Životy Svatých

 

Ctihodný Wulfilaich Trevírský, Sloupník, apoštol Ardén (♰ 600)

památka 21. října / 3. listopadu a 17. / 30. listopadu

Svým původem, byl Wulfilaich (Wulflaik, Vulfolaic, Walfroy, Wulphy) z germánského kmene Langobardů. Ještě jako dítě se dozvěděl o svatém Martinu z Tours a naučil se k němu modlit a dávat po jeho příkladu milodary potřebným.

Jak rostl, horlivě se věnoval studiu, později studoval u ctihodného Aredia z Attanum (♰ 591). Se svým duchovním učitelem, ctihodným Arediem, odešel na pouť do baziliky svatého Martina v Tours. Přitom byl uchvácen zázračným umnožením písku, přineseného z hrobky svatého, k němuž došlo po jeho návratu.

Kolem roku 585 dorazil Wulfilaich do Eposia (později Yvois, dnes obec Carignan) v Ardenách, poblíž města Trevír, kde se usadil jako poustevník. Podle příkladu ctihodného Simeona Sloupníka vystoupil na sloup¹, kde snášel drsné ardenské klima a setrvával v neustálé modlitbě. Jeho jídlo a pití sestávalo z trochy chleba a zeleniny a k tomu nemnoho vody s mírou.

Pohané, kteří v těch místech žili, byli tak ohromeni jeho slovy o Jediném pravém Bohu, který stvořil nebe i zemi, že se skrze jeho slova a příklad obrátili ke Kristu. Wulfilaich při svém kázání zároveň usvědčoval z nepravosti úctu k pohanským modlám a sami obrácení pohané poté sochu bohyně Diany, kterou předtím uctívali, zničili. Zpočátku se jim tuto obrovskou sochu svrhnout nedařilo, avšak svatý v modlitbě prosil o Boží pomoc a socha se poté zřítila, jen co lidé znovu zatáhli za provazy. Jakmile bylo toto dílo dokončeno, ctihodný Wulfilaich se skrze ďáblovy úklady celý pokryl bolestivými strupy. Ještě téže noci se však uzdravil, když se pomazal olejem z baziliky svatého Martina.

Svatý měl v úmyslu pokračovat ve svém duchovním zápase, avšak biskupové té země k němu přišli a naléhali na něj, aby svůj způsob života změnil, sestoupil ze sloupu a žil společně s bratřími shromážděnými kolem něj. Ctihodný je poslechl a stal se představeným monastýru a už se neodvážil znovu postavit svůj sloup, který byl na příkaz biskupa zničen. Slovo Boží Wulfilaich kázal v těch krajích stejně jako i předtím. Na vrcholu hory, přibližně osm mil od pevnosti Ivoa (Eposium), potom postavil chrám ke cti svatého Martina.

Ctihodný Wulfilaich zesnul v Pánu okolo roku 600. Pohřben byl v chrámu, který postavil, v poustevně známé jako Hora svatého Walfroye – Mont Saint-Walfroy – Ermitage de Saint-Walfroy. Jeho svaté ostatky pak byly 7. července roku 979 přeneseny do nedalekého Carignanu.

___

¹ Sloupnictví. Sloupnictví je zvláštní způsob duchovního zápasu činěného stylitou – sloupovníkem (στυλίτης, stylita). Kdy jeho duchovní zápas a odříkavý život poustevníka, který si vybral, je činěn na vyvýšeném sloupu. Toto je činěno jako způsob vzdálení se světu a soustředění se na neustálou modlitbu. Třebaže jsou už nějaké zmínky o těchto poustevnících ve slovech ctihodného Efréma Syrského (♰ 373), období těchto svatých začíná hlavně v pátém století, kdy se pro tento způsob poustevnického života rozhodne ctihodný Simeon Sloupník (♰ 459). Ten žil nejprve jako mnich v monastýru, poté jako poustevník v Severní Sýrii a poté roku 423 vystoupil na sloup, na kterém přebýval v neustálé modlitbě. Sloup byl zpočátku nevysoký, nakonec však, když byl dokončen, byl vysoký kolem dvaceti metrů. Svatý Simeon se těšil výjimečné autoritě v křesťanském světě. Pro radu a poučení za ním přicházelo mnoho věřících, císařové mu psali své listy a úcta k němu jako ke svatému se rozšířila ještě za jeho života, především pak mezi syrskými křesťany. V pátém až desátém století pak příklad ctihodného Simeona měl mnoho následovníků: ctihodného Daniela (V. stol.), ctihodného Jana a ctihodného Simeona Sloupníka Mladšího (VI. stol.), ctihodného Alypia (VII. stol.) a další. Na západě to byl například ctihodný Wulfilaich Trevírský (VI. stol.).