Ctihodná Otýlie z Alsaska,
igumenie Hohenburgská (♰
720)
památka
13. / 26. prosince
V sedmém
století, se u Alsaského knížete Adalricha (Adalricus, Etichon), který dlouho
očekával svého prvorozeného dědice – následníka, narodilo slepé děvčátko. Dle
představ a chápání tehdejších Franků, však bylo takovéto dítě potupou a hanbou.
Otec tohoto děvčátka, kníže Adalrich, proto v zaslepenosti svého hněvu,
přikázal dát své dítě zabít. Avšak jeho zbožná žena Berswinda, sotva co se jen
trochu zotavila z porodu, své děťátko zachránila. Po tajné domluvě
s kojnou, byla budoucí svatá převezena, do jednoho z monastýrů poblíž
města Besançon. Tam prostřed sester monastýru bylo toto děvčátko vychováváno a
duchovně vyrůstalo do svých dvanácti let. Avšak dívčina slepota, byla pro dívku
přetěžkým údělem. Navíc, se dívku neodvažovali pokřtít.
Podle
tradice, ctihodný Erhard, biskup - poutník z Řezna (♰ 686)¹, spatřil ve snu Anděla, který mu přikázal, aby se vypravil k Rýnu
a tam našel slepou dívku žijící v monastýru a pokřtil ji. Světitel
nemeškal, vypravil se na cestu a dorazil do monastýru, kde žila ona dívka.
Poučil ji v křesťanské víře a pokřtil ji se jménem Otýlie – dcera světla.
Při svatém křtu, se pak po modlitbách svatého Erharda udál zázrak, doposud
slepá dívka tehdy prozřela a nabyla zraku. Sama Otýlie, zasažená takovýmto
zázrakem, se rozhodla celý svůj život zasvětit Pánu.
Za
několik let, však o tomto podivuhodném zázraku, prozření slepé dívky, došla
zvěst až na dvůr k uším otce dívky, knížete Adalricha. V té době, už
žena knížete Adalricha Berswinda, porodila další děti, zprávy o Otýlii, však i
přesto držely před knížetem v tajnosti. Nakonec toto tajemství matka svěřila
bratrovi Otýlie. Ten se tomu ze srdce radoval a svou sestru přivezl
z monastýru domů k otci. Kníže Adalrich, když spatřil krásu své
dcery, rozhodl se ji provdat a rozšířit takto svůj majetek, moc a vládu. Protože
si však svatá, již dávno vybrala jako svou cestu službu Bohu, takovýto sňatek
odmítla. Kníže Adalrich kvůli tomu zcela propadl zlobě a v závalu vzteku,
svého syna, který svoji sestru na dvůr přivedl, zabil.
Svatá
Otýlie však skrze vroucí modlitby, ve kterých ji Pán v té době daroval moc
činit zázraky a uzdravovat lidi, byl mladík vzkříšen k životu, poté se však svatá
musela zachránit útěkem ze dvora.
Vztekem
posedlý otec a kníže, se společně se svými sluhy, vydal na hon, s cílem chytit
a zabít svoji neposlušnou dceru. Na své cestě, Otýlie našla úzkou soutěsku, ve
které se před svými pronásledovateli rozhodla skrýt. Pronásledovatelé, se do
této úzké soutěsky pokusili vstoupit také, avšak jakmile to zkusili, v tom
okamžiku se zřítila část skály a vážně zranila samotného knížete. Od svého
původního úmyslu chytit a ztrestat smrtí uprchlici z knížecího dvora, museli
upustit.
Až
o mnoho let později, když se sláva o duchovním zápase svaté rozšířila po
Alsasku, a dokonce až za jeho hranice, nemohoucí a nemocný otec, odkázaný na
pomoc druhých, své dceři odpustil. A protože si přál rozepři se svou dcerou urovnat,
daroval jí jednu horu² v pohoří
Vogézy. Svatá Otýlie poté na svém novém majetku založila monastýr Hohenburg,
kde monašky žily podle Řehole ctihodného Benedikta³. Ona sama se v tomto monastýru, stala představenou.
Zestárlí
rodiče svaté Otýlie se ke stáří usadili ve stejném monastýru a svatá se o ně starala
až do posledních dnů jejich života a vždy jim projevovala úctu a lásku.
Církevní
tradice pak také říká, že jednou, deset let po založení monastýru měla svatá
vidění, ve kterém se svaté Otýlii zjevil svatý Jan Křtitel, kterého měla zvláště
v úctě, a ten ji přikázal, aby založila další monastýr, tentokráte pod horou,
což svatá s úctou učinila. Tak se objevil ještě jeden monastýr, který dostal
jméno Dolní (Niedermünster). Zde byla zřízena velká nemocnice, kam přijížděli
nemocní a sirotci z celého Alsaska. Zde se jim pak dostávalo tělesného i
duchovního uzdravení a pomoci. Zde ctihodná učinila mnoha zázraků uzdravení, skrze
její modlitby, zde ze skály vytryskl pramen svaté vody, která dodnes uzdravuje nemocné,
zvláště ty, kdo jsou stiženi očními chorobami.
