Životy Svatých

 

Vzkříšení spravedlivého Lazara

Lazarova sobota

Lazarova sobota je sobotou šestého týdne Velkého postu. Je zasvěcená památce vzkříšení spravedlivého Lazara Čtyřdenního, přítele Kristova (Jan 11,1–45), které se slaví na potvrzení nadcházejícího vzkříšení všech mrtvých.

Počínaje Lazarovou sobotou začínají církevní zpěvy vést věřící ve stopách Pána. Zbývá necelý týden Jeho pozemského života. „Abys ještě před svým utrpením dal jistotu všeobecného vzkříšení, z mrtvých pozdvihl jsi Lazara, Kriste Bože...“ slyšíme ve zpěvu slavnostního troparu.

Vzkříšení Lazara je posledním velkým zázrakem Krista, posledním odrazem Jeho slávy před Jeho strádáním. Evangelista Jan tuto událost líčí jako očitý svědek s ohromující, hmatatelnou věrohodností (Jan 11, 1–45). Vidíme doslova každý detail: plachost učedníků, jejich váhání a nakonec jejich odhodlání čelit nebezpečí. Ježíš s očima plnýma slz u hrobu, sestry Lazarovy přemožené zármutkem. Nejistota Marty, odvalený kámen a mocné volání uslyšené v jiných světech: „Lazare, pojď ven!“ Tichá postava zahalená v plátně na prahu hrobu. Ten, kdo bude brzy muset sám projít bránou smrti, se zjevuje jako vítěz nad smrtí.

Křesťanská teologie vnímá tento zázrak jako viditelný symbol Kristovy moci nad životem a smrtí, jako ujištění učedníků o Jeho Vzkříšení a budoucím vzkříšení mrtvých. Proto je této události zasvěcena sobota šestého týdne Velkého půstu – Lazarova sobota, před svátkem Vjezdu Páně do Jeruzaléma – Květnou nedělí. Pro přesnost je třeba poznamenat, že liturgický čas se zde neshoduje s historickým: vzkříšení Lazara se odehrálo měsíc nebo dva před Vjezdem do Jeruzaléma (Jan 11,54).

„Lazar čtyřdenní“ neboli „přítel Boží“ byl pohostinný obyvatel Betánie (předměstí Jeruzaléma), bratr Marty a Marie, v jejichž domě pobýval Ježíš Kristus (Lukáš 10,38–41; Jan 12,1–2). Jeho vzkříšení z mrtvých čtvrtého dne (odtud jeho jméno), které Kristus vykonal jako veřejné mesiášské „znamení“, se stalo pro židovské úřady, jež se obávaly náboženských nepokojů, konečným argumentem pro to, aby ho okamžitě popravily (Jan 11,47–53).

Podle církevní tradice žil Lazar po svém vzkříšení dalších 30 let a zemřel jako biskup v Kitionu (Kypr). Na konci 9. století byly jeho ostatky přeneseny do Konstantinopole. Jeho památka se připomíná se 17. / 30. října a na Lazarovu sobotu.

Svatý Lazar Spravedlivý, 

přítel Kristův (♰ 63)

památka na Lazarovu sobotu a 17. / 30. října, v den přenesení jeho svatých ostatků z ostrova Kypr do Konstantinopole v roce 898

Svatý Lazar, bratr Marty a Marie, žil se svými sestrami poblíž Jeruzaléma ve vesnici Betánii. Lazar a jeho sestry se těšili zvláštní přízni Pána Ježíše Krista (Jan 11,3). Během svého pozemského života Pán často navštěvoval jejich domov v Betánii a nazýval Lazara svým přítelem (Jan 11,11). Krátce před svým spásonosným utrpením vzkřísil Lazara z mrtvých poté, co již čtyři dny ležel v hrobě ¹.

Po této události je Lazar ve Svatém písmu zmíněn pouze jednou: když se Pán vrátil do Betánie šest dní před Paschou, byl tam i vzkříšený Lazar (Jan 12,1–2). V té době, kdy Pán pobýval v Betánii, se mnoho Židů dozvědělo, že tam je, a přišli nejen proto, aby spatřili Ježíše Krista, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Mnozí z nich se přesvědčili o pravdivosti zázraku, který Pán vykonal, obrátili se k víře v Něho a stali se Jeho následovníky. Když to velekněží viděli, uradili se, že zabijí i Lazara (Jan 12,9–11). Více už nám z Evangelia o Lazarovi není známo.

Tradice praví, že Lazar po svém zmrtvýchvstání žil dalších 30 let a stal se biskupem na ostrově Kypr ², kde stejně jako apoštolové vykonal velmi mnoho při šíření křesťanství a kde také nakonec zemřel v pokoji. V 9. století po Kristu byly ostatky svatého Lazara nalezeny ve městě Kition ³, kde spočívaly v zemi v mramorové truhle, na které bylo napsáno: LAZAR ČTYŘDENNÍ, PŘÍTEL KRISTŮV. Tento ctihodný poklad a klenot byl vyzdvižen ze země a uložen do stříbrné truhlice a za byzantského císaře Lva VI. Moudrého (886–911) byly roku 898 svaté ostatky přeneseny do Konstantinopole, kde byly uloženy v chrámu Spravedlivého Lazara, postaveném ještě císařem Basileiem I. Makedoncem.

Svt. Dmitrij Rostovský (Tuptalo)

Životy svatých

___

¹ Jan 11, 17–44. Vzkříšení Lazara se v Církvi připomíná v sobotu 6. týdne (Lazarova sobota) Velkého postu. Tento zázrak byl jedním z největších zázraků Pána Ježíše Krista: tento jasný příklad svědčil o Jeho Božské všemohoucnosti a nadvládě nad smrtí a spolu s tím sloužil jako živé znamení našeho společného vzkříšení a předobraz vzkříšení samotného Pána.

² Podle tradice byl Lazar, když se stal biskupem, poctěn návštěvou Boží Matky a dostal od ní omofor (ΩΜΟΦΌΡΙΟ – z řečtiny ὦμος — rameno a φόρος — nést, nosit: nošený, nosící se na ramenou; součást bohoslužebného roucha archijereje (biskupa) s vyšitými kříži; symbolicky zobrazuje blahodatné dary archijereje a připomíná také, že archijerej je povinen starat se o spasení zbloudilých ovcí podobně jako evangelní dobrý pastýř, který, naleznuv ztracenou ovci, nese ji domů na svých ramenou), zhotovený Jejíma Přečistýma rukama.

³ Kition. Město na jižním pobřeží ostrova Kypr, v blízkosti současného města Larnaka. Kition bylo jedno z devíti starých fénických měst. Podle něj byl celý ostrov nazýván Židy Kitim. Později, stejně jako ostatní města na Kypru, bylo osídleno Řeky.