Životy Svatých

 

Ctihodný Jan Hesychasta Soluňský,

učedník ctihodného Řehoře Dekapolského (♰ 850)

památka 11. / 24. dubna a 18. dubna / 1. května

Narodil se na konci VIII. století. V mládí, se stal duchovním žákem ctihodného Řehoře Dekapolského (♰ 842)¹ a v soluňském monastýru od něj přijal mnišské postřižení. Pod vedením tohoto zkušeného učitele dosáhl ctihodný Jan vysoké duchovní dokonalosti.

Když císař Theofilos (829-842) obnovil pronásledování pravoslavných křesťanů za úctu ke svatým ikonám, vydal se ctihodný Řehoř Dekapolský spolu se ctihodným Josefem Hymnografem (♰ 886)² a se svým duchovním žákem ctihodným Janem Soluňským do Konstantinopole, aby se postavili a vzepřeli ikonoborecké herezi. Po několik let, navzdory pronásledování, ctihodní otcové Řehoř a Jan beze strachu z pronásledování, bránili Pravoslaví, hlásajíce úctu ke svatým ikonám.

Ctihodný Josef Hymnograf, který se kolem roku 842 vrátil z vězení na Krétě, již nezastihl ctihodného Řehoře mezi živými, setkal se však znovu, se ctihodným Janem. Poté, co oplakali svého učitele, odešli na místo, kde dříve se ctihodným Řehořem vedli duchovní zápas, do chrámu svatého Antipy, kde strávili několik následných let v modlitební samotě. Jan napodoboval svého učitele Řehoře ve všech duchovních ctnostech, jak v příkladu jeho odříkavého života, tak i v jeho zbožnosti, takže se ctihodnému Josefu, zdálo, že nevidí Jana, ale ctihodného Řehoře Dekapolského. Svatý Jan měl také dar rétoriky (εἶχε τῇ γλώσσῃ τὰς χάριτας).

Život ctihodného se nedochoval, avšak svědectví o něm, jsou obsaženy v životech ctihodných otců Řehoře Dekapolského a Josefa Hymnografa, který byl stejně jako Jan duchovním žákem ctihodného Řehoře.

Když byl ctihodný Josef, vyslán do Říma, padl do rukou nepřátel a mnoho strádal ve vězení na ostrově Kréta, tehdy zemřel ctihodný Řehoř a Jan pokračoval v duchovním zápase, pro spásu svou i bližních.

Brzy po zesnutí ctihodného Řehoře, odešel k Pánu i Jan Soluňský. Ctihodný Josef Hymnograf, poté přenesl ostatky obou ctihodných do chrámu, který postavil k památce svatého Mikuláše Divotvůrce.

Hymnograf Theofanos, sestavil kánon k památce ctihodného Řehoře Dekapolského a Jana, který je v záhlaví nazván Janem Hesychastou.

Ve většině byzantských kalendárií, se památka ctihodného Jana Soluňského připomíná 18. dubna / 1. května, ale v řeckém veršovaném synaxarionu, je zařazena na 11. / 24. duben.

___

¹ Ctihodný Řehoř Dekapolský (♰ 842). Památka 20. listopadu / 8. prosince. Narodil se na konci VIII. století ve městě Dekapolis (Δεκάπολις - Desetiměstí) do zbožné křesťanské rodiny. Od mládí, v sobě pěstoval lásku k Bohu a usiloval o poznání Slova Božího. Kvůli duchovní asketický zápas opustil otcovský dům, neoženil se, jak mu radili rodiče. Představený monastýru, do kterého přišel, mu požehnal, aby žil sám v horské rozsedlině. Byla to hluboká jeskyně ve strmém útesu. Pro mladého mnicha to bylo velmi těžké, protože se ho neustále starali přemoci nečistí duchové. Všemožně v něm vzbuzovali strach a snažili se ho z toho místa vyhnat. Navzdory tomu, se ctihodný směle modlil k Bohu. Neustále bděl, aby nepřítel lidského pokolení, nemohl ovlivnit jeho myšlenky ani ve spánku. Většinu svého života, strávil ctihodný Řehoř putováním, byl v Konstantinopoli, Římě, Korintu, Soluni. Všude kázal Boží slovo, odsuzoval ikonoboreckou herezi, posiloval víru a vytrvalost křesťanů, které tehdejší heretici pronásledovali, mučili a věznili. Svými činy a modlitbami získal ctihodný Řehoř blahodatné dary proroctví a činění mnohých zázraků. Když dostihl čistoty srdce, stal se hodný toho, aby uslyšel Andělský zpěv chvály Svaté Trojice. V Konstantinopoli mu těžká nemoc podlomila síly a okolo roku 842 tam odešel k Pánu.

² Ctihodný Josef Hymnograf (♰ 886). Památka 4. / 17. dubna. Narodil se a byl vychován na Sicílii, poté vstoupil do soluňského monastýru, kde se ponořil do nejpřísnější askeze. Poté, co byl rukopoložen na kněze, přestěhoval se do Konstantinopole. Byzantský císař Leon V. Arménský, ikonoborec, ho pronásledoval a nakonec i uvěznil. Ve vězení se ctihodnému zjevil svatý Mikuláš Divotvorce, s jehož pomocí byl podivuhodným způsobem, nakonec z vězení propuštěn. Poté, co získal svobodu, založil u chrámu svt. Jana Zlatoústého monastýr, poté byl však znovu uvězněn, zbaven svobody a vyslán do vyhnanství do Chersonésu. Odtud ho zpět vrátila císařovna Theodora a byl jmenován skeuophylaxem (strážcem a ochráncem bohoslužebných nádob) patriarchálního stolce. Patriarcha Fotios, ho nazýval „otcem otců“, „andělem Božím“ a učinil ho zpovědníkem celého konstantinopolského duchovenstva. Josef, nadaný básnickým talentem a prodchnutý zbožnou horlivostí, věnoval celou svou činnost skládání liturgických hymnů, zejména kánonů. V Acta Sanctorum (Činy svatých, edice hagiografických textů), se pod 4. dubnem uvádí, že složil až 300 kánonů – více než kterýkoli jiný církevní hymnograf. Ne všechna jeho díla jsou známá v tištěné podobě, nebo dokonce v rukopisech. Ty nejlepší z nich jsou jeho kajícné kánony.