Životy Svatých

 

Svatá velká mučednice

Kateřina Alexandrijská (♰ 305)

památka 24. listopadu / 7. prosince

Svatá Kateřina se narodila v Alexandrii, hlavním městě Egypta a kolébce vědy a umění. Její otec byl bohatý a urozený. Kromě urozeného původu, Pán obdařil Kateřinu vzácnou krásou, která těšila všechny, kdo ji spatřil, a také mimořádným intelektem.

Dívka studovala u nejlepších učitelů a věhlasných filozofů. Vynikala a uspěla v porozumění těch nejsložitějších otázek a se stejnou dovedností zvládala filozofické systémy Platóna, Aristotela a jejich žáků. Byla znalá také v literatuře, znala díla největších básníků od Homéra po Vergilia a dokázala vést jakoukoli konverzaci v mnoha jazycích, které si osvojila s pomocí učenců a cestovatelů, kteří navštěvovali Alexandrii, křižovatku všech cest.

Seznámila se a vyučila všechny přírodní vědy, zejména lékařství, a neexistovala žádná oblast lidského poznání, která by unikla její zvídavé a houževnaté mysli. Sotva osmnáctiletá udivovala a uchvacovala rozumem i ty nejmoudřejší mudrce. Zvěsti o její moudrosti, urozeném původu, kráse a bohatství přitahovaly mnoho nápadníků se žádostí o její ruku. Kateřina však ve svém srdci cítila, jak vzácná je její panenská nevinnost, všechny nápadníky odmítala. Rodičům se slovy zavázala, že si vezme jen toho, kdo se jí vyrovná urozeností, bohatstvím, krásou a moudrostí.

Její matka, zoufalá z toho, že nalezení takového muže nebude možné, poslala dívku pro radu ke svatému křesťanskému poustevníkovi, který žil za městem. Ten Kateřině řekl, že právě takového člověka zná a že Jeho moudrost, přesahuje vše, co si dokáže vůbec představit. Neboť Jeho moudrost, je základem všech věcí, lidskému oku viditelných i neviditelných. On tuto moudrost nezískal, neboť ji vlastní věčně. Jeho ušlechtilost, převyšuje veškerou představivost, neboť má moc nad vesmírem a svět stvořil svou vlastní mocí. Pán světů, základ veškeré moudrosti a poznání, je také, jak jí řekl ten starec, nejkrásnějším ze synů lidských, neboť je vtěleným Bohem – Synem a věčným Slovem Otce, který se stal člověkem pro naše spasení. Poté asketa dívku propustil a podal jí ikonu Matky Boží s Mládencem v náručí.

Té noci, se pak Matka Boží Kateřině zjevila. Avšak mládenec Kristus se od ní odvrátil a odmítl se na ni podívat, neboť dle jeho slov, byla stále ještě podrobena moci smrti a hříchu. Kateřina ohromená tímto zjevením, vrátila se znovu k starci, který ji následně poučil o tajinách víry. Potom ji znovuzrodil a obnovil ji věčnému životu, skrze omytí vodou svatého křtu. Matka Boží se jí pak znovu zjevila, držíc Krista v náručí, zářícího radostí. „Nyní je krásná a majestátní, bohatá a v pravdě moudrá,“ řekl Pán, „nyní si ji beru za svou nejčistší nevěstu!“ Aby zpečetila jejich nebeské zasnoubení, Matka Boží, nasadila, Kateřině na prst prsten. Přijala, od ní také slib, že na zemi nebude hledat jiného snoubence.

V této době se císař Maximinus Daia (305–311) řídil Diokleciánovým příkladem a pod hrozbou mučení a smrti, se rozhodl donutit všechny své poddané k účasti na přinášení oběti modlám na znamení podřízenosti jeho moci. V Alexandrii tyto nečisté obřady teprve započaly.

Kateřina se tehdy před císařem objevila v pohanském chrámu, poklonila se mu jako panovníkovi, ale přísně odsoudila uctívání model. Císaře nejprve uchvátila mimořádná krása dívky a její odvaha, poté si vyslechl její úvahy a byl uchvácen i její moudrostí. Kateřina mu zároveň navrhla, aby k tomuto obětování modlám, uspořádal veřejnou rozpravu, mezi ní a mudrci, stejně tak i s nejznámějšími rétory říše. Císař souhlasil a vyslal posly do všech koutů země, aby shromáždili mudrce, filozofy, rétory a dialektiky.

Na padesát z nich, pak dorazilo do Alexandrie a předstoupilo před císaře a dav, který se shromáždil v amfiteátru. Naproti nim stála pouze jedna dívka křehká tělem, avšak naplněná blahodatí Svatého Ducha. Kateřina se jich nijak nezalekla a nebála, měla totiž vidění Archanděla Michaela, který ji ujistil, že skrze ni promluví sám Pán a takto zvítězí Božská Moudrost nad moudrostí tohoto světa.

