Životy Svatých

Ctihodný Joakim – Papoulakis, z Ithaky

(♰ 1868)

2. / 15. března, památka jeho zesnutí a 10. / 23. května, nalezení a vyzdvihnutí, jeho svatých ostatků v roce 1992

Ctihodný Joakim, se narodil roku 1786, jako Joannis Patrikios ve vesnici Kalyvia na ostrově Ithaka ¹, zbožným rodičům Angelosovi a Agnes. Od své maminky se naučil každodenním modlitbám a důležitosti pravidelné návštěvy Božího chrámu.

Stalo se však, že jeho matka brzy zemřela a otec se znovu oženil. Macecha Joannise ráda neměla a často mu vyčítala, že pro modlitby a návštěvy chrámu, zanedbává domácí práce. Chlapec totiž pro útěchu po smrti své matky a také proto, že není milován macechou, odcházel do nedalekého chrámu svt. Spyridona a hodně četl duchovní knihy.

Macecha, udělala z života chlapce utrpení, až nakonec, otce přesvědčila, aby svého syna poslal z domu pryč, pod záminkou, aby se mohl naučit nějakému řemeslu. 

Joannis se začal živit tím, že pomáhal námořníkům na lodích. Nechal se najmout na obchodní loď, kde pracoval velmi tvrdě, aby si vydělal na své živobytí, přitom všem, však nikdy nezapomněl na modlitbu a půst.

Cestoval po Středozemním moři, avšak při plavbě na lodi, ho nezajímalo nic jiného než chrámy Boží a svatá místa v přístavech, které s lodí navštívil. Jednou pak jeho loď, přistála poblíž monastýru Vatopedi ², kde se Joannis okamžitě rozhodl požádat o přijetí do monastýru na poslušenství ³. Kapitán lodi se ho snažil od toho odradit, on si však trval na svém a na Svaté hoře Athos už zůstal.

Poté, co v monastýru prokázal dokonalou poslušnost Bohu, pravou odříkavost od světa, v půstu a modlitbě, byl postřižen na mnicha, se jménem Joakim. Za nějakou dobu, přijal i velkou schimu a byla mu svěřena hodnost monastýrského ekonoma - hospodářského správce ⁴, kterou pak vykonával po dobu dvaceti let.

Často se jako mnich - ekonom setkával s prostými lidmi, kteří tehdy strádali pod tureckým jhem a umírali duchovní žízní. Tehdy nabyl přesvědčení, že v takové době je třeba více než kdy jindy, spojovat lásku k Pánu s milosrdenstvím k bližním.

Následně pak během řecké revoluce v letech 1821-1830 a krutých represí ze strany Osmanské říše, které vše doprovázeli, otec Joakim pomáhal povzbuzovat řecký lid, stejně jako kdysi ctihodný Kosma Etolský (♰ 1779).

Pořádal katechetické besedy, aby lid, který v té době procházel těžkými zkouškami, nějak utěšil. Probouzel a udržoval v lidech národního a křesťanského ducha. Jako námořník, pak také na lodi, rozvážel zásoby jídla, které zachránily mnoho rodin z Jónských ostrovů. Když jeho loď jedné noci kotvila u pobřeží Peloponésu, uslyšel výstřely, křik žen a dětí, pak uviděl, jak všichni prchají před tureckým oddílem. S modlitbou na rtech, otec Joakim hned přistál u břehu a pod deštěm tureckých kulek, vzal uprchlíky na palubu lodi a nebohé uprchlíky, zachránil před jistou zhoubou.

Když byl nakonec nastolen mír a došlo k úplné nezávislosti Řecka na Turecku, ctihodný odešel na Ithaku, kde chtěl přebývat v tichu modlitby, zároveň si však také, ale uvědomil, že je třeba i nadále pokračovat v pomoci lidem. Tak se rozhodl, i nadále to činit, aniž by však přitom jakkoli opouštěl odříkavost mnišského způsobu života.

Po dobu pěti let, pak žil v pustém lese v surovém odříkání, kdy se věnoval jen modlitbě. Skrze přebývání v tichu neustávající modlitby a v odříkavém zápas mnicha, dosáhl ctihodný Joakim veliké Boží blahodati. Jeho zbožnost askety pak zazářila před lidmi, neboť už nemohla být více skryta. Místní lidé za ním přicházeli a vzdávali Bohu díky, za jeho milosrdenství (Mat 5, 16).

Lidé, kterým pomáhal, mu začali říkat Joakim Papoulakis (Παπουλάκης – tatínek, tatíček). Jeho dobrota, laskavost, vlídnost a přívětivost poskytovala útěchu mnoha trpícím, povzbuzovala zoufalé a ty, co už byli bez naděje. Mnohým, dával znovu do jejich srdcí přání a touhu, vydat se na cestu ctností. Vše, co mu lidé přitom přinášeli, on pak dál rozdával chudým.

