Životy Svatých

 Svatý mučedník Leonidas a mučednice Chariessa (Charissa), Viktorie (Nika), Galina, Kalis (Kallida), Nunechia, Basilissa, Theodora a další s nimi spolutrpící (♰ 258)

památka 16. / 29. dubna

Svatý Leonidas se narodil na Peloponésu a sloužil jako vedoucí ženského duchovního sboru. Během pronásledování za císaře Decia (okolo roku 250) sbor pod jeho vedením i nadále pokračoval ve zpěvu hymnů a děkovných bohoslužbách.

Zatímco se ostatní křesťané toho kraje skrývali a snažili se vyhnout prohlídkám, ženy vedené Leonidasem prokázaly neuvěřitelnou odvahu a jako jediné otevřeně vyznávaly křesťanskou víru. Všechny byly několik dní před Velikonocemi zatčeny ve městě Trezén v Argolidě a poté odvedeny do Korintu k vládci Venustovi.

Venustus, sedící na vysokém trůně, slíbil Leonidovi slávu a bohatství, pokud obětuje bohům. Leonidas klidně a s úsměvem odpověděl: „Já sám jsem se už dávno zřekl lží a strach mám jen o tebe, neboť tvé bludy vedou k věčné smrti.“ Vladař se poté rozhodl, že je čas uchýlit se k mučení. Svatý řekl: „Jelikož si to přeješ, vyzkoušej mé tělo ohněm a přesvědč se, že zatímco mé porušitelné tělo bude poškozeno, moje duše zůstane nezraněna a bude se radovat z rychlého vysvobození z pout, která ji poutají k tomuto smrtelnému bytí.“

Pak byly před vládce přivedeny zbožné panny. Ten se je snažil přesvědčit, že jejich učitel souhlasil s pohanskou obětí. Ony se však nenechaly oklamat a odpověděly: „I my z celého srdce přineseme oběť Pánu našemu Ježíši Kristu!“ Když viděl, že je nemůže nijak přesvědčit, nařídil křesťanky uvrhnout do žaláře.

Leonidas byl znovu předvolán a Venustus se nyní domáhal poslušnosti k panovníkovi. Leonidas byl neústupný: „Všechno, co Vládce nebe i země přikazuje, činím se zbožnou úctou. Ale co přikazují císaři, vykonávám, jen když je to správné; pokud ne, nepovažuji za povinnost se jim podřizovat!“ Venustus v rozzuření nařídil, aby byla Leonidovi zaživa stažena kůže a aby mu boky pálili pochodněmi. Ve stejném okamžiku obnovil výslech sedmi panen a zeptal se jich, zda jsou stejného smýšlení jako Leonidas. „Ačkoli jsme různého původu i pohlaví, jsme jednotni ve víře a způsobu života,“ zněla odpověď. „Budete podrobeny stejným mučením jako on,“ prohlásil Venustus. Kati okamžitě začali plnit jeho rozkazy. Ani mučením však mučitelé z nich nedokázali nic získat. Svaté pouze pronesly: „Jsme křesťanky a jsme připraveny snášet jakékoli utrpení pro Krista!“

Venustus potom nařídil, aby Leonidas a jeho učednice byly vhozeny do moře. Učednice byly vedeny podél pobřeží a Chariessa zpívala jako Mirjam, Mojžíšova sestra, poté, co Rudé moře pohltilo faraonovo vojsko (Ex 15,20). Její píseň pak převzaly i její společnice: „Běžela jsem svůj závod, Pane, pronásledovalo mě vojsko, Pane, a nezřekla jsem se Tě, Pane, spas duši mou!“ Na Bílou sobotu byli naloděni na loď. Tam pokračovali ve svém zpěvu. Když loď uplula asi šest kilometrů, přivázali jim ke krku kameny a ruce svázali za zády. Leonidas byl vhozen do moře jako první. Ještě než ho vlny pohltily, svatý řekl: „Dnes přijímám druhý křest k očištění mého vnitřního člověka!“ Poté bylo odevzdáno vlnám sedm panen.

Jejich těla později našli zbožní křesťané na pobřeží a velký chrám poté posvětil místo jejich pohřbení.