Životy Svatých

 

Ctihodní otcové David (♰ 784), Simeon (♰ 844) a Georgios (♰ 846) Mytilénští

památka 1. / 14. února

Tito svatí byli rodnými bratry a narodili se ve městě Mytiléna na ostrově Lesbos. Nejstarší z nich, David, se stal v šestnácti letech mnichem poté, co se mu zjevil svatý Antonij Veliký, když pásl otcovy ovce. Svatý Antonij mu přikázal, aby se oddal mnišskému životu v samotě v Troadě na hoře Ida, v kraji ležícím severně od ostrova. David ochotně a s radostí uposlechl, usadil se v jeskyni na hoře Ida a živil se divokými bylinami.

Takto žil třicet let. Poté se mu znovu dostalo vidění, v němž mu bylo uloženo, aby šel do Gargary k biskupovi a přijal rukopoložení nejprve na diakona a potom na presbytera. A tak se skutečně stalo.

Poté se svatý David vrátil na horu Ida. Na pokyn anděla, který se mu zjevil, zde vystavěl chrám zasvěcený svatým mučedníkům Kyrikovi a Julitě a posléze také monastýr, jenž brzy přitáhl mnoho mnichů.

Deset let po smrti otce k Davidovi přišla jejich matka s mladším bratrem Simeonem, jemuž bylo osm let. Simeon zůstal s Davidem, zatímco matka se vrátila do Mytilény, kde zanedlouho zemřela.

O dva roky později svatý David zesnul. Když předem poznal svůj odchod, přikázal Simeonovi, aby se vrátil do Mytilény.

Po smrti svého bratra a duchovního otce v roce 784 se Simeon rozhodl následovat příklad ctihodného Simeona Stylity z Antiochie (♰ 459). Vystoupil na sloup, spoután těžkými řetězy, a někdy zůstával bez jídla po celý týden. V každém ročním období nosil hrubou suknici a ve všech těchto strastech vkládal veškerou svou důvěru v Boží Prozřetelnost. V zimě k němu přilétal veliký orel, aby jej zahříval svými křídly. Asketa trpělivě snášel drsné zkoušky, které mu ukládala sama příroda. Za tuto věrnost jej Bůh obdařil darem milosti, takže všem, kdo k němu přicházeli, byl ku prospěchu zázraky, proroctvími i duchovním poučením. Ve všem mu pomáhal jeho starší bratr Georgios, vzor poslušnosti a pokory, který s velikou obětavostí sloužil všem bratřím monastýru.

V té době ikonoborecký biskup, dosazený císařem Lvem V. Arménem (813–820), vyhnal zákonného biskupa, ctihodného Georgia (Jiřího) Vyznavače, metropolitu mytilénského (♰ 821), a snažil se podrobit si vyznavače pravé víry. Donutil Simeona sestoupit ze sloupu a rozkázal, aby byl sloup zapálen. Simeon svěřil správu monastýru Georgiovi a sám se vydal na putování, během něhož pravoslavné mnichy v okolí Konstantinopole posiloval duchovním poučením i zázraky. Za krutého pronásledování za císaře Theofila byl roku 829 spolu s ctihodnými bratry Theofanem (♰ 850) a Theodorem Popsaným (♰ 840) poslán do vyhnanství na ostrov Afusia (Αφουσία) v Mramorovém moři. Tam založil monastýr a stal se duchovní oporou obyvatel ostrova.

Svatý Simeon předpověděl smrt tyranského císaře Theofila (842) a brzy nato byl spolu s ostatními vyznavači povolán zbožnou císařovnou Theodorou do Konstantinopole, aby byla obnovena úcta ke svatým ikonám. Tam se setkal se svým bratrem Georgiem, který přišel z Mytilény, a v teologické rozpravě usvědčil z bludu patriarchu Jana VII. Grammatika. Poté ctihodný asketa přispěl ke zvolení svatého Metoděje (♰ 847) na stolec konstantinopolského patriarchy.

Simeon odmítl všechny pocty a výsady, které mu byly nabízeny, a vrátil se do vlasti v doprovodu pokorného bratra Georgia. Ten sice odmítl hodnost metropolity efeského, později však musel přijmout pastýřskou péči o mytilénskou eparchii.

Svatý Simeon byl povolán k Bohu krátce po svém návratu, roku 844. Georgios pak prokazoval veliké milosrdenství trpícím obyvatelům ostrova i křesťanům v okolí Smyrny a v předvečer Paschy roku 846 zesnul v Pánu, aby se připojil ke svým bratřím v nebeských příbytcích.