Životy Svatých

Ctihodný Nikanor divotvůrce,

z hory Kallistratos (♰ 1549)

památka 7. / 20. srpna

Svatý Nikanor, se narodil okolo roku 1491 v Soluni, ve zbožné a bohaté rodině. Jeho rodičům, se dlouho nedařilo počít dítě a po mnoho let zůstávali bezdětnými. Chlapec Nikolaos, se jim pak narodil až poté, co se rodičům podivuhodně zjevil velikomučedník Mína (♰ 304).

Rodiče chlapci, zajistili dobré vzdělání, vštípili mu lásku k Svatému Písmu a v jeho duši pěstovali horlivou touhu po ctnosti. Když mu bylo dvacet let, stal se sirotkem, tehdy rozdal zděděný majetek chudým a přijal mnišský postřih se jménem Nikanor.

Ještě doma, vedl odříkavý život v půstu a modlitbě, aby se po vzoru ctihodných a bohonosných otců, oblékl do zbroje svatých ctností (Ef 6, 11 – 18). V monastýru pak, téměř všechny noci, trávil ctihodný v modlitbě s rukami pozdvihnutými k nebi jako Mojžíš. Jeho duchovní sláva, se začala poté šířit mezi lidmi, pro jeho mnohé duchovní dary. Zprávy o něm, se dostaly, také k arcibiskupovi města Soluně. Ten nechal Nikanora vysvětit diákona a poté také na kněze, aby sloužil po jeho boku v katedrálním chrámu.

Když však bylo Nikanorovi třicet sedm let, uslyšel hlas, který mu nařizoval, aby odešel na Kallistratovu horu, která je na levém břehu řeky Aliákmon, v oblasti Grevena, v Západní Makedonii. Tam, aby nalezl ztišení pro obecenství s Bohem. Nikanor, proto spěšně rozdal zbytky svého jmění, opustil Soluň a vydal se na cestu.

Po své cestě tam, kázal Boží slovo ve městech a vesnicích. Nějakou dobu žil ve vesnici Sarakina a činil mnoho zázraků, aby pomohl místním křesťanům, kteří byli ve velké nouzi. Když se však znovu začala příliš šířit jeho sláva, odebral se přímo na Kallistratovu horu v pohoří Vermio, kde se usadil vysoko, v těžko přístupné jeskyni.

Tam se mohl zcela oddat přísnému půstu a tiché modlitbě, po čem tolik toužila jeho duše, neustále prahnoucí po Bohu. V tom samém okamžiku, ďábel, zraněný a uražený svatým životem askety, donutil Nikanora snášet mnoho těžkých útrap a zkoušek, které však ctihodný překonal znamením kříže a vzýváním Kristova jména. Po smrti ctihodného, pak démoni tuto jeskyni zničili, aby se v ní, už nemohl usadit další horlivý asketa.

Jeho asketický zápas, odříkavost, nezištnost a zbožný život v té nejkrajnější chudobě, nezůstali bez povšimnutí, ani v těchto těžko dostupných místech. Ctihodný Dionýsios Olympský (♰ 1541), jednou v obdivu, o svatém Nikanorovi řekl: „Jaký to poklad, se skrývá pod tímto hrubým a prostým oděvem!“ Dva zámožní křesťané, přitahovaní duchovní slávou ctihodného Nikanora, přišli za ním na Kallistratovu horu a žádali ho, aby je k sobě přijal, jako učedníky. Člověk Boží Nikanor, je srdečně přijal, ale vyčítal jim, že kvůli němu nicotnému, opustili ctihodného Dionýsia. Avšak ti, kteří za ním přišli, aby je vedl v duchovním životě přes všechna jeho úskalí, svojí vytrvalostí, nakonec dosáhli toho, že je ctihodný, za nějaký čas přijal za učedníky a postřihl je na mnichy.

Brzy k němu, pak začali přicházet ještě další učedníci, mnišské společenství, se rychle rozrůstalo, a tak mohli započít, budovat monastýr. Nejprve obnovili malý starobylý monastýr svatého Jana Křtitele, který se kdysi nacházel nedaleko jeskyně, kde žil ctihodný Nikanor. Jednou v noci, když se tam modlil, zaslechl svatý znovu nebeský hlas, který ho volal, aby vyšel na vrchol hory a tam našel ikonu Spasitele, která tam byla ukryta z časů obrazoborců. Na tom místě, pak, aby postavil monastýr. Druhého dne, se to, co bylo řečeno tímto hlasem, potvrdilo a ctihodný Nikanor na tomto místě, postavil postupně chrám a monastýr, ke cti svátku Proměnění Pána Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista, dnes známý jako monastýr Zavorda - Ζάβορδα – Μονή Μεταμορφώσεως του Σωτήρος.

Ctihodný Nikanor, v něm neustával ve své práci. Skrze něj, k Bohu přicházely, zástupy věřících. Někteří, aby vstoupili do monastýru a přijali mnišství, jiní, aby poslouchali jeho poučení, přijali požehnání nebo uzdravení z nemocí. Všichni pak dostali to, co jim bylo ku prospěchu, skrze jejich víru a pokání.

Poté, co pocítil, že dokončil dílo svěřené mu Bohem, shromáždil ctihodný, tři dny před svou smrtí všechny mnichy a přečetl jim svou závěť. V ní je žádal, aby ve vší přísnosti, dodržovali tradice svatých otců a mnišský Ústav svatého Sávy, přikázal jim také, konat skutky milosrdenství a v bratrské lásce se navzájem poučovat. Ctihodný Nikanor nařídil, aby byl ženám a dětem vstup do monastýru zakázán a aby se volba nového představeného, konala za přítomnosti představených monastýru Proměnění Páně, Meteorského monastýru ctihodného Varlaama a představeného ze skitu svatého Jana Křtitele ve Verii, založeného ctihodným Dionýsiem, který novému igumenovi vloží do ruky pastýřskou hůl.

Po svátku Proměnění, pak svatý, ještě přijal všechny věřící, kteří k němu přišli. Když se poté vrátil do své mnišské cely, pocítil velmi silnou horečku a třetího dne tak jak to sám předpověděl, zesnul v Pánu.

Ctihodný Nikanor, byl následně pohřben při chrámu svatého Jana Křtitele a jeho svaté ostatky se poté staly, pramenem četných uzdravení.

Přínos monastýru Zavorda, byl neocenitelný během bojů o nezávislost Řecka na počátku XIX. století, a to jak pro jeho strategickou polohu, tak i pro jeho ekonomickou podporu bojů o nezávislost. Přínos ctihodného, byl neocenitelným jak za jeho života, tak i po jeho zesnutí, protože víra v něj a v Církev, září dodnes, jako velký pramen zázraků, zejména pak, pokud jde o uzdravení od nemocí.

Takto se například díky přímluvě a pomoci ctihodného, v roce 1908, město Kastoria zbavilo těžké epidemie neštovic, která měla, za následek smrt mnoha malých dětí. Tehdy byla do monastýru Zavorda, z tohoto města odeslána žádost, aby k nim, byly přineseny svaté ostatky ctihodného Nikanora. Bratrstvo monastýru žádosti města Kastoria vyhovělo.

Jakmile se svaté ostatky do města dostaly, smrtící epidemie se okamžitě zastavila. Jak říkali tehdejších pamětníci, obyvatelé města Kastoria, ta hrozná nemoc, jako by byla nožem odříznuta. Od té doby, je ctihodný Nikanor divotvůrce, ochráncem a strážcem dětí města Kastorie.