Životy Svatých

Svt. Theodosij, arcibiskup černigovský (♰ 1696)

památka 5. / 18. února, v den jeho zesnutí, a 9. / 22. září, v den nalezení a přenesení jeho svatých ostatků, v roce 1896

Světitel Theodosij se narodil ve 30. letech XVII. století, v Podolské gubernii. Pocházel ze starobylé dvořanské rodiny Polonických-Uglických, jeho rodiče byli kněz Nikita a Maria. Své počáteční duchovní vzdělání získal od svého. Poté byl poslán do Kyjevsko-Bratrské školy, budoucí Kyjevské duchovní akademie. Tato Duchovní akademie, byla založena v Kyjevo-pečerské lávře¹, na počátku XVII. století, aby bylo možné zachovat v této oblasti, která tehdy podléhala Polsku pravoslavnou víru, a aby vzdorovala a odolávala jezuitské misii. Poté, co zakončil studia, přijal v tomto slavném monastýru mnišský postřih a přijal přitom jméno jeho zakladatele ctihodného Theodosija Pečerského (♰ 1074).

Svatý, se všemi svými silami, snažil zcela napodobit andělský způsob života, svého Nebeského přímluvce. Kyjevský metropolita si poté povšiml pokory a příkladného chování mladého mnicha, rukopoložil jej na katedrálního archidiákona a přizval ho k velkolepým chrámovým bohoslužbám v katedrálním chrámu svaté Sofie Boží moudrosti v Kyjevě ³.

Avšak Theodosij, který si přál spíše žít v poustevnické samotě a rozjímání, brzy odešel do malého monastýru u Černigova², který byl znám svým asketizmem, tam se stal také knězem. Světlo jeho ctností, však nemohlo dlouho zůstat skryté. Za nějaký čas, byl zvolen mnichy a stal se představeným Korsunského monastýru a poté slavného Vydubitského monastýru v Kyjevě⁴, který, když se dostal do rukou uniatů a polských katolíků zcela zchátral. Nebojíc se žalostného stavu monastýru, přes obtíže a urážky, které musel snášet, svatý Theodosij, skrze modlitbu a neúnavnou práci znovu obnovil tento kdysi slavný Vydubitský monastýr a učinil z něj znovu monastýr naplněný duchovním životem a proslavený krásou svých bohoslužeb. Svatý Theodosij byl jako igumen monastýru, starostlivým otcem pro bratry monastýru, naplněn láskou, horlivě přitom zachovávající duchovní a asketické tradice svatých otců.

Požíval velké důvěry vladyky Lazara, arcibiskupa Černigovského a Novgorod-Severského⁵, svého dřívějšího učitele na Kyjevsko-bratrské škole. Bylo mu svěřeno důležité poslání související se správou eparchie. Poté se stal představeným Jeleckého monastýru. V září roku 1693, byl pak svt. Theodosij byl ustanoven vikárním biskupem v Černigovské eparchii, na žádost arcibiskupa Lazara, příliš starého na to, aby se s tímto úkolem vypořádal sám, v tak pro pravoslavnou víru a pravoslavné křesťany těžké době.

O rok později arcibiskup Lazar zemřel a Theodosij zůstal v čele duchovního stáda sám. Ke všem vnímavý a pozorný, zcela důvěřoval v Boží prozřetelnost a sílu modlitby, více než v jakékoli lidské činění. Biskup trpělivě odpouštěl a napravoval chyby svých duchovních dětí, vždy však, ale zůstal neochvějným obhájcem pravoslavné víry, která se tehdy nacházela v ohrožení. Hodně práce pak vykonal svt. Theodosij svým kázáním pravého učení Církve. Jeho vliv horlivého kazatele a učitele Pravoslavné víry, se rozšířil i na území okupovaných Poláky. Tam si mnoho dvořanů, násilně obrácených k římskému katolicismu přálo, znovu se vrátit k víře svých otců, beze strachu z možného útlaku či pronásledování.

Svatý vladyka, svým vlastním příkladem, vyzýval k lásce k asketickému životu křesťana. Nejenom, že podporoval monastýry už existující monastýry, ale zakládal i monastýry nové. Takto zakládal i malebné chrámy v čest a slávu našeho Pána. Především mu však záleželo na mravném životě eparchie, velikou pozornost, pak věnoval výběru a výchově farního duchovenstva.

Po pouhých dvou letech svého moudrého a svatého pastýřského vedení, pociťujíce už blížící se smrt, jmenoval a ustanovil svt. Theodosij za svého nástupce na Kristově vinohradu, důstojného otce, svt. Jana (Maximoviče)⁶ a poté v pokoji odešel k Pánu 5. / 18. února, roku 1696. Byl pohřben v Černigovském katedrálním chrámu, svatých Borise a Gleba, za pravým klirosem, v kryptě k tomu speciálně zhotovené. I po své smrti, se jako dobrý pastýř staral o své duchovní děti. Skrze modlitby, uzdravoval jejich duchovní i tělesné nemoci, zjevoval se jim v těžkých časech, zejména pak, se takto zjevil svému nástupci v čase jeho nemoci.

