Životy Svatých

Ctihodná Otýlie z Alsaska,

igumenie Hohenburgská (♰ 720)

památka 13. / 26. prosince

V sedmém století, se u Alsaského knížete Adalricha (Adalricus, Etichon), který dlouho očekával svého prvorozeného dědice – následníka, narodilo slepé děvčátko. Dle představ a chápání tehdejších Franků, však bylo takovéto dítě potupou a hanbou. Otec tohoto děvčátka, kníže Adalrich, proto v zaslepenosti svého hněvu, přikázal dát své dítě zabít. Avšak jeho zbožná žena Berswinda, sotva co se jen trochu zotavila z porodu, své děťátko zachránila. Po tajné domluvě s kojnou, byla budoucí svatá převezena, do jednoho z monastýrů poblíž města Besançon. Tam prostřed sester monastýru bylo toto děvčátko vychováváno a duchovně vyrůstalo do svých dvanácti let. Avšak dívčina slepota, byla pro dívku přetěžkým údělem. Navíc, se dívku neodvažovali pokřtít.

Podle tradice, ctihodný Erhard, biskup - poutník z Řezna (♰ 686)¹, spatřil ve snu Anděla, který mu přikázal, aby se vypravil k Rýnu a tam našel slepou dívku žijící v monastýru a pokřtil ji. Světitel nemeškal, vypravil se na cestu a dorazil do monastýru, kde žila ona dívka. Poučil ji v křesťanské víře a pokřtil ji se jménem Otýlie – dcera světla. Při svatém křtu, se pak po modlitbách svatého Erharda udál zázrak, doposud slepá dívka tehdy prozřela a nabyla zraku. Sama Otýlie, zasažená takovýmto zázrakem, se rozhodla celý svůj život zasvětit Pánu.

Za několik let, však o tomto podivuhodném zázraku, prozření slepé dívky, došla zvěst až na dvůr k uším otce dívky, knížete Adalricha. V té době, už žena knížete Adalricha Berswinda, porodila další děti, zprávy o Otýlii, však i přesto držely před knížetem v tajnosti. Nakonec toto tajemství matka svěřila bratrovi Otýlie. Ten se tomu ze srdce radoval a svou sestru přivezl z monastýru domů k otci. Kníže Adalrich, když spatřil krásu své dcery, rozhodl se ji provdat a rozšířit takto svůj majetek, moc a vládu. Protože si však svatá, již dávno vybrala jako svou cestu službu Bohu, takovýto sňatek odmítla. Kníže Adalrich kvůli tomu zcela propadl zlobě a v závalu vzteku, svého syna, který svoji sestru na dvůr přivedl, zabil.

Svatá Otýlie však skrze vroucí modlitby, ve kterých ji Pán v té době daroval moc činit zázraky a uzdravovat lidi, byl mladík vzkříšen k životu, poté se však svatá musela zachránit útěkem ze dvora.

Vztekem posedlý otec a kníže, se společně se svými sluhy, vydal na hon, s cílem chytit a zabít svoji neposlušnou dceru. Na své cestě, Otýlie našla úzkou soutěsku, ve které se před svými pronásledovateli rozhodla skrýt. Pronásledovatelé, se do této úzké soutěsky pokusili vstoupit také, avšak jakmile to zkusili, v tom okamžiku se zřítila část skály a vážně zranila samotného knížete. Od svého původního úmyslu chytit a ztrestat smrtí uprchlici z knížecího dvora, museli upustit.

Až o mnoho let později, když se sláva o duchovním zápase svaté rozšířila po Alsasku, a dokonce až za jeho hranice, nemohoucí a nemocný otec, odkázaný na pomoc druhých, své dceři odpustil. A protože si přál rozepři se svou dcerou urovnat, daroval jí jednu horu² v pohoří Vogézy. Svatá Otýlie poté na svém novém majetku založila monastýr Hohenburg, kde monašky žily podle Řehole ctihodného Benedikta³. Ona sama se v tomto monastýru, stala představenou.

Zestárlí rodiče svaté Otýlie se ke stáří usadili ve stejném monastýru a svatá se o ně starala až do posledních dnů jejich života a vždy jim projevovala úctu a lásku.

Církevní tradice pak také říká, že jednou, deset let po založení monastýru měla svatá vidění, ve kterém se svaté Otýlii zjevil svatý Jan Křtitel, kterého měla zvláště v úctě, a ten ji přikázal, aby založila další monastýr, tentokráte pod horou, což svatá s úctou učinila. Tak se objevil ještě jeden monastýr, který dostal jméno Dolní (Niedermünster). Zde byla zřízena velká nemocnice, kam přijížděli nemocní a sirotci z celého Alsaska. Zde se jim pak dostávalo tělesného i duchovního uzdravení a pomoci. Zde ctihodná učinila mnoha zázraků uzdravení, skrze její modlitby, zde ze skály vytryskl pramen svaté vody, která dodnes uzdravuje nemocné, zvláště ty, kdo jsou stiženi očními chorobami.

