Životy Svatých

 

Svaté mučednice, tři sestry:

Agape, Chionia a Irena (♰ 304)

památka 16. / 29. dubna

V čase pronásledování křesťanů, které rozpoutal Dioklecián, když všechny věznice v Římě byly přeplněné křesťany, sloužil křesťanům jako utěšitel a rádce stařec Chrysogonos. Neúnavně bděl nad těmi, kteří čelili těžké zkoušce, a připravoval je na mučednictví.

Takovýto silný odpor proti snahám o vyhlazení křesťanů nemohl uniknout pozornosti pronásledovatelů. Chrysogonos (♰ 304), byl na Diokleciánův příkaz zatčen a přiveden k němu do Aquileie. Tam císař osobně Chrysogona vyslýchal, protože ho však nijak nedokázal přesvědčit, aby se křesťanské víry zřekl, nařídil mu useknout hlavu a tělo hodit do moře. Tělo i useknutou hlavu svatého mučedníka pak vyplavily vlny na břeh. Nedaleko tohoto místa žil křesťanský kněz Zoilus a opodál žily tři panenské sestry Agape, Chionia a Irena osamělým a zbožným životem.

Když se Presbyter Zoilus, dozvěděl, čí tělo leží nepohřbené, vzal ho a uložil je do schrány a skryl ve svém domě. Třicátého dne po své smrti se mučedník Chrysogonus zjevil presbyterovi ve snu a řekl mu: „Ať je ti známo, že během příštích devíti dnů budou tři panny žijící blízko tebe odvedeny k mučednické smrti. Řekni služebnici Boží Anastasii, aby se o ně starala a připravila je na nadcházející zkoušku a mučednictví... A sama za sebe buď pokojný, brzy obdržíš od Pána odměnu za svou práci a odpočineš se svatými...“

Podobný sen měla také Anastasie. Dozvěděla se, kde žijí tři křesťanské sestry, spěchala k nim a strávila s nimi celou noc v rozhovorech a přípravách na nadcházející duchovní zápas. A nemusely dlouho čekat. Mladé dívky byly brzy zatčeny za vyznávání víry v Krista a uvrženy do vězení.

Jejich mládí jako by dávalo naději, že nebude těžké je přesvědčit, aby se zřekly své víry, a proto se nepohrdlo žádným přemlouváním, skvělými sliby ani pohrůžkami, aby na ně bylo zapůsobeno v kýženém smyslu. Avšak tyto křesťanky, poučené shůry, dokázaly nevyvratitelně odporovat všem bohaprázdným domluvám a přemlouváním. Proniknuty vírou v budoucí věčný a blažený život, nenechaly se zlákat příslibem pozemských radostí. Nosíce v duši Boha, nepřestávaly za přízraky hrozeb vidět Jeho obraz, slibující věčnou blaženost těm, kdo od Něho neodstupují.

A tak, ať už se pozemské mocnosti snažily jakkoli zvrátit z cesty pravdy tyto tři pokorné duše, které ještě nestihly nabýt životních zkušeností, stačila jediná jiskra Boží pravdy zažehnutá v jejich nitru k tomu, aby spálila na popel lidskou nespravedlnost a zároveň zvítězila nad smrtí.

Jejich pozemský úděl byl brzy zpečetěn: lidé nad nimi vynesli rozsudek smrti. Když se křesťanky dozvěděly, že jsou odsouzeny k upálení, zvolaly: „Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, že jsi nás přivedl k tomu, abychom byly vyznavačkami Tvého jména!“

Agapie a Chionie byly vhozeny do ohnivé pece, kde s modlitbou svěřily své duše Bohu. Svatá Anastasie, která se věnovala službě křesťanským vězňům a péči o pohřby ostatků mučedníků, přijala těla Agapie a Chionie, která zůstala nezraněna, a tajně je pohřbila.

Následujícího dne jeden z hlavních soudců, Sisinius, předvolal nejmladší ze sester, Irenu, a pohrozil jí hanbou a mučením. Ona však s pevnou rozhodností odpověděla: „S čím duše nesouhlasí, není Bohem přičítáno k hříchu! Svatí a ti, kteří dříve trpěli pro Krista, nebyli poskvrněni, když jim mučitelé vlévali do úst krev modlářských obětí... Nestarám se o to, co s mým tělem provedete: zda ho vydáte poskvrnění, ranám či ohni. Jsem připravena snést všechno pro jméno svého Boha!“

Irena byla vyvedena za město. Jeden ze Sisiniových vojáků ji probodl šípem. Umírajíc radostně zvolala: „Jdu ke svým blaženým sestrám!“

To se událo na Velký pátek, a když padla noc, svatá Anastasie poslala své služebníky, aby vzali svaté tělo mučednice, které pak spolu s těly jejích svatých sester pohřbila.