Životy Svatých

 Neděle svatých praotců

památka v předposlední neděli před svátkem Kristova Narození

Neděle svatých praotců – svatých předků, kdy je slavena Pravoslavnou Církví, památka svatých spravedlivých Starého zákona.

Tato jejich památka, se slaví v předposledním týdnu před svátkem Kristova Narození (v neděli mezi 11. / 24. a 17. / 30. prosincem).

Církev tímto svátkem uctívá zástup svatých praotců - předků¹, svatých spravedlivých, kteří žili v dobách Starého zákona, kteří byli spaseni vírou v přicházejícího Mesiáše - Spasitele.

Tato památka svatých praotců – předků, předchází a také předznamenává veliký svátek Narození Pána našeho Ježíše Kristova, svátek, ve kterém se uskutečnil jimi očekávaný Kristův příchod.

V tuto neděli, se během liturgie čte z Lukášova evangelia, podobenstvím o hostině a hostech (Lk 14,16-24).

Tropar hlas 2.

Věrou praotce jsi, Kriste, ospravedlnil a skrze ně, zasnoubil jsi sobě Církev z pohanů. Radují se ve slávě svatí, neboť z nich vzešel plod požehnaný; Panna, jež bez porušení tebe porodila. Na přímluvy jejich, Kriste, Bože, smiluj se nad námi!

____

¹ Praotci - předkové (řecky προπατέρες). Je pojmenování pro zástup starozákonních svatých, uctívaných Církví Kristovu. Praotcové jsou předkové našeho Pána Ježíše Krista v jeho lidském rodu, kteří byli vykonavateli Boží vůle v posvátné historii před dobou Nového zákona a, kteří se podíleli na dějinách spásy, na směřování lidstva do Nebeského Království.

Tato jejich památka, je činěna v Neděli svatých praotců a v Neděli svatých otců.

Mezi svaté praotce patří bibličtí patriarchové: Adam, Šét, Enóš, Kénan, Mahalalel, Jered, Henoch, Metuzalém, Lámech, Noe, kteří žili ještě před potopou. Všichni tito praotcové, byli obdařeni mimořádnou dlouhověkostí a sloužili jako živí strážci, ochránci a vykladači Božího zaslíbení, které jim bylo svěřeno. V tomto zástupu jsou pak také ještě ctěni: spravedlivý Ábel syn Adamův, spravedliví Šém a Jáfet, synové Noema.

Patriarchové, kteří žili po potopě, byli: Arpakšád (Arfaxad) syn Šéma, Kainan syn Arpakšáda, Šelach syn Kainana, Heber syn Šelacha, Peleg syn Šelacha, Reú syn Pelega, Serúg syn Reúa, Náchor syn Serúga, Terach syn Náchora.

V době po potopě a před předáním Zákona Mojžíšovi, byli mezi patriarchy: Abrahám, Izák, Jákob a Josef, kterým pak bylo završeno patriarchální období biblických dějin. Mezi praotce této doby patří také Melchisedech a Jób.

Církevní křesťanská tradice, spatřuje ve skutcích těchto patriarchů prozřetelnostní význam a smysl, starozákonní předzvěst novozákonních dějin. Obětování Izáka Abrahamem, dle výkladů svatých otců předznamenává Kristovu smrt na kříži a zmrtvýchvstání Krista. Tento naučný (typologický) výklad se promítl do křesťanské hymnografie (vzpomínání starozákonních patriarchů se nachází v bohoslužbách svátků Pána Ježíše Krista a Přesvaté Bohorodice) a také ikonografie.

Následující potomci Jákoba, syna Izáka, jsou jako praotci ctěni: Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Dan, Neftalí, Gád, Ašer, Isachar, Zabulón, Josef, Benjamín, prorok Mojžíš, velekněz Áron, bratr Mojžíše, velekněz Eleazar syn Árona, Chúr, věrný podporovatel Mojžíše, velekněz Šimeón, Jozue, Bárak, Gedeón, Samson, Jiftách, prorok Samuel, Jesse (Jišaj, Isaj), syn Obéda, král a prorok David syn Jesse, král Šalamoun syn Davida, prorok Nátan, prorok Elijáš, prorok Eliseus (Elíša), král Ezechiáš (Chizkijáš, Ezechjáš), král Jošiáš (Josijáš, Jošiáš, Joziáš) syn Amóna, spravedlivý Zerubábel, Jóšijáš syn Sefanjáše, Nehemjáš, spravedlivý Zachariáš, otec svatého Jana Křtitele a Jan Křtitel.

K praotcům patří ještě čtyři velcí proroci: Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel a Daniel, dále pak dvanáct malých proroků Ozeáš, Joel, Amos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, prorok Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš a tři mládenci Ananiáš, Azariáš a Misail.

Mezi praotce, patří také spravedliví Bohorodiče Jáchym a Anna, rodiče Přesvaté Bohorodice, a spravedlivý Josef snoubenec. Bohootcem, je pak také nazýván i král a prorok David.

Kromě svaté Anny jsou v zástupu praotců – předků, ctěny tyto starozákonní ženy: Pramatka Eva, spravedlivá Sára, manželka Abrahamova, spravedlivá Rebeka, manželka Izáka, spravedlivá Lea (Lía), Jákobova první manželka, spravedlivá Ráchel, druhá manželka Jákoba, spravedlivá Mirjam (Miriam), starší sestra Mojžíše, spravedlivá Rachab, obyvatelka města Jericha, spravedlivá Debora, která soudila izraelské kmeny, spravedlivá Jáel, která zabila Sísera, spravedlivá Rút prababička krále Davida, prorokyně Chulda, spravedlivá Júdit, která zabila Holofernese, spravedlivá Ester, která vysvobodila židovský lid z rukou Hamana, spravedlivá Chana (Hana), matka proroka Samuela, spravedlivá Zuzana.

Úcta starozákonních předků, je v Kristově Církvi doložena už od druhé poloviny IV. století. Sahá však k dávné tradici rané Církve, v prvních století křesťanství a ve svých počátcích je spojována především s Jeruzalémskou Církví.

Památku starozákonních svatých během svaté liturgie dosvědčují již slova svt. Cyrila Jeruzalémského, který napsal: „Poté pak vzpomínáme na dříve zesnulé patriarchy, proroky, apoštoly, mučedníky, aby Pán, přijal tuto oběť skrze jejich modlitby a jejich přímluvu“. V současné praktice Církve se pak takováto přímluva nachází v přímluvné modlitbě v liturgii svatého Basila Velikého: „abychom všichni milosrdenství a milost nalezli se všemi Svatými, od věků tobě se dobře zalíbivšími, s praotci, otci, patriarchy, proroky…“.