Životy Svatých

 

Ctihodný Nil Stolobenský (♰ 1554)

památka 7. / 20. prosince v den jeho zesnutí a 27. května / 9. června, v den nalezení jeho svatých ostatků v roce 1667

O životě ctihodného Nila, je nám známo z životopisu svatého, který na konci XVI. století napsal mnich z Gerasimovské poustevny Svaté Trojice Filotej (Pirogov). Ten, tento život ctihodného sepsal na základě zápisů o životě a zázracích ctihodného Nila, sestavených Germanem, prvním igumenem Nilo – Stolobenské poustevny.

Ctihodný Nil Stolobenský, se narodil na konci XV. století v Žabenském pogostu Děrevské Pjatiny v Novgorodských zemích¹. O jeho rodičích ani o jeho jménu, které měl ve světě, se nedochovaly žádné zprávy. V raném věku osiřel a přišel do Krypeckého monastýru², kde přijal mnišský postřih a mnišské jméno Nil, ke cti ctihodného Nila Postníka.

Po deseti letech života v monastýru, odešel v roce 1515 žít poustevnickým životem do lesa poblíž řeky Seremlji (Seremcha). Tam si postavil mnišskou celu a žil tam třináct let jako poustevník. V neustálé modlitbě a bdění, vedl nepřetržitý boj s ďáblovými úskoky, které se projevovaly zjevením duchů, plazů a divokých zvířat.

Mnoho obyvatel z okolí, když se dozvědělo o tomto poustevníku, začalo k ctihodnému přicházet pro radu a poučení. Ctihodný Nil, však i nadále tíhl k tichu modlitby a modlil se proto k Bohu, aby mu ukázal místo pro duchovní zápas v tichu a mlčení.

Jednoho dne, po mnoha modlitbách, uslyšel hlas: „Nile! Jdi k jezeru Seliger. Tam, na Stolobenském ostrově, můžeš najít spásu!“. Od těch, kteří k němu přišli, se pak svatý Nil dozvěděl, kde se jezero nachází, a když tam dorazil, byl ohromen jeho krásou.

Uprostřed jezera ležel ostrov pokrytý hustým lesem. Na něm svatý našel malou horu a v ní vykopal jeskyni. Po nějaké době si postavil i chýši, ve které žil dalších dvacet šest let. Svůj duchovní a tělesný zápas neustálé modlitby, přísného půstu a mlčení doprovázel ještě jedním zvláštním asketickým zápasem, nikdy neusínal. Dovoloval sobě jen lehké zdřímnutí, opíraje se o háky zapíchnuté do zdi své mnišské cely.

Bohu milý život ctihodného, vzbuzoval závist, nepřítele našeho spasení. Ta se projevovala, skrze zlomyslnosti místních obyvatel. Jednou takto někdo zapálil les na ostrově, kde stála Nilova chýše, ale plameny, které už dosáhly hory, poté zázračně uhasly. Jindy se do chýše, zas vloupali zloději. Ctihodný jim řekl: „Všechen můj poklad je v rohu cely“. Tam stála ikona Matky Boží. Zloději začali hledat peníze a v tom okamžiku byli oslepeni. Poté v slzách kajícnosti prosili Nila o odpuštění. Je známo mnoho dalších zázraků, které ctihodný vykonal. Mlčky odmítal dary, pokud ti, kdo k němu přicházeli, měli nečisté svědomí nebo přebývali v nečistotě tělesné.

Když pak ctihodný v předtuše, pocítil blížící se konec svého života na zemi, připravil si rakev k ulehnutí. Těsně před smrtí, pak na ostrov dorazil igumen jednoho z blízkých monastýrů a přinesl ctihodnému k přijetí svaté Kristovy tajiny. Po odchodu igumena, se svatý Nil naposledy pomodlil, kadidlem okouřil svaté ikony, svou celu a 7. prosince roku 1554 odevzdal svou duši Pánu.

