Životy Svatých

 Svt. Germanus – Heřman z Auxerre 

(♰ 448)

památka 31. července/ 13. srpna

Svatý Germanus – Heřman, se narodil okolo roku 378, blízko města Auxerre, v křesťanské rodině. Pocházel z bohaté a významné rodiny. Nejprve získal velmi dobré vzdělání v Galii a následně poté i v Římě, kde vystudoval práva a stal se advokátem. Poté, co se oženil se ctnostnou a zbožnou dívkou, se vrátil do své vlasti, kde získal vysokou státní funkci. Byl jmenován do postavení vévody (duxe, dóžete), vládce pro pohraniční oblasti Armoriky. Když v roce 418, zemřel biskup z Auxerre svt. Amator (♰ 418) ¹, byl na jeho místo vybrán, k velkému překvapení a proti své vůli právě Heřman.

Z Boží vůle, vyjádřené jednomyslným rozhodnutím lidu zvolený biskupem, zanechal a zcela opustil světskou službu, aby se věnoval službě nebeské, a zcela změnil svůj život.

Jako biskup se zcela zřekl marností tohoto světa, svůj majetek rozdal chudým, s manželkou začal žít jako bratr a sestra. Oddal se modlitebnímu zápasu, který spojoval s pokorou a neustálým pamatováním na Boha. Svatý Heřman nosil za každého počasí stejnou kápi i plášť a nepřevlékl je, dokud se neproměnily v cáry. Na nahé tělo si oblékal hrubou žíni a kolem krku nosil váček s ostatky svatých, od kterých se děly četné zázraky. Spal oblečený, aniž by si zul boty, na bídném loži, a i když po krátkém odpočinku vstal, strávil celou noc v modlitbách. Ve světě se oddával odříkání, vedl poustevnický život a neustále směřoval k Bohu, přesto nikdy nezapomínal na závazek pohostinnosti. Ve svém domě přijímal všechny přicházející, hostům umýval nohy a u stolu jim sloužil podle příkladu Pána.

Na začátku své biskupské služby založil na pravém břehu řeky Yonne monastýr, zasvěcený svatým nezištníků a lékařům Kosmovi a Damiánovi. Svůj čas rozdělil mezi společnou modlitbu s mnichy a poučování v duchovním životě duchovenstva a věřících v katedrále. Kristova mírnost, která v něm rostla skrze odříkání, se hojně vylévala na jeho stádo ve skutcích milosrdenství a zázraků. Výběrčímu daní, pomohl najít ztracené peníze, kterých se zmocnil jeden posedlý muž. Během epidemie záškrtu Svatý Heřman požehnal oleji a uzdravil děti svého města. Mnoho posedlých vysvobodil z jejich utrpení a pro každého, byl připraven sloužit jako pramen Božího milosrdenství.

Když se z Říma do Galie, rozšířila po Západě pelagiánská hereze ², pravoslavní této země vyslali své zástupce ke galským biskupům, kteří v roce 429, svolali Sněm. Na tomto Sněmu, bylo rozhodnuto vyslat svt. Heřmana a svt. Lupa z Troyes (♰ 479) ³ do Británie, aby přímo tam, proti této herezi duchovně bojovali.

Když na cestě scházeli po břehu Seiny, zastavili se tito dva biskupové jednoho večera ve vesnici Nanterre. Tam byla k Heřmanovi přivedena holčička jménem Jenovéfa ⁴, budoucí světice a ochránkyně města Paříž, které požehnal a poučil o duchovním životě.

Když potom svt. Heřman a svt. Lup, přeplouvali kanál La Manche do Británie, byli vystaveni, velké bouři vyvolanou démony. Tehdy svt. Heřman přikázal bouři, tak jako Kristus na moři Galilejském, aby se vlny uklidnily, nalil do nich trochu oleje, bouře se poté uklidnila a oni mohli plout dál do Británie. Tam byli oba biskupové, vřele přivítáni. Nijak neváhali a hned zjevovali pravost víry, jak svým kázáním, tak i zázraky. Věřící byli utvrzeni v pravdě a mnoho zbloudilých se opět vrátilo k pravé víře, takže brzy byla celá země, připravena dospět k jednomyslnosti ve víře.