Obdařen Svatým Duchem darem jasnozřivosti, Joakim varoval lidi před nebezpečím, které jim hrozilo, předcházel a odvracel od zločinů, které někteří lidé chtěli učinit, bezdětným párům předpovídal narození dětí, pro poučení a uzdravení duší, předpovídal věci budoucí. Především však, už samotný způsob života svatého, byl pro obyvatele ostrova poučným a dobrým příkladem, který mnohé donutil zastavit se na cestě jejich života a svůj dosavadní život zcela změnit.

Jednou se přitom však stalo, že nějací závistivci, otce Joakima udali guvernérovi ostrova. Udali ho, jako by jen strašil a prorokoval o budoucích neštěstích. Otec Joakim, byl tedy předvolán před guvernéra ostrova, kterým byl tehdy jeden Angličan⁵. Tento guvernér, když viděl přesvědčivost, jistotu a klid svatého, považoval to za neúctu vůči sobě a chtěl ho udeřit. Jenže v tom samém okamžiku, kdy se takto rozhodl učinit, židle, na které seděl, se s ním převrátila, guvernér spadl na záda a ztratil přitom vědomí. Když se pak probudil, požádal Joakima o prominutí a propustil ho s tím, aby v klidu pokračoval ve své službě.

Od té doby, pak svatý Joakim neustále obcházel ostrov Ithaku od jednoho konce k druhému, aby všem lidem svědčil o Kristu. Střechu, pod kterou by se schoval před nečasem počasí, vyhledával jen, když přišla zima. Vždy se přísně postil a přebýval v neustále modlitbě, obzvláště pak v tichu noci. Chudým a potřebným rozděloval všechny milodary, které dostal, přizýval ke stavbě chrámů v těch vesnicích, kde dosud žádné chrámy nebyly.

Joakim, se stal pro ostrov Ithaka andělem ochráncem. Modlitbou zastavoval epidemie, zaháněl nájezdy kobylek, uzdravoval nemocné a zmrzačené. Když v jedné z vesnic zuřil mor, řekl místním, aby dali postavit chrám, poté, co se tam pak společně pomodlili, pohroma pominula. Svatý, který hlásal jen mír a lásku k bližnímu, byl přesto všechno, vystaven mnohokrát krutému pronásledování ze strany protivníků Evangelia, sám Joakim, však o žádném z nich, nikdy neřekl špatného slova.

Svým životem takto vydávajíc svědectví o Kristu, prožil svatý Joakim mezi obyvateli Ithaky po mnoho let až 2. / 15. března roku 1868, po krátké nemoci zesnul v pokoji.

Na jeho pohřbu se sešli téměř všichni obyvatelé ostrova. Každý toužil získat alespoň kousek z oblečení ctihodného. Nakonec pak, musely být jeho ostatky pohřbeny tajně, za chrámem svaté Barbory, postaveným v pravý čas, na pokyn otce Joakima, ve vesnici Stavros.

O mnoho let později, 10. / 23. května 1992, díky úsilí igumena monastýru Vatopedi, byly svaté ostatky ctihodného Joakima nalezeny a vyzdvihnuty. V roce 1998, pak byla jeho úcta všeobecně vyhlášena Konstantinopolským patriarchátem.

_________

¹ Ithaka - Ιθάκη. Řecký ostrov v Jónském moři. Leží při severovýchodním pobřeží většího ostrova Kefalonie.

² Monastýr Vatopedi - Ιερά Μονή Βατοπέδι, Βατοπαίδι. Řecký pravoslavný mužský monastýr na Sv. Hoře Athos v Řecku, druhý v hierarchii athosských monastýrů, je jedním z nejstarších, nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších místních klášterů; nachází se na severovýchodním pobřeží poloostrova Athos, mezi monastýry Esfigmen a Pantokrator. Hlavní chrám monastýru je zasvěcen svátku Zvěstování Přesvaté Bohorodice. Kromě hlavního chrámu má monastýr ještě 16 dalších paraklisů, tj. menších chrámů čili kaplí.

³ Poslušenství či poslušnictví (noviciát). Přípravné období pro ty, kteří si přejí přijmout mnišství.

⁴ Monastýrský ekonom - hospodář monastýru. Mnišské poslušenství a hodnost; ekonom se stará o hospodářský chod celého monastýru.

⁵ Od roku 1809 do roku 1864, byl na ostrově Ithaka zřízen Britský protektorát.