sobota 20. května 2023

Památka zjevení Kříže Páně na nebi v Jeruzalémě roku 351

7. / 20. května

Po zesnutí prvního křesťanského, zbožného a bohabojného císaře Konstantina Velikého ( 337), usedl na královský trůn jeho syn Constantius II. (Flavius Iulius Constantius), který se uchýlil ke zlé a zhoubné Áriově herezi, který se rouhal Božímu Synu. Tehdy se, k zahanbení heretiků, k víře nevěřících a k utvrzení pravoslavných, ve svatém městě Jeruzalémě zjevilo podivuhodné znamení. Ve dnech Svaté Padesátnice, 7. května roku 351, o třetí hodině, se na nebi zjevilo znamení čestného Kříže Páně, zářící nevýslovným světlem, silnějším než sluneční paprsky, které spatřili všichni lidé a každý, byl tehdy zasažen velikou bázní a údivem.

Toto znamení Kříže, které začínalo nad svatou horou Golgotou, na které byl náš Pán ukřižován, dosahovalo až k samé hoře Olivetské, která je od Golgoty vzdálena patnáct stadií. Šířka znamení kříže odpovídala jeho délce. Jeho krása, která připomínala podobu pestrobarevné duhy, byla tak velká, že přitahovala zraky všech. A každý, ať už měl, kdo nějakou práci, nebo byl ve svém domě či venku, zanechal všeho, co do toho okamžiku činil, vyšel ze svého domu a pozorně s bázní rozjímal o tomto zázračném, podivuhodném znamení.

Poté, všechny tyto početné zástupy lidu Jeruzaléma, naplněni bázní a radostí z tohoto božského zjevení, pospíšily si v hlubokém dojetí a vřelostí srdce, do svatého chrámu. Všichni lidé, starci i mládí, muži i ženy, matky s dětmi i s kojenci na své hrudi, také i ctnostné panny, ti všichni uzavřeni v tichu mlčení tam spěchali. Všichni obyvatelé Jeruzaléma, všech generací i postavení, poutníci i cizinci, pravoslavní křesťané i jinověrci. Všichni tito, jednomyslně a hlasitě oslavovali Ježíše Krista našeho Pána, jednorozeného Syna Božího, Boha pravého od pravého Boha, učinitele a tvůrce velkých zázraků.

Tehdy se nevěřící heretici, nepřátelé a rouhači Kristova Božství naplnili studem, vidouce v tomto zjevení Kříže, velikou a božskou slávu a moc Krista Pána. Sama tato zjevená skutečnost je přesvědčila, že křesťanská víra, je vírou pravou a zbožnou, která nabízí a předkládá věřícímu, ne z lidské vnější moudrosti učená slova, ale to, co je utvrzeno skrze zjevení Ducha Svatého a blahodať, dosvědčeno pak nebeskými znameními a zázraky.

Zprávu o tomto zázračném a podivuhodném znamení Kříže, napsal ve svém listu svt. Cyril Jeruzalémský ( 386), císaři Constantiovi, kde jej nabádal, aby se obrátil k pravoslavnému učení.

Hermias Sozoménos ¹, pak dosvědčuje, že díky tomuto zjevení svatého Kříže na nebi, velmi mnoho ze Židů a Řeků přišlo k pravé víře, kdy s pokáním přistoupili ke Kristu a přijali svatý křest. Všichni poté zbožně oslavovali Krista Boha našeho, Jednobytného a Spoluvěčného s Otcem a Duchem svatým.

My pak vyznávajíce Jeho nepostižitelnou moc, projevenou Křížem, velebíme svými vděčnými chválami Pána a Boha našeho, klaníme se podnožím jeho nohou, svatému Kříži, prosíce milosrdenství Páně, aby nás Kristus při svém druhém hrozivém příchodu, učinil důstojnými toho, abychom spatřili „znamení Syna člověka“, které se tehdy ukáže (Mat 24, 30). Aby svatým Křížem, v radosti a naději spásy, byly jako klíčem i nám otevřeny dveře nebeského království, tak jako kdysi rozumnému lotrovi ráj (Luk 23, 40 – 43), aby nás spolu se svými požehnanými ovečkami, shromáždil na věky (Mat 25, 33 - 34). Amen.

___________________

 

¹ Salaminius Hermias Sozomenus či Sozemenós, Σαλαμίνιος Ερμείας Σωζομενός (400 - 450) byl byzantský historik věnující se dějinám rané církve.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.