Bludaři, vyděšení horlivostí šiřitelů pravé víry, se nejprve skrývali, poté však, přesvědčeni o své velké početnosti, se rozhodli otevřeně a se svým hněvem vyjít ven. Blažení otcové, nechali odpůrce pravé víry mluvit, jak se jim zlíbí, a i nadále pokračovali v kázání Kristova Evangelia. Bludaři postupně neměli proti jejich slovům, podobným síle hromu co říci. Zástupy věřících, hlasitým jásotem oslavovala vítězství biskupů ve sporu a chtěli se vypořádat s bludaři. S velkými obtížemi se svatým biskupům podařilo udržet lid od odplaty, kterou chtěli uštědřit heretikům. Jejich vítězství pak bylo ještě jasnější, když svatý Heřman uzdravil slepou dívku tím, že jí na oči přiložil váček se svatými ostatky, který neustále nosil u sebe. Od té chvíle, pak lidé celým svým srdcem, přijímali jejich kázání pravoslavné víry.

Když takto s Boží pomocí, nastolili mír v církvi, oba svatí otcové, odešli se pomodlit k hrobu svatého Albana, prvomučedníka Britského (♰ 305). Po svém návratu do Auxerre, pak dal svt. Heřman vystavět chrám, který dal zasvětit památce tohoto svatého mučedníka.

Kolem 432, také vysvětil na biskupa svt. Patrika věrozvěsta Irů (461) ⁵, který byl jeho duchovním žákem. Mezi jeho duchovními žáky, byla také ctihodná Kamila z Auxerre se svými sestrami (♰ 437) ⁶.

Poté, co dokončil duchovní misii v Británii, si biskup Heřman, zlomil nohu. Poblíž domu, kde pak ležel upoután na lůžko, začalo nenadále hořet. Za chvíli, se už také shromáždili lidé, kteří přispěchali na pomoc, aby zachránili svého duchovního učitele a otce. Ten jim však vynést své lůžko z domu zakázal, všichni pak viděli, jak oheň prošel kolem domu, kde se uzdravoval svt. Heřman, aniž by se toho domu, nějak dotkl, vše ostatní kolem, však spálil. Svatý byl poté, co se mu zjevil anděl v bílém, uzdraven.

Mezitím však také stalo, že Sasové a Piktové, kteří mezi sebou uzavřeli spojenectví, zaútočili na Brity. Ti se ve strachu, pak znovu s prosbou a modlitbou, obrátili na svaté biskupy Heřmana a Lupa. A světitelé, k nim znovu přijeli.

Ve vojenském táboře pozvedli bojovného ducha vojáků, stejně tak jako kdyby k nim přišly mocné a silné posily. Po celou velkopostní dobu vojáky poučovali ve víře, a když postavili dřevěný chrám, byli mnozí o svátku Kristova Vzkříšení i pokřtěni. Téhož dne, se k nim dostala i zpráva o tom, že nepřítel se už blíží. A nově pokřtění, si vyměnili křestní košile za vojenskou zbroj. Svatý Heřman, který stanul v čele armády, nařídil Britům, aby vytvořili zálohu v úzkém údolí. Když nepřítel zaútočil, biskupové, jako bojový pokřik, zvolali třikrát: „Aleluja!“ ⁷. Toto zvolání, znovu opakované vojskem, bylo v tu chvíli, podobno mocnému a hlasitému hromu. Když to uslyšeli nepřátelé, obrátili se na útěk a mnoho z nich při tom zemřelo. Po tomto vítězství a znovuobnovení míru v Británii, se svatí vrátili zpátky domů.