Nástupce svatého Theodosia na černigovské biskupské katedře, svt. Jan (Maximovič), dal proto postavit nad schránou s ostatky svatého, kamennou klenbu s pochvalným nápisem ve verších s díky, za zázračné uzdravení v jeho těžké nemoci.

Mnohé zázraky, které se udály u hrobu svt. Theodosija, utvrzovaly u všech víru ve svatost zesnulého. Zpočátku tyto případy blahodatné pomoci žily jen ve vděčné paměti lidí. Teprve až v roce 1835, se začaly zaznamenávat.

Připočtení do zástupu svatých, svt. Theodosija černigovského, se událo 9. / 22. září, roku 1896, v tento den se pak připomíná památka nalezení a vyzdvihnutí ostatků svatého.

_

„Ještě před připočtením do zástupu svatých svt. Theodosija černigovského v roce 1896, když jeromonach Alexij⁷ z Golosejevského skitu⁸ Kyjevsko-Pečerské Lávry, převlékal ostatky svatého do nového roucha, znavený z této práce, usedl u svatých ostatků a usnul. Poté se mu dostalo zjevení, spatřil před sebou svatého, který mu řekl: Děkuji ti za práci, kterou pro mne konáš. Prosím tě však také, aby, až budeš sloužit Liturgii, v modlitbách vzpomenul mé rodiče. Poté, mu řekl jejich jména jerej Nikita a mátuška Marie. Do tohoto zjevení, tato jména jeho rodičů, byla neznámá.

Jak můžeš ty světiteli, prosit mé modlitby, když ty sám stojíš před Nebeským Trůnem a dáváš lidem blahodať Boží?, zeptal se tehdy onen jeromonach. Ano, je tomu tak, odpověděl svt. Theodosij, avšak přinášené na Liturgii, je mocnější nad mé modlitby.

Za několik let poté, po svatořečení svatého, se v monastýru, kde byl svt. Theodosij igumenem, nalezl pomjanik (sešit či kniha, kde jsou zapsána jména, která se pravidelně vzpomínají na bohoslužbách) se jmény jeho rodičů, který potvrdil tato jména a také pravost jeho zjevení“.

Z knihy jeromonacha Serafíma (Rose), Duše po smrti

 

__________

¹ Kyjevo-pečerská Lávra (Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice). Jeden z prvních monastýrů podle data založení na Kyjevské Rusi. Byl založen ctih. Antonijem Pečerským a jeho učedníkem Theodosijem Pečerským kolem roku 1051 za vlády sv. knížete Jaroslava Moudrého.

²Černigov - Černihiv - Чернігів - Чарнігаў - Чернигов - Czernihów. Je staroslovanské město na území dnešní Ukrajiny v regionu Polesí v severní části země, v minulosti bylo hlavním městem Černigovského knížectví. Město leží na řece Desna, která je levým přítokem Dněpru.

³ Katedrála svaté Sofie či Katedrální chrám Boží moudrosti. Je kamenný pravoslavný chrám v Kyjevě, postavený v polovině XI. století z podnětu Jaroslava Moudrého. Ten jej dal založit roku 1037 na počest vítězství nad Pečeněhy na místě, kde stával jeho dřevěný předchůdce stejného zasvěcení. 

⁴ Vydubycký monastýr – Kyjevsko – vydubický monastýr. Je monastýr v centru Kyjeva. Klášter patří k nejstarším památkám ve městě. Založil jej Vsevolod I. Jaroslavič, syn Jaroslava Moudrého v letech 1070–1077. V raném středověku se stal centrem rozvoje kultury i vzdělanosti.

⁵ Lazar (Baranovič), arcibiskup Černigovský a Novgorod-Severský (♰ 1692). Pravoslavná politická a literární osobnost, která vnesla významný vklad do rozvití kultury, tzv. Ukrajinského kozáckého baroka. Arcibiskup Černigovský a Novgorod-Severský, zástupce Kyjevské metropolie, rektor a představený Bratrského školského monastýru (Kyjevský bratrský monastýr Zjevení Páně), rektor Cyrilovského monastýru v Kyjevě, zakladatel první Černigovské typografie.

