orel s věncem a havran s hadem. Penelopin učitel Apelian jí vysvětlil význam tohoto znamení: holubice, symbolizující dívčiny ctnosti – pokoru, mírnost a čistotu – přinesla olivovou ratolest – blahodať Boží, kterou člověk dostává při křtu. Orel, znamení duchovních výšin dosažených rozjímáním o Bohu, přinesl věnec vítězství nad neviditelným nepřítelem jako odměnu od Pána. Havran však přinesl hada, znamení, že ji ďábel napadne a přinese jí soužení, bolest a pronásledování. Na konci jejich rozhovoru Apelian řekl, že si ji Pán přeje zasnoubit sobě a že Penelopa bude snášet mnohá utrpení pro svého Nebeského Ženicha. Poté se Penelopa zřekla manželství, přijala křest z rukou apoštola Timotea, žáka svatého apoštola Pavla, a dostala jméno Irena.

Poté začala přesvědčovat i své rodiče, aby přijali křesťanskou víru. Matka se radovala z obrácení své dcery ke Kristu; otec zpočátku dceři nijak nebránil, ale pak začal požadovat, aby se poklonila pohanským bohům. Když svatá Irena pevně a rozhodně odmítla, rozzuřený Licinius nařídil dceru svázat a hodit pod kopyta zuřivých koní. Koně však zůstali nehybní; jen jeden z nich se utrhl, vrhl se na Licinia, chytil ho za pravou paži, vytrhl mu ji z ramene, srazil ho k zemi a začal po něm dupat. Svatou pannu tehdy rozvázali a na její modlitbu Licinius v přítomnosti svědků vstal bez úhony a se zdravou rukou.

Když Licinius, jeho žena a množství lidu v počtu kolem tří tisíc, viděli takový zázrak, uvěřili v Krista a zřekli se pohanských bohů. Licinius se vzdal vlády nad městem a usadil se v paláci své dcery s úmyslem věnovat se službě Pánu Ježíši Kristu. Svatá Irena pak začala kázat Kristovo učení mezi pohany a obracet je na cestu spásy. Žila v domě svého učitele Apeliana.

Když se to dozvěděl nový vládce města Zedekiáš, zavolal Apeliana a vyptával se na její způsob života. Apelian odpověděl, že Irena, stejně jako ostatní křesťané, žije v přísné zdrženlivosti, v neustálé modlitbě a čtení božských knih. Zedekiáš zavolal k sobě svatou pannu a začal ji přesvědčovat, aby přestala kázat o Kristu a aby přinesla oběť bohům. Svatá Irena však beze strachu před ním vyznala svou víru, nenechala se odradit jeho výhrůžkami a byla připravena důstojně snášet utrpení pro Krista. Na Zedekiášův rozkaz byla poté vhozena do jámy plné hadů a plazů. Svatá zůstala v jámě po deset dní, ale neutrpěla žádnou újmu, protože ji chránil anděl Páně a přinášel jí jídlo.

Zedekiáš připsal tento zázrak kouzlům a svatou pannu podrobil strašnému mučení: rozkázal ji pilou rozpoltit. Pily se však jedna po druhé lámaly a jejímu tělu neublížily. Nakonec čtvrtá pila potřísnila tělo mučednice krví. Zedekiáš se smíchem volal k mučednici: „Kde je tvůj Bůh? Má-li moc, ať ti pomůže.“ Náhle se zvedla vichřice, oslepující blesky zasáhly mnoho mučitelů, zahřměl hrom a spustil se silný déšť. Když mnozí viděli takové znamení z nebe, uvěřili v Krista Spasitele. Zedekiáš se nenechal poučit tímto jasným projevem Boží moci, podrobil mučednici dalšímu mučení, ale Pán ji zachránil bez úhony. Nakonec lid, pobouřený utrpením nevinné panny, povstal proti Zedekiášovi a vyhnal ho z města.

Vládci, kteří nastoupili po Zedekiášovi, také podrobili svatou Irenu různým krutým mučením, během nichž Boží mocí zůstala nezraněna. Pod vlivem jejího kázání a zázraků, které se přitom děly, se lidé stále více obraceli ke Kristu a opouštěli uctívání bezduchých model. Celkem svatá Irena obrátila na víru přes 10 000 pohanů.

Ze svého rodného města Mygdonie odešla svatá do města Kallipolis, kde pokračovala v kázání o Kristu. Městský správce Vavadon podrobil mučednici novým mučením, ale když viděl, že svatá zůstala nezraněna, vzpamatoval se a uvěřil v Krista. Spolu s ním uvěřilo i velké množství pohanů, kteří všichni přijali svatý křest od apoštola Timotea.

Poté svatá Irena navštívila další města Thrákie – Konstantinu a Mesembrii, kde kázala o Kristu, konala zázraky, uzdravovala nemocné a snášela utrpení pro Krista. V Efezu jí Pán zjevil, že se blíží čas její smrti. Svatá Irena pak v doprovodu svého učitele, starce Apeliana, a dalších křesťanů odešla za město do horské jeskyně. Přežehnala se znamením kříže, vešla do jeskyně a svým společníkům řekla, aby vchod zavalili velkým kamenem, což udělali. Když pak křesťané čtvrtý den jeskyni navštívili, tělo svaté mučednice tam nenašli. Takto zesnula v Pánu svatá velkomučednice Irena.