Po návratu z Británie do Auxerre pokračoval svatý Heřman, posílen Boží blahodatí, ve svém pastýřském díle. Měšťané Auxerre, kteří tehdy trpěli pod nesnesitelnými daněmi, se k němu obrátili jako děti ke svému otci. A svatý se nad nimi slitoval a odešel až, do města Arles, prefektury Galie, aby tam vymohl snížení daní. Když projížděl Gálii, jen s malou družinou a Kristem v srdci, vykonal i na této cestě mnoho zázraků,  takto všem dosvědčoval, o stálém Božím milosrdenství. Navzdory jeho snaze zůstat na cestě nepovšimnut, k němu přinášeli obyvatelé všech okolních měst a vesnic nemocné, přiváděli k němu své ženy a děti pro požehnání a shromažďovali se, aby naslouchali jeho kázání.

Svatý Heřman, přijatý v Arles jako důstojný nástupce apoštolů, pobýval u svého přítele, svt. Hilaria z Arles († 449) ⁸, který ho často také navštěvoval a besedoval s ním o církevních problémech Galie. Prefekt Galie, se ke světci choval také s úctou. Poté, co biskup vyléčil jeho manželku, která již delší dobu trpěla horečkou, souhlasil prefekt s osvobozením od daní, lidu města Auxerre.

Poté, však musel svatý Heřman, znovu odjet do Británie, aby zde opětovně svedl boj, se znovuzrozenou pelagiánskou herezí.

Když se vrátil do Auxerre, přišla za ním delegace z Armoriky ⁹ se žádostí o pomoc. Velitel říše Aetius, požadoval, aby divoký Goar ¹⁰, král barbarského kmene Alanů, utopil bretaňské povstání proti Římanům v krvi. Tehdy už starší biskup Heřman, se proto spěšně vydal ke Goarovi. Nejprve začal krále, kterého zastihl přímo na jeho cestě, přes tlumočníka prosit a žádat o milosrdenství. Když ho však chtěl Goar odstrčit z cesty, popadl otěže jeho koně a zastavil ho a spolu sním, tak i celé vojsko za ním. Goar se však na biskupa nerozhněval, naopak, naplněn úctou ke svatému, příznivě vyslyšel jeho prosbu, svou armádu stáhl a vrátil se domů. Poté se svatý Heřman hned vydal do Ravenny, tehdejšího hlavního města Západní říše, aby zde získal od císaře Valentiniana III. a vojevůdce Aetia, potvrzení přízně, dočasně udělené králem Goarem.

Na cestě se zastavil ve městě Alésia, u svého přítele presbytera, kterému uzdravil němou dceru a poté se vroucně rozloučil se svým přítelem, protože už věděl, že z této cesty, se živý nevrátí.

V Ravenně, byl přijat s velkou úctou, svt. Petrem Chrysologosem (450) ¹¹. Augusta Galla Placidia, mu tehdy zaslala velkou stříbrnou dózu plnou lahodných pokrmů, o které se Heřman podělil se svým služebnictvem. Dózu pak prodal a vydělané peníze rozdal chudým. Augustě Galle, pak na oplátku poslal malou dřevěnou misku s ječným chlebem, od kterého však došlo k četným uzdravením. Když jednoho dne procházel kolem vězení, ve kterém byli drženi odsouzení ke smrti, byl svatý naplněn lítostí, padl na zem, na kolena a začal se modlit k Pánu. Železné zámky a závory se poté rozpadly, vězni v řetězech opustili vězení a odešli do chrámu děkovat Bohu. Uzdravení, která učinil svatý Heřman, vzbudily obdiv po celém městě a snadno by získal všeobecnou amnestii pro Armoriku od císaře, kdyby nebylo nového povstání, které znovu vzbudilo hněv panovníka a všechny předešlé přímluvy svatého biskupa, i ty nové byly už marné.

Brzy poté, pak v rozhovoru po ranní bohoslužbě, prozradil Heřman šesti spolu sloužícím biskupům, že se mu v noci zjevil Pán a ohlásil mu, jeho brzké přesídlení do pravé vlasti. Když nato onemocněl, požádal císařovnu, která ho přišla v nemoci navštívit, aby tělo po jeho smrti, dala vypravit do Auxerre. Po sedm dní, se pak kolem domu, kde v nemoci svt. Heřman ležel, tísnili lidé s přáním přijmout jeho poslední požehnání. Sedmého dne nato, pak byla jeho duše přenesena do nebe.

