Životy Svatých

 Svt. Liberius vyznavač, 

papež římský (♰ 366)

památka 27. srpna / 9. září

Svt. Liberius nastoupil na biskupský stolec ve městě Římě 17. května roku 352. Měl v úmyslu pokračovat v odkazu svého předchůdce svt. Julia papeže římského ¹, podporoval Pravoslaví nikoli arianismus. Po svém nástupu do funkce, proto svolal sněm, který ospravedlnil svt. Athanasia z pomluv ze strany ariánů ².

Ariánský císař Constantius, který tehdy zneužil svoji moc a odsoudil svatého Athanasia, stejně tak jako i Nicejský sněm, na sněmech v Arles (353) a Miláně (355), se snažil, svést na svou stranu také svt. Liberia a za tím účelem ho povolal do Milána. Papež Liberius, však před císařem prokázal neotřesitelnou rozhodnost a pevnost, za což byl poslán do vyhnanství v thrácké Beroii (dnešní Bulharsko). Tam trpěl chladem a špatným zacházením.

Když se roku 357, nacházel císař Constantius v Římě, lid, který si velmi vážil a miloval svého arcipastýře, tehdy císaře požádal o navrácení papeže Liberia z jeho vyhnanství do Říma.

Císař přání lidu vyhověl, avšak ještě před návratem do Říma, byl Liberius povolán na třetí sněm do města Sirmium (poloariánský), kde byl donucen podepsat usnesení tohoto sněmu. Až poté, co takto Liberius učinil, dostal povolení k návratu do Říma, kam se vrátil po dvou letech vyhnanství. Po svém návratu do Říma, však svt. Liberius za svůj čin (vyjádřený podpisem usnesení třetího sirmiumského poloariánského sněmu) přinesl hluboké pokání po vzoru svatého apoštola Petra, který upřímným pokáním napravil své zřeknutí se Pána. V Římě pak svt. Liberius horlivě pracoval ve prospěch pravoslaví, kde nakonec zesnul v Pánu.

___________

¹ Svt. Julius, papež římský, vyznavač (♰ 352). Památka 12. / 25. dubna. Svatý Julius, byl římský papež v letech 337 až 352. Bránil a podporoval svatého Athanasia, proti jeho ariánským pronásledovatelům a umožnil mu pobývat pod jeho ochranou v Římě.

² Arianismus, Ariánství. Křesťanská hereze IV-VI století. Vznikla v pozdní římské říši, a byla pojmenována po svém zakladateli – alexandrijskému knězi Ariovi (Ἄρειος). Ariáni nepřijali hlavní dogma křesťanské církve o jednobytnosti Boha - Syna s Bohem - Otcem. Podle učení Aria, je Syn Boží Logos (Kristus) stvořením Boha, proto s ním není jednobytný, soupodstatný, tzn. ve srovnání s Bohem - Otcem, je stvořením nižšího řádu. Významnou roli v boji proti arianismu sehráli, alexandrijský arcibiskup svt. Alexandr I. (♰ 328) a jeho nástupce svt. Athanasij (♰ 373). K překonání nepokoje, který v církvi vznikl, byl z iniciativy svatého císaře Konstantina (♰ 337), v roce 325 do Nikáje (Νίκαια Nikaia, Nicaea), poprvé svolán všeobecný sněm, na kterém byl pak arianismus odsouzen jako hereze. Císař Konstantin schválil a potvrdil usnesení sněmu. Císař Konstantin, se však také brzy poté začal přiklánět k podpoře ariánů. Arius a i další ariánští biskupové, kteří byli na Nicejském všeobecném sněmu odsouzení a poté vyhnáni, byli z tohoto vyhnanství zase navráceni zpět. S následným rozšířením arianismu od poloviny IV. století mezi germánskými kmeny (především mezi Góty) se v konfliktech s ariány začaly projevovat i neshody mezi původním obyvatelstvem říše a Góty, z nichž se rekrutovaly oddíly, které byly ve službách císaře. Arianismus byl pak, znovu odsouzen na sněmu v Konstantinopoli v roce 381, poté se už zachoval jen v barbarských zemích tehdejší západní Evropy a severní Afriky. V nové podobě se pak arianismus znovuzrodil, pod názvem socinianismus – unitářství, v rámci protestantské liberální teologie. K základním teologickým stanoviskům tohoto hnutí, patří zejména odmítání dogmatu Svaté Trojice a odmítání plného božství a preexistence Krista.