Po smrti svatého Nila přišli na Stolobnyj ostrov mniši z různých monastýrů, putující po svatých místech, a nějakou dobu žili v jeho cele. Poté igumen Antonij a mnich German postavili nad hrobem ctihodného hrobku, kde docházelo k uzdravením mnoha nemocných, ještě před založením poustevny na ostrově.

Kolem roku 1590 se mnich German na ostrově usadil na trvalo, v té době tam už žil poutník Boris Cholmogorec. S požehnáním metropolity Alexandra Novgorodského (♰ 1591), tam postavili dřevěný chrám na počest svátku Zjevení Páně s kaplí zasvěcenou blaženému Vasilovi, Bláznovi pro Krista, moskevskému divotvorci (♰ 1557).

Brzy poté, vznikl monastýr s kinoviálním mnišským ústavem, nazvaný Nilova poustevna. Jeho prvním představeným, byl jeromonach German.

V roce 1595 mniši ikonopisci Job a Nifont z Oršinského monastýru Nanebevstoupení Páně v Tveru, napsali ikonu ctihodného Nila, která byla položena na hrob svatého. Mezi lety 1598 a 1600 složil Filotej (Pirogov), mnich z Gerasimovské poustevny Svaté Trojice, stichiry a kánon ctihodnému a napsal také jeho životopis.

V roce 1665 vypukl v monastýru požár, který zničil všechny dřevěné budovy včetně chrámu. Pro bohoslužby byl poté postaven provizorní dřevěný chrám a 27. května 1667, byly nad hrobkou ctihodného Nila položeny základy nového kamenného chrámu.

Při kopání nových základů pro chrám, se propadla zemina a odhalila hrob ctihodného. Takto, byly odkryty neporušené a blahovonné ostatky ctihodného Nila. S požehnáním metropolity Pitirima Novgorodského a Velikoluckého (♰ 1673), byla v tento den ustanovena každoroční památka nalezení svatých ostatků ctihodného Nila Stolobenského. Jeho divotvorné ostatky byly přeneseny do nové schrány a uloženy v dřevěném chrámu Záštity Přesvaté Bohorodice.

Svaté ostatky ctihodného Nila byly následně přeneseny do hlavního chrámu monastýru Zjevení Páně 9. dubna 1671 a umístěny v první chrámové lodi. Od 17. května roku 1756 se každoročně konal slavnostní průvod se svatými ostatky ctihodného kolem monastýru, později následovaný bohoslužebným průvodem z města Ostaškov. Dochoval se popis četných uzdravení, k nimž došlo u hrobu ctihodného Nila skrze jeho svaté modlitby.

Svaté ostatky ctihodného Nila zůstávaly v Nilo-stolobenské poustevně až do 20. let XX. století. Po nástupu bolševismu v Rusku, byly převezeny do Muzea ateismu, které se nacházelo v chrámu Nanebevstoupení Páně v Ostaškovském Znamenském monastýru.

Když byl chrám ve 40. letech XX. století vrácen Církvi k bohoslužbám, byly svaté ostatky ctihodného znovu odkryty k úctě věřícím a zůstaly tam až do poloviny 90. let XX. století. Poté byly za účasti patriarchy Alexeje II. slavnostně přeneseny do Nilo-stolobenské poustevny ³ do chrámu Zjevení Páně, kde se nachází dodnes.