Mohutný průvod s pochodněmi, jejichž světlo tehdy zastínilo slunce, pak doprovázel tělo svatého biskupa do Galie. 22. září byly svaté ostatky převezeny do Auxerre a pohřbeny byly v chrámu za městskými hradbami, který byl později po něm pojmenován -Abbaye Saint-Germain d'Auxerre. Úcta ke svt. Heřmanovi se rychle rozšířila v Galii a Británii, kde dodnes mnoho vesnic a chrámů, nese jeho jméno.

____________

¹ Svt. Amator z Auxerre (♰ 418). Památka 1. / 14. května. Poté, co vystudoval teologii, byl donucen svými rodiči, aby se oženil se zbožnou dívkou Martou. Po svatbě, však oba žili po vzájemné dohodě v tělesné čistotě, jako bratr a sestra. Marta následně přijala mnišství a Amator byl rukopoložen na kněze. V roce 388 byl Amator ustanoven a rukopoložen na biskupa města Auxerre, kde dalších třicet let šířil Boží slovo. V Antiochii nalezl a do Francie přivezl ostatky svatých Kyrika a Julity (♰ 305) a rozšířil jejich úctu po celé zemi. Život svt. Amatora, zapsal jeho nástupce na biskupském trůnu, svt. Heřman. Svatý Amator, zemřel v pokoji kolem roku 418. V XI. století byly jeho svaté ostatky, přeneseny do katedrály v Auxerre.

² Pelagianismus. Pelagianismus, bylo učení pojmenované podle Pelagia, teologa keltského původu. Toto jeho učení pojednávalo o vztahu, blahodati a svobodné vůle při spáse člověka, byla to jedna z nejvlivnějších herezí Západu. Pelagianismus, byl odsouzen na III. všeobecném sněmu (431).

³ Svt. Lupus z Troyes (♰ 479). Památka 29. července / 11. srpna. Narodil se v Toul ve Francii a oženil se sestrou svt. Hilaria z Arles († 449). Po sedmi letech, se však manželé po vzájemné dohodě rozešli do monastýrů. Svatý Lupus se stal mnichem v monastýru na souostroví Lérins. V roce 426 byl ustanoven biskupem města Troyes. Doprovázel svt. Hermana z Auxerre († 448) do Británie, aby se tam společně postavili proti herezi pelagianismu. V roce 453 se mu podařilo zachránit město Troyes před Attilou. Zesnul v Pánu, ve věku osmdesáti čtyř let.

⁴ Svatá Jenovéfa Pařížská (♰ 512). Památka 3. / 16. ledna. Narodila se v Nanterre (nedaleko Paříže v dnešní Francii). Její rodiče Sever a Gerontia, byli křesťané a vlastnili v Nanterre malý pozemek, na kterém jejich dcera pásla ovce. Po setkání se svt. Hermanem z Auxerre (♰ 448) a svt. Lupem (Loup) z Troyes (♰ 478), se přestěhovala do Paříže (tehdy známé jako Lutetia) a zasvětila se odříkavému životu v půstu a modlitbě. V patnácti letech se stala monaškou. Když byla Paříž obsazena pohanskými Franky a poté ohrožena Attilou a Huny, byla to svatá Jenovéfa, která místní lid povzbuzovala, aby své město bránili. Vždy byla ctěna za mocnou ochránkyni a prosebnici města Paříže a její obyvatele.

⁵ Aleluja. Pochází z hebrejského výrazu הללויה‎ (haleluja), který znamená: Chvalte Hospodina nebo Chvalte Pána. Skládá se z imperativu plurálu slovesa הלל hll, „chválit“, a Božího jména v jeho kratší podobě יה (Jah). To se obvykle překládá jako „Pán“, „Hospodin“ nebo „Jehova“. Ve starozákonní bohoslužbě, děkovné chválení uctívání Boha. Jim začíná a končí některé žalmy. V Novém Zákoně se nachází ve Zjevení Janově (Zj 19, 6), kde se stává nebeskou písní předznamenávající konec pozemských dějin: " A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: „Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. " V křesťanských bohoslužbách, se užívá již od počátku. Při bohoslužbách, se pakuje třikrát při chvále Svaté Trojice, protože se vztahuje na každou z osob Nejsvětější Trojice. Během bohoslužby zní „aleluja“ ve zvláště významných okamžicích, například během Liturgie: u malého vchodu, při Cherubínské písni, před čtením Evangelia, po svatém přijímání.

