Životy Svatých

 Ctihodný Alexij Golosejevský (♰ 1917)

památka 11. / 24. března

Ctihodný starec, jeromonach Alexij, duchovník Golosejevské poustevny. Narodil se roku 1840 jako Vladimír (Šepelev) v Kyjevě, kde jeho otec sloužil jako vojenský kapitán v Kyjevském závodě Arsenal (Kyjevský Arsenal, byla továrna, založená roku 1764 jako opravárenský a výrobní závod ruské carské armády). Když mu byli tři roky, otec mu zemřel.

Do svých třinácti let, byl zcela němý a nemluvil. Až na Velikonoce roku 1853, byl z této němoty, uzdraven v domovním chrámu, svt. Filaretem (Amfiteatrovem), Metropolitou Kyjevským a Haličským (♰ 1857) ¹. Stalo se to, při třetím paschálním pozdravu vladyky Filareta: „Kristus vstal z mrtvých!“ Tehdy chlapcova němost ustoupila a on odpověděl: „V pravdě vstal z mrtvých!“ Brzy poté, mu zemřela i matka. V tomto roce, pak také odešel do monastýru Kyjevsko-Pečerské lávra ², kde byl přijat jako poslušník – novic. V monastýru, pak žil v blízkosti svt. Filareta (Amfiteatrova), který, si ho vzal pod svou ochranu. S vladykou, také každé léto cestoval do Golosejevské poustevny ³. V roce 1857, přijal mnišské poslušenství v Kyjevsko-Pečerské lávře, v typografii tohoto monastýru. V roce 1872, přijal mnišský postřih se jménem Alexij, v témže roce byl rukopoložen jerodiákona, v roce 1875, na jeromonacha. Od roku 1879, se staral o roucha a chrámy Blízkých peščer (Antoniovy jeskyně) ⁴, v roce 1887, byl ustanoven duchovníkem bratrské nemocnice. Od roku 1891, sloužil v poustevně Proměnění Páně ⁵. V roce 1895, byl ustanoven správcem rouch a chrámů v Golosejevském skitu Záštity Matky Boží.

Tam se také v roce 1896, jakožto zbožný mnich, zkušený v nakládání s ostatky svatých, podílel na odkrytí svatých ostatků svatořečení svt. Theodosija Černigovského (♰ 1696) a také, na jeho následném svatořečení.

Několik let před svou smrtí (ne dříve než v roce 1907) začal otec Alexij slábnout. Začátkem roku 1916, pak starec Alexij vážně onemocněl, začalo mu špatně sloužit srdce, a otekly mu nohy. Až poté, co takto onemocněl, přestal sloužit pravidelné každodenní bohoslužby, které do té doby, vykonával po 43 let.

Zesnul v Pánu 11. / 24. března, roku 1917. Pohřben byl v Golosejevské poustevně poblíž východní stěny chrámu Matky Boží, v čest její ikony Životodárný pramen.

Po několik let, na sobě nesl poslušenství duchovního starectví a byl zpovědníkem mnoha hierarchů Pravoslavné církve, včetně kyjevských metropolitů.

Ctihodný měl dar prozíravosti, předpověděl zabití cara Alexandra II., První světovou válku i své skonání. Vyznačoval se láskou a milosrdenstvím k chudým. V roce 1993, byly jeho svaté ostatky vyzvednuty ze země a přeneseny do chrámu Golosejevské poustevny. V roce 1999, byl ctihodný Alexij, Posvátným synodem Ukrajinské Pravoslavné Církve, připočten do zástupu svatých.

__________

 

