Životy Svatých

Ctihodný starec Filotheos (Zervakos)

25. dubna/ 8. května, památka jeho zesnutí roku 1980

Archimandrita Filotheos (Zervakos) se narodil roku 1884 v nevelké vesnici Pakia, na poloostrově Peloponés jako Konstantinos. V roce 1903 zakončil pedagogický institut a stal se učitelem. V té době pocítil touhu odjet do Ameriky, aby tam učil na škole, na jedné z církevních obcí.

Přečetl si však životy sv. Barbory, ctih. Jana Damašského, ctih. Antonia Velikého a mnohé další, a na místo toho se raději rozhodl, že svůj život zasvětí církevní službě v mnišském způsobu života.

Za nějaký čas však jeho prvotní přání zesláblo a mladík se stal učitelem ve vesnici Poinikion. Kromě práce ve škole svůj čas věnoval hře na housle, mandolínu a kytaru. Protože měl krásný hlas, tak na prosby svých sousedů zpíval a hrál na náměstí, recitoval tam i verše, měl dokonce svou přezdívku „Slavík“. V roce 1905 přijel do Athén, kam byl povolán do vojenské služby.

Během dvou a půl roku své vojenské služby měl možnost pokračovat po večerech ve svém vzdělávání. V té době naslouchal kázáním archimandrity Eusebia (Matopoulose), seznámil se sv. Nikolaem Planasem a také svt. Nektáriem Eginským.

Svt. Nektários mu poradil, aby vstoupil do Longovardského monastýru ¹ na ostrově Paros, on se však místo toho vypravil nejprve do Makedonie a na Svatou Horu Athos. V Soluni byl potom zatčen tehdejší tureckou mocí, byl obviněn ze špionáže a odsouzen k trestu smrti. Osmanský místodržící soluňského pašalikátu, Sherif Mehmed Rauf Pasha (Şerif Mehmed Rauf Paşa), však tento rozsudek nepotvrdil a mladého člověka přikázal vyhostit do Athén.

Na počátku roku 1907 nakonec vstoupil do bratrstva Longovardského monastýru na ostrově Paros a za sedm měsíců, v prosinci téhož roku, byl postřižen do malé schimy se jménem Filotheos. Následující den po svém mnišském postřihu byl rukopoložen na jerodiákona. S požehnáním duchovníka odejel roku 1910 na Svatou Horu Athos.

V roce 1912 byl rukopoložen na jeromonacha a v následném roce 1913 ustanoven archimandritou s rozhodnutím přijímat zpovědi a pronášet kázání na Eginských ostrovech, později i v Athénách, na Peloponésu a v dalších částech Řecka. V roce 1924 učinil velkou cestu po jižním Řecku, Krétě, Palestině, Arábii, Egyptě. Navštívil tehdy také Horu Sinaj. Zde všude zpovídal a kázal.

Po zavedení tzv. Novo-juliánského kalendáře ze strany Synodu Řecké pravoslavné církve byl jedním z nejvíc otevřených odpůrců této novoty, aniž by však přerušil obecenství se svým archijerejem.

„Čtyřicet let jsem prosil a pokračuji prosit Boha, aby utišil tuto strašlivou bouři, toto rozbouřené moře v církevním prostředí, aby už přišel mír. Mám naději a modlím se k nebeskému Otci, aby osvítil církevní vůdce, aby ti přestali jeden druhého napadat, aby se usmířili a navrátili Církvi pravoslavný kalendář, který nám byl dán svatými Otci.“

Po zesnutí představeného monastýru byl bratrstvem vybrán za nového igumena. V době italské a německé okupace (1941–1944) horlivě pomáhal všem potřebným. Během tohoto období monastýr každodenně dával pokrm 150 až 200 obyvatelům ostrova.

Starec napsal kolem devíti knih, velké množství statí, brožur a také se zachovalo okolo deseti tisíc dopisů, adresovaných jeho duchovním dětem po celém světě.

Před svým zesnutím přijal jeho poslední zpověď archimandrita svatohorské monastýru Simonopetras – Dionýsios (Kalambokas). Na druhý den přijal ctihodný starec Filotheos naposledy svaté tajiny. Zesnul v Pánu 25. dubna / 8. května roku 1980.

____________

 

¹ Longovardský monastýr životodárného pramene Matky Boží (Ιερά Μονή Ζωοδόχου Πηγής Λογγοβάρδας). Byl postaven roku 1683, hlavní chrám monastýru již v roce 1657. Dnes se v monastýru nachází několik desítek mnichů, ženám je do monastýru, vstup zakázán.