Když Kateřina obdržela takovéto znamení, usvědčila a odhalila omyly a rozpory všech věštců, básníků a filozofů. Dokázala, že oni sami uznávají pohanské bohy jako démony a jako ztělesnění pozemských vášní. Dokonce se pro důkaz obrátila k některým slovům proroctví věštců Apollóna a Sibyly, kteří sami, s jejich neurčitou předtuchou, hovořili o Vtělení a spásonosném Utrpení Pána. Odsoudila výmysly a mýty mudrců a filozofů a prohlásila, že svět byl stvořen z ničeho pravým a věčným Bohem a že lidstvo bylo vysvobozeno ze smrti vtělením Syna jednorozeného, z Otce narozeného. Řečníci, když vyčerpali všechny své argumenty, zmlkli a poté následně požádali svatou o křest. Císař, rozzuřený takovouto porážkou, nařídil zatknout všechny mudrce a odsoudil je k upálení zaživa ¹. Svatá Kateřina těmto mudrcům – mučedníkům požehnala znamením kříže a oni poté, statečně přijali smrt pro Krista, když na příkaz císaře, byli upáleni.

Po marných pokusech skrze různé sliby, donutit Kateřinu k tomu, aby se odřekla Krista, císař ji nařídil mučit a věznit, dokud nebyl vyroben hrůzný nástroj mučení. Skládal se ze čtyř kol pobitých hřeby a spojených jedinou tyčí. Když byl tento nástroj hotový, byla k němu svatá přivázána. Kateřina, však byla od utrpení osvobozena Andělem Božím a kola smrti se poté odvalila a na cestě zabila mnoho pohanů.

Když skutky svaté mučednice, viděla císařova manželka Augusta, sama přijala křesťanství. Ve vězení, navštívila Kateřinu spolu s vojenským velitelem Porfyriem, blízkým přítelem císaře, a dvěma sty vojáky, kteří se rozhodli také následovat Krista. Svatá Kateřina je radostně pozdravila a předpověděla, že i oni brzy obdrží koruny pravých vojínů víry.

Když se císař dozvěděl, že jeho blízcí, se zřekli pohanství, přestal se zcela ovládat a zapomněl i na všechnu svou lidskost. Nařídil, aby jeho žena byla krutě mučena, a poté nechal, nejprve setnout hlavu ji a následující den veliteli Porfyriovi a vojákům.

Poté, byla z vězení vyvedena svatá Kateřina. Byla předvedena před soud, kde předstoupila ještě vznešenější a krásnější, skrze radostné očekávání blížícího se okamžiku sjednocení se s Kristem. Na soudu byla odsouzena ke smrti. Vyvedli ji z města a po děkovné modlitbě k Pánu, který jí zjevil nevyčerpatelné poklady pravé moudrosti, byla svaté Kateřině setnuta hlava.

I zjevili se tehdy dva Andělé a tělo svaté mučednice přenesli z Alexandrie na horu Sinaj. Tam bylo v VIII. století objeveno jedním asketou a drahocenné ostatky, byly přeneseny do Sinajského monastýru² založeného v VI. století císařem Justiniánem. Tam zůstávají dodnes, vydávající podivuhodnou a blahou vůni, činící nespočet mnohých zázraků.

___________

¹ V řeckém synaxarionu, je uváděno 150 orátorů, kteří uvěřili v Krista skrze svatou Kateřinu a byli umučeni ohněm. Ἅγιοι 150 Ρήτορες. Αὐτοὶ πίστεψαν στὸν Χριστὸ διὰ τῆς Ἁγίας Αἰκατερίνης καὶ μαρτύρησαν διὰ πυρός. Jejich památka je ve stejný den jako památka svaté Kateřiny. V řeckém synaxarionu to je 25. listopadu / 8. prosince.

² Monastýr svaté Kateřiny na hoře Sinaj. Ιερά Μονή Αγίας Αικατερίνης στο Όρος Σινά, دير س‍تانر س. Mužský monastýr Sinajské Pravoslavné Církve, který se nachází na jižním Sinaji v Egyptě. Jeden z nejstarších a nepřetržitě fungujících křesťanských monastýrů na světě. Založen byl ve IV. století v centru Sinajského poloostrova na úpatí hory Sinaj, biblický Choréb, v nadmořské výšce 1 570 m. Opevněná budova monastýru byla postavena na příkaz císaře Justiniána v VI. století. Původně, se monastýr nazýval Monastýr Proměnění Páně nebo také Monastýr Hořícího keře. Od XI. století, v souvislosti s velkým rozšířením úcty ke svaté Kateřině Alexandrijské, jejíž ostatky objevili sinajští mniši v VIII. století, dostal monastýr nové pojmenování, Monastýr svaté Kateřiny.