¹ Svt. Filaret (Amfiteatrov), metropolita Kyjevský a Haličský (♰ 1857). Památka 21. prosince / 3. ledna, v den jeho zesnutí, 10. / 23. října, v den vyzdvihnutí a přenesení jeho svatých ostatků roku 1994. Narodil se v Orlovské gubernii, v rodině vesnického kněze. V devatenácti letech, po ukončení teologického studia přijal mnišský postřih, následně vyučoval na duchovním semináři. Poté byl rukopoložen na jerodiákona a následně na jeromonacha. Byl představeným Svenského monastýru v Brjansku. Poté, co byl ustanoven archimandritou, byl převeden do Ufy, kde byl rektorem Orenburgského duchovního semináře. V roce 1810, byl převeden do města Tobolsk a následně se stal představeným Josefo - volokolamského monastýru. Od roku 1814, přednášel na Petrohradské Duchovní Akademii, poté na Moskevské Duchovní Akademii. V roce 1819, byl rukopoložen na biskupa Kalužského a Borovského. V roce 1820, byl díky jeho úsilí, blízko monastýru Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu v Optinské Poustevně, postaven skit svatého Jana Křtitele, kde měl i svoji mnišskou celu. V roce 1825, byl převeden do Rjazaňské eparchie. V roce 1826, mu byl udělen titul arcibiskup a stal se arcibiskupem Kazaňským. V roce 1837, byl ustanoven metropolitou Kyjevským a Haličským. Kyjevo-pečerská Lávra, se pak také stala hlavním místem jeho působení. Od prvních dnů jeho příjezdu do Kyjeva, poté, co se jen trochu usadil v Lavře, ujal se organizování vnitřního života monastýru, dle pravidel mnišského života, zavedených zakladateli Lávry – ctihodným Antoniem a Theodosiem. Zakázal odvádět bratry z monastýru na polní práce, soustřeďoval je především na to hlavní, jejich duchovní modlitební zápas. Neustále je poučoval svým laskavým a moudrým slovem. Současníci o něm říkali: „Znali jsme ho jako nejudatnějšího asketu, který navíc věděl, jak askety vychovávat.“ Metropolita Filaret přispěl ke stavbě kamenné zdi kolem Lávry a umožnil získat dostupné pozemky na území Lávry pro ubytování poutníků, dále pak pro hospic a nemocnici. Aktivně se také podílel na práci Posvátného synodu, jehož byl členem od roku 1836 až do roku 1842, kdy byl na svou žádost z této funkce uvolněn. Z nařízení posvátného synodu byl také organizátorem a hlavním účastníkem slavného aktu, který se uskutečnil ve Vitebsku roku 1839, při příležitosti znovusjednocení uniatů s Pravoslavnou Církví. Zakládal a zlepšoval duchovní školy, pro které sestavoval učebnice. Metropolita Filaret, se stal v celé zemi znám jako aktivní mecenáš rozvoje vzdělanosti. Mnoho ruských vzdělávacích institucí, si považovaly za velkou čest být pod jeho patronací. Díky tomu, se stal čestným členem Akademie věd, Moskevské společnosti pro historii a pamětihodnosti, čtyř duchovních akademií (Kyjevské, Petrohradské, Moskevské a Kazaňské) a také tří univerzit (v Kyjevě, Moskvě a Kazani). Tam byl, nejenom formálním čestným členem, ale aktivně se zajímal a podílel na chodu vysokých škol, zejména pak na chodu Kyjevské univerzity. Svou pozornost, však také věnoval, i dalším světským a vojenským školám v Kyjevě. V roce 1841, přijal velkou schimu. Toužíce po duchovní samotě, velkou část léta, trávil v Golosejevské poustevně, nedaleko Kyjeva. Zde pak žil, jako ten nejobyčejnější mnich. Na jeho náklady byl v této poustevně postaven kamenný chrám. Od roku 1855, po těžké nemoci, začal být často nemocný. Všechny tyto tělesné těžkosti, které ho postihly, přijal jako předzvěst blízké smrti, a snášel je s trpělivostí a dobrou myslí. Duchovně se radoval, z blížícího se přesídlení do věčného života. Nemoc mu občas dopřála malé ulehčení, ale ne na moc dlouho. Poslední svatou liturgii odsloužil v prosinci roku 1857. Poté už byl pouze ve svých komnatách, kde každý den poslouchal božskou liturgii v domovní kapli a přijímal svaté tajiny. Až do okamžiku své smrti, byl vladyka metropolita při vědomí a bdělé mysli. Přestože byl ve velmi vážném stavu, přijímal vážná rozhodnutí a nadále se zajímali o církevní záležitosti a veřejný život, dával rady a archijerejská nařízení. Zesnul v Pánu 21. prosince / 3. ledna, roku 1857 v devět hodin večer. Pohřeb se konal 29. prosince, dle jeho závěti v jeskynním chrámu Povýšení svatého Kříže.

² Kyjevo-pečerská Lávra (Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice). Jeden z prvních monastýrů podle data založení na Kyjevské Rusi. Byl založen ctih. Antonijem Pečerským a jeho učedníkem Theodosijem Pečerským kolem roku 1051 za vlády sv. knížete Jaroslava Moudrého.

³ Mužský monastýr Záštity Matky Boží - Golosejevská poustevna. Skyt Kyjevo-Pečerské Lávry, který se nachází v lese na jižním okraji města Kyjeva. Golosejevská poustevna, byla místem duchovních zápasů svatých XVIII. – XIX. století: svt. Filaret (Amfiteatrov) (♰ 1857), ctihodný Parthenij Kyjevský († 1855), jurodiví ctihodní, Theofil (♰1853) a Paisij (♰1893), ctihodný Alexij Golosejevský - Holosejevský (♰ 1917. Od druhé poloviny XIX. století, se monastýr stal rezidencí Kyjevských metropolitů.

⁴ Blízké peščery (jeskyně) neboli Antoniovy jeskyně, představují komplex podzemních jeskyní v Kyjevo-Pečerské lávře, kde se schraňují svaté ostatky pečerských asketů. Založeny byly roku 1057, kdy ctih. Antonij Kyjevo-Pečerský odešel pro větší modlitební samotu z monastýru a usídlil se na novém pahorku, kde vykopal nové podzemní prostory. Na tomto místě se nyní nacházejí tzv. Blízké jeskyně.

⁵ Poustevna Proměnění Páně. Založena roku 1872, jejím původním cílem bylo rozšíření mnišského hřbitova mnichů z Lávry do Kitájeva. Roku 1873 zde byl postaven chrám Proměnění Páně a kolem něj se nakonec zbudovala i Poustevna Proměnění Páně. V roce 1934 byly chrám i poustevna zavřeny a v roce 1938 byl chrám zbořen. V roce 2008 byl na místě původního chrámu vystaven chrám nový, zasvěcený ctih. Theofilovi Kyjevskému a poté obnovena i poustevna. Dnes se také počítá s výstavbou chrámu Proměnění Páně.