⁶ Svt. Jan (Maximovič), metropolita Tobolský a Sibiře (♰ 1715). Jeho památka, se slaví v den jeho zesnutí 10. / 23. června. Světec, svatořečený Pravoslavnou Církví roku 1916. Od roku 1697 arcibiskup Černigovský a Novgorod-severský, od roku 1711 metropolita Tobolský a celé Sibiře. Byl významný svou misionářskou a teologickou činností. Založil Černigovské kolegium, předobraz budoucích duchovních seminářů, a stal se autorem mnoha poetických děl. Den před svou smrtí odsloužil svt. Jan liturgii, poté nechal připravit trapézu – oběd pro duchovenstvo a místní chudé, při kterém sám obsluhoval hosty. Potom se vzdálil do svého pokoje, ve kterém byl nalezen na druhý den, konkrétně 10. / 23. června, mrtev. Zesnul při modlitbě na kolenou, před ikonou Přesvaté Bohorodice Ilinské-Černigovské. 

⁷ Ctihodný Alexij Golosejevský (♰ 1917). Památka 11. / 24. března. Jeromonach Alexij, duchovník Golosejevské poustevny. Narodil se roku 1840 jako Vladimír (Šepelev) v Kyjevě, jeho otec sloužil jako vojenský kapitán v Kyjevském závodě Arsenal (Kyjevský Arsenal, továrna, která byla založena v roce 1764 jako opravárenský a výrobní závod ruské carské armády). Když mu byli tři roky, otec mu zemřel. Do svých třinácti let, pak byl zcela němý a nemluvil. Na Velikonoce roku 1853, pak byl z této němoty, uzdraven v domovním chrámu, svt. Filaretem (Amfiteatrovem), Metropolitou Kyjevským a Haličským (♰ 1857). Stalo se tak, při třetím paschálním pozdravu vladyky: „Kristus vstal z mrtvých!“ Tehdy chlapcova němost ustoupila a on odpověděl: „V pravdě vstal z mrtvých!“ Brzy poté, mu zemřela i matka. V roce 1853, pak odešel do Kyjevsko-Pečerské lávry – kde byl jako poslušník. Tam žil v blízkosti svt. Filareta (Amfiteatrova), který, si ho vzal pod svou ochranu. S vladykou, pak každé léto cestoval do Golosejevské poustevny. V roce 1857, přijal mnišské poslušenství v Kyjevsko-Pečerské lávře, v typografii tohoto monastýru. V roce 1872, přijal mnišský postřih se jménem Alexij, v témže roce byl rukopoložen jerodiákona, v roce 1875, na jeromonacha. Od roku 1879, se staral o roucha a chrámy Blízkých peščer (Antoniovy jeskyně), v roce 1887, byl ustanoven duchovníkem bratrské nemocnice. Od roku 1891, sloužil v poustevně Proměnění Páně. V roce 1895, byl ustanoven správcem rouch a chrámů v Golosejevském skitu Záštity Matky Boží. 9. / 22. září, v roce 1896, byl ctihodný Alexij, jakožto zkušený v nakládání s ostatky svatých, byl pozván k odkrytí svatých ostatků a následnému svatořečení svt. Theodosija Černigovského (♰ 1696) Několik let před svou smrtí (ne dříve než v roce 1907) začal otec Alexij slábnout. Začátkem roku 1916, pak starec Alexij vážně onemocněl, začalo mu špatně sloužit srdce, a otekly mu nohy. Až poté co takto onemocněl, přestal sloužit pravidelné každodenní bohoslužby, které do té doby vykonával v průběhu 43 let. Zesnul v Pánu 11. / 24. března, roku 1917. Pohřben byl v Golosejevské poustevně poblíž východní stěny chrámu Matky Boží, v čest její ikony Životodárný pramen. Po několik let, na sobě nesl poslušenství duchovního starectví a byl zpovědníkem mnoha hierarchů Pravoslavné církve, včetně kyjevských metropolitů. Byli mezi nimi metropolité, svt. Joannikij (Rudnev), Flavian (Gorodeckij) a svt. Vladimír (Bogojavlenskij), či arcibiskup Antonij (Sokolov). Za duchovními rozhovory se starcem Alexijem, přijížděl do Golosjevské poustevny svt. Dimitrij (Abashidze) v schimě Antonij, stejně tak i budoucí svt. a mučedník Pimen (Belolikov). Ctihodný měl dar prozíravosti, předpověděl zabití cara Alexandra II., První světovou válku, své skonání. Vyznačoval se láskou a milosrdenstvím k chudým. V roce 1993, byly jeho svaté ostatky vyzvednuty ze země a přeneseny do chrámu Golosejevské poustevny. V roce 1999, byl ctihodný Alexij, Posvátným synodem Ukrajinské Pravoslavné Církve, připočten do zástupu svatých. 

⁸ Golosejevský skit – poustevna. Mužský monastýr Záštity Přesvaté Bohorodice, nazývaný také Golosejevská poustevna, je skyt Kyjevsko - Pečerské Lávry, který se nachází na jižním okraji Kyjeva. Je to místo duchovních zápasů mnoha kyjevských asketů zbožnosti z přelomu 18. – 19. století. Od druhé poloviny 19. století je toto místo rezidencí kyjevských metropolitů.