Životy Svatých

 Svt. Joasaf Bělgorodský (♰ 1754)

památka 10. / 23. prosince v den jeho zesnutí a 4. / 17. září, v den vyzdvihnutí jeho svatých ostatků roku 1911

Svt. Joasaf Bělgorodský, se narodil roku 1705, jako Joakim Horlenko, ve městě Priluki, v Kyjevské gubernii. Pocházel z urozené a zbožné ukrajinské rodiny. V osmi letech, vstoupil Joakim do Kyjevské bratrské školy ¹. Poté, co jako jedenáctiletý, jednou navštívil Kyjevo-pečerskou Lávru, pocítil vroucí touhu stát se mnichem. Jeho ochráncem, rádcem a duchovníkem, mu přitom byl jeho strýc, mnich Kyjevo-pečerské Lávry ², jeromonach Pachomij.

Podle slov svt. Joasafa, si tak zamiloval mnišství, že se chystal už jako chlapec přijmout mnišské sliby, dlouho se však neodvažoval tuto svou touhu dát najevo rodičům, kteří byli proti tomu. Teprve v roce 1723, ve svých osmnácti letech, když přijel ze školy domů, požádal své rodiče o požehnání k přijetí mnišského postřihu, rodiče mu, ale toto požehnání dát odmítli.

Poté rodičům navzdory, vstoupil tajně do Kyjevského -mežigorského monastýru Proměnění Páně, kde v roce 1725 přijal postřih na mnicha nosícího řízu (tzv. rjasofor) se jménem Ilarion. V roce 1727, pak byl převeden do Kyjevského bratrského monastýru Zjevení Páně, kde jej igumen Ilarion postřihl na mnicha už nosícího mnišskou mantiji, se jménem Joasaf. V lednu roku 1728, byl arcibiskupem Kyjevským a Haličským, Varlamem (Vonatovičem) rukopoložen na jerodiakona. Poté, co zakončil akademické kursy, byl ponechán na Kyjevské bratrské škole jako učitel.

V listopadu roku 1734 byl rukopoložen na jeromonacha a převeden do Kyjevského - Sofijského archijerejského domu. Spolu s tím, byl jmenován členem Kyjevské duchovní konzistoře. To pro něj bylo výbornou školou do budoucna, kdy si během svého působení na této škole, osvojil výtečné organizační schopnosti. V této době dobře nastudoval potřeby duchovenstva, klady a nedostatky eparchie.

V červnu 1737, byl ustanoven do hodnosti igumena Lubenského - Mgarského monastýru Proměnění Páně. Jako představený tohoto monastýru, dělal mnoho pro jeho zvelebení. V roce 1744, mu byla z rozhodnutí ruské carevny Jelizavety Petrovny, metropolitou Rafaelem udělena hodnost archimandrity. V listopadu téhož roku, byl pak povolán do Moskvy, kde byl 29. ledna 1745 jmenován představeným Trojicko-sergijevské lávry. Přitom však i nadále zůstával igumenem Lubenského Mgarského monastýru Proměnění Páně. V těchto letech, pak bylo z jeho strany, třeba mnoho úsilí při obnově monastýru ctihodného Sergija, po požáru, který ho postihl. 

15. března 1748, pak z rozhodnutí carevny, byl ustanoven biskupem Bělgorodským a Obojaňským a 2. června 1748, se v Petrohradě, v katedrálním Petropavlovském chrámu uskutečnila jeho archijerejská chirotonie.

Svatý Joasaf jako archijerej neustále cestoval po rozsáhlé eparchii a neúnavně zápasil s nedostatkem zbožnosti ve víře, který byl tehdy rozšířen jak mezi věřícími, tak i mezi duchovenstvem. Mocí a silou svého pastýřského slova, ale ještě více svou zbožností, asketickým životem a milosrdnou povahou dokázal během několika let obrodit a proměnit církevní život v Bělgorodsko - Kurské eparchii k lepšímu.

Byl neúnavným a horlivým mužem modlitby před Bohem. Ať už časně ráno, nebo pozdě večer, vždy byl zastihnut při neustávající modlitbě. Božskou liturgii, pak světitel sloužil se slzami dojetí vděčnosti.

Svt. Joasaf, sloužil jako archijerej Církvi Kristově obětavě a oddaně po dobu šesti let.

Pokojně spočinul v Pánu 10. prosince 1754. O dva roky později bylo jeho tělo nalezeno neporušeným. Místo jeho pohřbení se brzy proslavilo mnoha zázraky a přitahovalo k sobě věřící z okolních měst a vesnic. Jeho modlitební pomoc věřícím a mnohé zázraky, pak následně vedly k tomu, že byl roku 1911, připočten do zástupu svatých.

____________

¹ Kyjevská bratrská škola. Byla jedna z bratrských škol na Ukrajině v XVII. století, založená v roce 1615 kyjevským bratrstvem při Kyjevském bratrském monastýru Zjevení Páně. Kyjevské bratrstvo byla společenská organizace pravoslavného měšťanstva v Kyjevě, která vznikla okolo roku 1615. Své zázemí a centrum, měla tato společenská organizace v Kyjevském bratrském monastýru, postaveném na pozemku, který mu poskytla filantropka Jelizaveta Gulevičivna, představitelka starověkého ukrajinského šlechtického rodu Gulevičů.

² Kyjevo-pečerská Lávra (Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice). Jeden z prvních monastýrů podle data založení na Kyjevské Rusi. Byl založen ctih. Antonijem Pečerským a jeho učedníkem Theodosijem Pečerským kolem roku 1051 za vlády sv. knížete Jaroslava Moudrého.