Životy Svatých

 

Svatý nový mučedník Jan Nový,

z Ioánniny (♰ 1526)

památka 18. dubna / 1. května

Svatý Jan žil v XVI. století a pocházel z Ioánniny v Epiru. Když mu zemřeli rodiče, usadil se v Konstantinopoli, kde si otevřel dílnu a pracoval jako krejčí. Vedl ctnostný a zbožný život. Turci, kteří žili v jeho sousedství, ale na něj naléhali, aby se veřejně zřekl Krista, a skrze to, aby tak získal konečně bohatství i četná privilegia udělená sultánem. Svatý, jejich návrhy odmítal a jen se jim smál.

Svatý Jan žil v těžkých dobách. Konstantinopol byl pod tureckou nadvládou a křesťané byli utlačováni. Mnoho řemeslníků a obchodníků, kteří byli křesťany, proto raději přijali islám. Svatý Jan takovouto zradu Krista odmítal a podporoval ty, kteří zůstali věrni své víře.

Nakonec toto vše, útlak a útoky Turků i zrada víry, co mnohokrát viděl, v něm probudily touhu obětovat svůj život za Krista. O tomto úmyslu se poradil se svým duchovníkem, který ho od toho moudře odradil.

Avšak během velkopostního období v roce 1526 se útoky Turků zvýšily natolik, že se Jan, rozhodl už konečně přijmout utrpení Páně. Znovu se proto vyznal ze své touhy při zpovědi, protojereji Kalothetovi Velké (tj. Konstantinopolské) církve, který Janovi poradil, aby byl opatrný. Připomněl mu, že mučednický čin vyžaduje přípravu půstem a modlitbou, aby se mysl mohla očistit a přijmout znamení od Boha. Svatý i podruhé uposlechl domluvě svého duchovníka.

Na Velký pátek, pak radostně duchovnímu otci řekl: „Věz, čestný otče, že mi Pán dal znamení. Dnes v noci jsem viděl, jak tančím prostřed ohně, stejně jako tři svatí mládenci v peci babylonské a oslavoval jsem přitom Krista. Prosím tě tedy, ozbroj mě modlitbou, požehnáním a podej mi svaté tajiny“. Poté, takto posilněn, vrátil se Jan do své dílny.

Turci, na sebe nenechali dlouho čekat a opět začali, se svým obvyklým přesvědčováním. Tentokráte jim však Jan, planoucí spravedlivým hněvem, na jejich slova odpověděl. Usvědčoval před nimi Mohameda, jako falešného proroka. Muslimové se proto na něj vrhli, bili holemi a kameny a s hlasitým křikem ho táhli ulicemi před místního soudce. Při výslechu u soudce, prokázal svatý mučedník pevnost ve víře, vyznával Krista a s pohrdáním mluvil o Turky vnucované muslimské víře. Posilován Boží blahodatí, Jan trpělivě snášel mučení, nahlas přitom volal, že ho nic neodloučí od Kristovy lásky (Řím 8, 35-39).

Protože se Jan odmítl podřídit, soudce nařídil jeho upálení zaživa. Na zásah Konstantinopolského patriarchy svt. Jeremiáše I. (♰ 1546) byla poprava odložena do pátku Světlého týdne. Když nastal den popravy, svatý se znovu objevil před soudcem a naplněn paschální radostí, začal před ním zpívat Velikonoční tropar.

Turci ho obklíčili a začali ho znovu bít. Zatímco rozvášněný dav sbíral větve a dříví na hranici, on bez přestání zpíval píseň Vzkříšení. Takto zpíval, když sám vstupoval do ohně. Jakmile ho plameny pohltily, ze sousedního domu, naproti kterému, byla hranice zapálena, přispěchali sluhové. Rozehnali dav a oheň uhasili, protože pán domu se bál, že tak velký oheň, se rozšíří i na jeho dům.

Těžce popálený mučedník, byl potom odveden dál za město, kde zapálili ještě větší hranici. Když byla zapálena, Jan na ni vstoupil, nepřestávajíce přitom zpívat: „Vstal Kristus z mrtvých!“.

Křesťané, kteří tam byli a soucítili s utrpením mučedníka, nakonec uplatili kata penězi, aby umírajícímu ulehčil jeho utrpení a usekl mu hlavu. Tak se i stalo. Zbožní křesťané, poté vzali čestné ostatky svatého nového mučedníka Jana a přenesli je do chrámu Patriarchátu.

Později došlo k mnoha uzdravením od ostatků svatého mučedníka. Hlava svatého Jana, je nyní uložena v monastýru Varlaam v Meteorách a vychází od ní blahá vůně.