Životy Svatých

 

Povýšení Čestného a Životodárného Kříže Páně

památka 11. / 24. září ¹

V roce 312 se svatý Konstantin Veliký připravoval na pochod na Řím, aby se postavil Maxentiovi, který ho početně výrazně převyšoval. Den před bitvou měl vidění kříže zářícího na obloze, obklopeného slovy „Tímto zvítězíš – Εν τούτω νίκα“. Svatý Konstantin poté nařídil, aby se na jeho praporech zobrazovalo znamení kříže. Dosáhl velkolepého vítězství, které mu přineslo moc nad celou Římskou říší a zajistilo vítězství křesťanství.

Po vítězství pravoslavného učení na Prvním všeobecném sněmu v Nicei (325), si císař přál postavit velkolepou stavbu jako projev své vděčnosti.

Naplnění císařova dobrého přání, byla nápomocna jeho zbožná matka Helena. V roce 326 dorazila do Jeruzaléma s císařským listem a se zbožným přáním, poklonit se svatým místům Kristova života a najít Kříž, na kterém se Spasitel, obětoval sebe za hříchy světa (1. Jan 2, 2). Svatá Helena, které bylo tehdy již asi osmdesát let, se vydala na pouť do Jeruzaléma, aby znovu obnovila svatá místa a nechala vystavět chrám Vzkříšení ².

V té době, byl Jeruzalém zničen z dob vlády císaře Hadriána (135). Na místě, kde byl Spasitel ukřižován a pohřben, byl navršen val hlíny a na něm postaven pohanský chrám se sochou Afrodity. Pravá svatost tohoto místa byla časem zapomenuta.

Po příjezdu do Jeruzaléma, se svatá Helena poradila se svatým Makárijem I., biskupem jeruzalémským (♰ 333). Díky zápiskům, které zůstaly po předcích u jednoho Žida z východních oblastí, byl nalezen Hrob Páně. Na příkaz císaře bylo toto svaté místo rychle očištěno. Nedaleko místa, byly nalezeny tři kříže spolu s hřeby, kterými bylo na kříž přibito životodárné tělo Spasitele, a deska s nápisem v hebrejštině, latině a řečtině: „Ježíš Nazaretský, král židovský“ (Jan 19,19-20) ³.

Kříže byly rozbité, jejich úlomky rozházené a nebylo možné rozlišit Kříž Páně od křížů dvou lotrů. Svatý Makarius to rozpoznal takto: přinesli umírající ženu a postupně ji přinášeli ke všem třem křížům. Kříže lotrů neučinily žádný zázrak, když však byla žena přinesena ke Svatému Kříži, uzdravila se. Císařovna a celý její doprovod, se zbožně poklonili Kříži Páně a políbili jej. Ale početný zástup věřících, který se tam shromáždil, toužil přijmout také blahodať Kristova Kříže, nebo alespoň z dálky spatřit nástroj našeho vykoupení a spásy, tak velká byla láska lidu ke Kristu. Tehdy, světitel Makarius vzal Kristův Kříž do obou rukou a pozdvihl jej, aby ho všichni mohli vidět. A zástup lidu, volal: „Κύριε ελέησον, Hospodi pomiluj, Pane, smiluj se!“, to se událo roku 326. Císařovna svatá Helena, poté nechala udělat stříbrnou schránu, do které dala Svatý Kříž uložit.

V roce 614, byl Svatý kříž ukořistěn Peršany, během jejich plenění Jeruzaléma. Po vítězstvích císaře Herakleia, se nakonec svatyně v roce 631, znovu vrátila do Svatého města. Tehdy svt. Zachariáš, patriarcha jeruzalémský (♰ 633), slavnostně zopakoval čin povýšení Svatého Kříže, před zbožným lidem.

Svatí otcové tuto památku Povýšení svatého kříže, poté ustanovili každoročně slavnostně připomínat a slavit ve všech Božích chrámech. A to nejen na památku těchto dvou událostí, které znamenaly vítězství křesťanství, ale také ke svědectví, že Kristův Kříž, v dávnosti nástroj hanby a odsouzení, se stal naší chloubou, znakem Božské slávy Kristovy, zjevené ve světle Jeho Vzkříšení. Opakujíce v den svátku čin Povýšení Kříže, který byl činěn svatým biskupem města Jeruzalém, a povýšením kříže do čtyř světových stran za zpěvu „Κύριε ελέησον, Hospodi pomiluj, Pane, smiluj se!“, křesťané tímto dosvědčují, že Kristus, který vystoupil na kříž, takto smířil vše a ve svém těle sjednotil všechny konce stvořeného světa, šířku i délku, hloubku i výšinu, abychom skrze Něho, mohli dosáhnout Boha Otce (Kol 1,20; Ef 3,18).

Věří se, že Čestný Kříž, byl zhotoven ze tří druhů dřev. Tak se naplnilo Izajášovo proroctví: „Sláva Libánská přijde k tobě, cypřiš spolu s platanem a zimostrázem, k ozdobě místa svatyně mé“ (Iz 60,13). Četné části Svatého Kříže Kristova ⁴, rozprostřené po celém křesťanském světě, nepodléhají rozkladu a darují Blahodať Vzkříšení křesťanům, kteří se jim s vírou přicházejí poklonit.

___

¹ Tento den je postním, i když svátek připadne na neděli.

² Svatá císařovna, když svatá místa byla takto znovu navrácena a očištěna, započala se stavbou velkolepého chrámu, který pod svojí střechou měl místo Kristova ukřižování – Golgotu, i Kristův Hrob, obě svatá místa nedaleko od sebe, podle slov svatého Jana Bohoslova - V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko. (Jan 19, 41-42). Chrám Kristova Vzkříšení se stavěl deset let, svatá císařovna Helena, se nedožila jeho dokončení, zesnula roku 327. Po dobu, kdy žila ve svaté zemi, byly postaveny chrámy v Betlémě, na Olivové hoře, v Getsemanii a na dalších místech spojených se životem Spasitele a událostmi Starého Zákona. Když byl Chrám Kristova Vzkříšení dokončen, byl nazván Martirion, na památku strádání Spasitele na Kříži. Dokončení chrámu se potkalo i s datem Týrského sněmu a s třicetiletím vlády svatého císaře Konstantina. 13. září 335 dle církevního kalendáře, pak bylo vysvěceno celé město Jeruzalém a tento den, se v církevním kalendáři připomíná jako Památka obnovení svatého chrámu Vzkříšení Krista a našeho Boha.

ישו מנצרת מלך היהודים³

IESVS NAZARENVS REX IVDAEORVM

Ἰησοῦς ὁ Ναζωραῖος ὁ Βασιλεὺς τῶν Ἰουδαίων

⁴ Největší část Čestného Kříže, je dnes uctívána v monastýru Xiropotamu - Μονή Ξηροποτάμου,  na Svaté hoře Athos. Tato část, nese i stopu po hřebu.