Ctihodná Otýlie dopředu znala čas i své smrti. Aby si monastýrské sestry v Kristu, o ní nedělaly starosti, poslala je do chrámu, aby se tam modlily za její zdraví. Když se monašky poté vrátily z bohoslužby, našly svoji sestru a představenou zesnulou v Pánu. Sestry však byly tímto tak zarmouceny, že začaly se slzami prosit Boha, aby smrt svaté Otýlie ještě odložil, aby mohli svoji představenou s dostatečnou úctou připravit k věčnému životu. A Pán jejich prosbu splnil, svatá Otýlie znovu ožila. Poté svatá sestrám řekla poučné slovo, ve kterém jim vytkla, že ji zbytečně vyrušili z jejího pokoje. „Neboť v Nebeském Království je taková blahodať, kterou není možno spatřit lidským zrakem a vyslechnout lidským sluchem, ale jen v tichu modlitby ji může vnímat a spatřit lidské srdce.“ Poté, když přijala svaté tajiny, Tělo a Krev Kristovu, odešla nakonec do věčnosti. Stalo se tak 13. / 26. prosince, roku 723. Její tělo bylo uloženo v monastýrské kapli.

Po blahém zesnutí svaté Otýlie, přicházeli do monastýru i nadále nemocní a žádajíce zastání a modlitby svaté a dostávalo se jim mnohých uzdravení.

Monastýr, přestože byl několikráte opakovaně zničen, uzavřen, byl znovu postaven, svaté ostatky ctihodné Otýlie, však byly s velkou úctou vždy schraňovány sestrami monastýru. Četná uzdravení a zázraky, které se u svatých ostatků udály, tento horský monastýr proslavily, že se stal známým poutním místem. Hora, na které svatá vedla svůj asketický zápas, se stala známou pod jménem Hora svaté Otýlie, Mont Sainte-Odile, Odilienberg.

Svatá Otýlie, je ctěna jako ochránkyně Alsaska a také jako ta, která uzdravuje nemoci očí. Je zobrazována s igumenským žezlem a otevřeným evangeliem, na jehož stranách, jsou zobrazeny oči.

Velká část ostatků svaté Otýlie, je nadále schraňována v kamenném relikviáři v bývalém Hohenburgském monastýru. Zde v malebném podhůří, pak dodnes vyvěrá pramen s vodou a stejně jako i dříve, toto místo zůstává jedním z významných poutních míst ve Francii.

__________________________

 

¹ Ctihodný Erhard, biskup - poutník z Řezna (♰ 686). Památka 8. / 21. ledna. Narodil se v Irsku, evangelium jako biskup kázal v Bavorsku, v Německu, převážně pak v okolí Řezna - Regensburgu.

² Hora Svaté Otýlie - Mont Sainte-Odile – Odilienberg. Hora v pohoří Vogézy s výškou 764 m, na jejímž vrcholu se nachází bývalé opatství Hohenburg - Hohenburg Abbey. Tato hora, se nachází ve francouzském departementu Bas-Rhin a je jednou z nejvýznamnějších památek kulturního dědictví Alsaska a poutním místem, které je zasvěceno svaté Otýlii. Kromě monastýru je hora známá další historickou památkou: tzv. „pohanskou zdí“ „Le mur païen“, megalitickou stavbou dlouhou asi deset kilometrů, složenou z asi 300 000 kamenných bloků.

³ Řehole Benediktova - Regula Benedicti, Reguli, tj. Pravidlo pro mnichy monastýru. Tato Regule ctihodného Benedikta, je souborem pravidel mnišského života a ve svých 73 kapitolách obsahuje pravidla, jak by mělo mnišské bratrstvo a každý mnich žít a prospívat ve svém společenství. Regule vychází ze zkušeností poustevníků křesťanského východu, Egypta a Sýrie. Vychází, pak také z mnišských pravidel ctihodného Jana Kassiána Římského († 435). V Reguli, je například popsáno 12 stupňů – úrovní, vedoucí k pokoře, které jsou podobné 30 stupňům zdokonalování, v další slavné knize, v Nebeském žebříku, ctihodného Jana Sinajského – Klimaka. Zatímco na pravoslavném východě, byl mnišský život s pravidly, předpisy a řády, již pevně zakořeněn, tak právě v Západní části Církve, se Regule Benediktova, stala prvním a i hlavním základním mnišským pravidlem pro monastýry. Jím sepsaná Regule mnišského života, je sama o sobě nejenom památkou osobní svatosti ctihodného Benedikta, ale je i opravdovým zázrakem zbožnosti, moudrosti a jasnosti, neboť navzdory čtrnácti stoletím, která uplynula od jejího napsání, neztratila nic na své svěžesti a současnosti.