⁶ Svt. Patrik, věrozvěst Irů (♰ 461). Památka 17. / 30. března. Apoštol Irska. Narodil se v římské Británii, ve vznešené velšské rodině. Ve věku šestnácti let, byl unesen otrokáři a odvezen do Irska. Po šesti letech však utekl a vrátil se domů. Poté odešel do monastýrů v Gálii. Odtud se kolem roku 432, vrátil do Irska jako biskup. Cestoval po celé zemi a šířil blahou zvěst Kristova Evangelia. Kázal, učil, stavěl Boží chrámy, zakládal monastýry. Byl prvním, kdo zorganizoval Irskou církev, jeho sídelním městem byl Armagh.

⁷ Ctihodná Kamila z Auxerre (♰ 437). Památka 3. / 16. března. Narodila se v Itálii, ve městě Civitavecchii. Společně se svými sestrami, se stala učednicí svt. Heřmana z Auxerre, se kterým odešla do Gálie, kde žila jako poustevnice. Společně se svými sestrami, doprovázela ostatky svt. Heřmana z Ravenny do Auxerre.

⁸ Svt. Hilarius z Arles (♰ 449). Památka 5. / 18. května. Narodil se v Lotrinsku, ve Francii, tam získal své vzdělání a také vysoký úřad. Jeho přítel a příbuzný svt. Honorat z Arles († 429) ho pozval do monastýru, který založil v Lérins. Hilarius, který vše ohledně víry zprvu odmítal, nakonec však přijal křest a stal se i mnichem. Když se svatý Honoratus stal biskupem v Arles, přizval Hilaria za svého sekretáře. Svatý Hilarius jej následoval. Když svatý Honoratus zesnul, byl za nového biskupa města Arles, vybrán Hilarius. Byl známý svou horlivostí ve víře. Jako biskup starostlivě jezdil po eparchii, vykupoval zajaté, a dokonce kvůli tomu ochoten prodat i církevní majetek.

⁹ Armorika, dnešní Bretaň. Armorica nebo Aremorica, je historické území na severozápadě Galie v období antiky a raného středověku. Zaujímala oblast Bretaňského poloostrova a přilehlé oblasti vymezené na jihu řekou Liger (Loira) a na severovýchodě řekou Sequana (Seina), tedy region Bretaně a části sousedních regionů Normandie a Pays de la Loire v dnešní Francii.

¹⁰ Goar (narozen před rokem 390, zemřel mezi lety 446 a 450). Byl vůdcem Alanů v Galii V. století. Přibližně v době, kdy Vandalové a další Alanové pod Respendialem překročili Rýn v roce 405 nebo 406, se Goarova skupina Alanů rychle připojila k Římanům a následně sehrála roli ve vnitřní politice Galie.

¹¹ Svt. Petr Chrysologus, arcibiskup Ravennský (♰ 450). Památka 30. července / 12. srpna. Narodil se ve městě Imola v Itálii. O jeho životě, je známo jen několik málo skutečností. Křesťanství, přijal až v dospělosti. Nejprve se stal diákonem, poté archidiákonem. V roce 433, byl ustanoven arcibiskupem města Ravenna. Byl známý svými krásnými a poučnými kázáními, a dostal proto přízvisko Chrysologus – Zlatoústý. Z jeho díla se zachovalo asi 180 kázání, převážně výkladů na texty Nového zákona a Žalmů a také ty, které se týkají svatých jeho doby. Svt. Petr, byl přítelem a důvěrníkem svt. Lva I. papeže římského (♰ 461). Pohřben byl v katedrále města Imola.

 

Ikona svatého, pochází z dílny ikonopisce Aidana Harta