Životy Svatých

 Svt. Filaret (Amfiteatrov), metropolita Kyjevský a Haličský (♰ 1857)

památka 21. prosince / 3. ledna, v den jeho zesnutí, 10. / 23. října, v den vyzdvihnutí a přenesení jeho svatých ostatků roku 1994 

Narodil se v Orlovské gubernii, v rodině vesnického kněze. V devatenácti letech, po ukončení teologického studia přijal mnišský postřih, následně vyučoval na duchovním semináři. Poté byl rukopoložen na jerodiákona a následně na jeromonacha.

Byl představeným Svenského monastýru v Brjansku. Poté, co byl ustanoven archimandritou, byl převeden do Ufy, kde byl rektorem Orenburgského duchovního semináře. V roce 1810, byl převeden do města Tobolsk a následně se stal představeným Josefo - volokolamského monastýru. Od roku 1814, přednášel na Petrohradské Duchovní Akademii, poté na Moskevské Duchovní Akademii.

V roce 1819, byl rukopoložen na biskupa Kalužského a Borovského. V roce 1820, byl díky jeho úsilí, blízko monastýru Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu v Optinské Poustevně, postaven skit svatého Jana Křtitele, kde měl i svoji mnišskou celu.

V roce 1825, byl převeden do Rjazaňské eparchie. V roce 1826, mu byl udělen titul arcibiskup a stal se arcibiskupem Kazaňským.

V roce 1837, byl ustanoven metropolitou Kyjevským a Haličským. Kyjevo-pečerská Lávra, se pak také stala hlavním místem jeho působení. Od prvních dnů jeho příjezdu do Kyjeva, poté, co se jen trochu usadil v Lavře, ujal se organizování vnitřního života monastýru, dle pravidel mnišského života, zavedených zakladateli Lávry – ctihodným Antoniem a Theodosiem. Zakázal odvádět bratry z monastýru na polní práce, soustřeďoval je především na to hlavní, jejich duchovní modlitební zápas. Neustále je poučoval svým laskavým a moudrým slovem. Současníci o něm říkali: „Znali jsme ho jako nejudatnějšího asketu, který navíc věděl, jak askety vychovávat.“

Metropolita Filaret přispěl ke stavbě kamenné zdi kolem Lávry a umožnil získat dostupné pozemky na území Lávry pro ubytování poutníků, dále pak pro hospic a nemocnici. Aktivně se také podílel na práci Posvátného synodu, jehož byl členem od roku 1836 až do roku 1842, kdy byl na svou žádost z této funkce uvolněn.

Z nařízení posvátného synodu byl také organizátorem a hlavním účastníkem slavného aktu, který se uskutečnil ve Vitebsku roku 1839, při příležitosti znovusjednocení uniatů s Pravoslavnou Církví.

Zakládal a zlepšoval duchovní školy, pro které sestavoval učebnice. Metropolita Filaret, se stal v celé zemi znám jako aktivní mecenáš rozvoje vzdělanosti. Mnoho ruských vzdělávacích institucí, si považovaly za velkou čest být pod jeho patronací. Díky tomu, se stal čestným členem Akademie věd, Moskevské společnosti pro historii a pamětihodnosti, čtyř duchovních akademií (Kyjevské, Petrohradské, Moskevské a Kazaňské) a také tří univerzit (v Kyjevě, Moskvě a Kazani). Tam byl, nejenom formálním čestným členem, ale aktivně se zajímal a podílel na chodu vysokých škol, zejména pak na chodu Kyjevské univerzity. Svou pozornost, však také věnoval, i dalším světským a vojenským školám v Kyjevě.

V roce 1841, přijal velkou schimu se jménem Theodosij. Toužíce po duchovní samotě, velkou část léta, trávil v Golosejevské poustevně, nedaleko Kyjeva. Zde pak žil, jako ten nejobyčejnější mnich. Na jeho náklady byl v této poustevně postaven kamenný chrám.

Od roku 1855, po těžké nemoci, začal být často nemocný. Všechny tělesné těžkosti, které ho postihly, přijal jako předzvěst blízké smrti a snášel je s trpělivostí a dobrou myslí. Duchovně se radoval, z blížícího se přesídlení do věčného života. Nemoc mu občas dopřála malé ulehčení, ale ne na moc dlouho. Poslední svatou liturgii odsloužil v prosinci roku 1857. Poté už byl pouze ve svých komnatách, kde každý den poslouchal božskou liturgii v domovní kapli a přijímal svaté tajiny. 

Až do okamžiku své smrti, byl vladyka metropolita při vědomí a bdělé mysli. Přestože byl ve velmi vážném stavu, přijímal vážná rozhodnutí a nadále se zajímali o církevní záležitosti a veřejný život, dával rady a archijerejská nařízení. Zesnul v Pánu 21. prosince / 3. ledna, roku 1857 v devět hodin večer. Pohřeb se konal 29. prosince, dle jeho závěti v jeskynním chrámu Povýšení svatého Kříže.

V roce 1994, jeho svaté ostatky, byly vyzvednuty ze země a přeneseny, do Dálných peščer ¹ Kyjevo-pečerské lávry. Od roku 2005, bylo jméno svt. Filareta zapsáno do zástupu svatých Pravoslavné církve.

______________

¹ Dálné peščery (jeskyně) neboli Theodosiovy jeskyně. Jsou komplexem podzemních jeskyní Kyjevo-pečerské lávry. V těchto Dálných jeskyních spočívají ostatky 49 kanonizovaných svatých.