_____________

 ¹ Pogost (rusky погост, ze staroruského: погостъ) od slova pohostit, původně pohostinné dvory na cestách, venkovské komunity na okraji starého ruského státu, nebo také obchodní centra. Na konci 10. století se pak pogosty přeměnily do administrativních a územních správních oblastí. Pogosty se lišily ve velikosti, od desítek do stovek vesnic mezi 11. až 14. stoletím. Jak se křesťanství šířilo po Rusi, byly v pogostech stavěny kostely. Poslední pogosty, sloužící jako administrativní obvody, byly zrušeny v roce 1775. Poté se staly městy. Děrevskaja pjatina (Деревская пятина) byla jednou z pěti správních a územních jednotek Novgorodské země, která existovala od konce XV. století do začátku XVIII. století. Novgorodská země nebo také Novgorodská republika (Новгородская земля, Новгородская республика,). Byla vlivný, polonezávislý městský stát/knížectví ve středověké Rusi (XII. až XV. století), známý svou bohatou obchodní tradicí, specifikou vládou a rozsáhlým územím na severozápadě východní Evropy, s centrem v Novgorodu, který se postupně dostal pod kontrolu Moskevského knížectví.

² Krypecký monastýr, Sávo – Krypecký monastýr svatého Jana Theologa. Monastýr byl založen okolo roku 1485 ctihodným Sávou (1495), který byl svým původem Srb a který do Pskovské oblasti, přišel ze Svaté hory Athos. Své přízvisko „Krypecký“ (Крыпецкий) získal monastýr proto, neboť byl založen na těžko přístupném, bažinatém místě, které se nazývalo Krypecy. V monastýru působili kromě jeho zakladatele ctihodného Sávy, jako mniši i další svatí, například ctihodný Nil Stolobenský (♰ 1554), či ctihodný Nikandr Pskovský, Poustevník (♰ 1581). Poté, co byl monastýr za sovětské éry zdevastován, byl v roce 1990 navrácen Církvi a znovu obnoven.

³ Nilo-Stolobenská poustevna. Pravoslavný monastýr nacházející se na Stolobném ostrově a částečně na poloostrově Světlica, 10 kilometrů severně od města Ostaškov, na nábřeží jezera Seliger. Okolo roku 1528 přišel na Stolobnyj ostrov na jezeře Seliger. První rok strávil v zemljance, poté si postavil celu a modlitební kapli. Podle života ctihodného, ďábel seslal na poustevníka různá neštěstí – požáry, loupeže, a dokonce se pokusil hodit jeho celu do jezera. Ctihodný Nil však zůstal pevný ve víře a všechny útoky překonával modlitbou a vírou. Na ostrově žil ctihodný Nil 27 let a před svou smrtí dal požehnání na tomto místě založit monastýr, který byl později postaven. V roce 1554 Nil zemřel a byl pohřben na Stolobnyj ostrově. Po zesnutí ctihodného Nila se poblíž jeho hrobu na ostrově začali usazovat poustevníci a mniši, kteří založili monastýr. V roce 1594 bylo se svolením patriarchy Joba založeno monastýrské bratrstvo. Tak začala historie Nilo – Stolobenského poustevny. Zakladatelem monastýru byl jeromonach German. Před revolucí v roce 1917 patřil Nilo-Stolobenský monastýr k nejvíce ctěným monastýrům v Rusku a každoročně přitahoval tisíce poutníků. Po nástupu bolševiků k moci v Rusku byly v roce 1919, monastýru zabaveny všechny církevní cennosti a s nimi také svaté ostatky ctihodného Nila byly odvezeny do muzea ateismu. Monastýr následně sloužil jako pracovní komuna a kolonie pro mladistvé zločince. V letech 1939 až 1940 sloužil jako tábor pro polské válečné zajatce. V letech 1941 až 1945 v něm byla zřízena nemocnice. V letech 1945 až 1960 opět sloužil jako výchovná kolonie pro zločince. V letech 1960 až 1971, se v něm nacházel domov důchodců, od roku 1971 až do roku 1990 sloužil jako turistické centrum. Do konce 80. let XX. století byla značná část monastýrských budov buď zcela zničena, nebo byla v dezolátním stavu. V roce 1990 byl bývalý monastýr Nilo-stolobenská poustevna znovu navrácen Ruské Pravoslavné Církvi. V roce 1995 byly do monastýru navráceny svaté ostatky ctihodného Nila a obnoven monastýrský život.