Ctihodná
Otýlie dopředu znala čas i své smrti. Aby si monastýrské sestry v Kristu,
o ní nedělaly starosti, poslala je do chrámu, aby se tam modlily za její
zdraví. Když se monašky poté vrátily z bohoslužby, našly svoji sestru a představenou
zesnulou v Pánu. Sestry však byly tímto tak zarmouceny, že začaly se slzami prosit
Boha, aby smrt svaté Otýlie ještě odložil, aby mohli svoji představenou s dostatečnou
úctou připravit k věčnému životu. A Pán jejich prosbu splnil, svatá Otýlie znovu
ožila. Poté svatá sestrám řekla poučné slovo, ve kterém jim vytkla, že ji zbytečně
vyrušili z jejího pokoje. „Neboť v Nebeském Království je taková blahodať,
kterou není možno spatřit lidským zrakem a vyslechnout lidským sluchem, ale jen
v tichu modlitby ji může vnímat a spatřit lidské srdce.“ Poté, když přijala svaté
tajiny, Tělo a Krev Kristovu, odešla nakonec do věčnosti. Stalo se tak 13. /
26. prosince, roku 723. Její tělo bylo uloženo v monastýrské kapli.
Po
blahém zesnutí svaté Otýlie, přicházeli do monastýru i nadále nemocní a žádajíce
zastání a modlitby svaté a dostávalo se jim mnohých uzdravení.
Monastýr,
přestože byl několikráte opakovaně zničen, uzavřen, byl znovu postaven, svaté ostatky
ctihodné Otýlie, však byly s velkou úctou vždy schraňovány sestrami
monastýru. Četná uzdravení a zázraky, které se u svatých ostatků udály, tento horský
monastýr proslavily, že se stal známým poutním místem. Hora, na které svatá vedla
svůj asketický zápas, se stala známou pod jménem Hora svaté Otýlie, Mont
Sainte-Odile, Odilienberg.
Svatá
Otýlie, je ctěna jako ochránkyně Alsaska a také jako ta, která uzdravuje nemoci
očí. Je zobrazována s igumenským žezlem a otevřeným evangeliem, na jehož
stranách, jsou zobrazeny oči.
Velká
část ostatků svaté Otýlie, je nadále schraňována v kamenném relikviáři v bývalém
Hohenburgském monastýru. Zde v malebném podhůří, pak dodnes vyvěrá pramen s vodou
a stejně jako i dříve, toto místo zůstává jedním z významných poutních míst ve
Francii.
__________________________
¹ Ctihodný Erhard, biskup - poutník
z Řezna (♰ 686).
Památka 8. / 21. ledna. Narodil se v Irsku, evangelium jako biskup kázal v Bavorsku,
v Německu, převážně pak v okolí Řezna - Regensburgu.
² Hora Svaté Otýlie - Mont
Sainte-Odile – Odilienberg. Hora v pohoří Vogézy s výškou
764 m, na jejímž vrcholu se nachází bývalé opatství Hohenburg - Hohenburg Abbey. Tato hora, se
nachází ve francouzském departementu Bas-Rhin a je jednou z nejvýznamnějších
památek kulturního dědictví Alsaska a poutním místem, které je zasvěceno svaté
Otýlii. Kromě monastýru je hora známá další historickou památkou: tzv.
„pohanskou zdí“ „Le mur païen“, megalitickou stavbou dlouhou asi deset
kilometrů, složenou z asi 300 000 kamenných bloků.
³ Řehole Benediktova - Regula
Benedicti, Reguli, tj. Pravidlo pro mnichy monastýru. Tato
Regule ctihodného Benedikta, je souborem pravidel mnišského života a ve svých
73 kapitolách obsahuje pravidla, jak by mělo mnišské bratrstvo a každý mnich
žít a prospívat ve svém společenství. Regule vychází ze zkušeností poustevníků
křesťanského východu, Egypta a Sýrie. Vychází, pak také z mnišských pravidel
ctihodného Jana Kassiána Římského († 435). V Reguli, je například popsáno 12
stupňů – úrovní, vedoucí k pokoře, které jsou podobné 30 stupňům zdokonalování,
v další slavné knize, v Nebeském žebříku, ctihodného Jana Sinajského – Klimaka.
Zatímco na pravoslavném východě, byl mnišský život s pravidly, předpisy a řády,
již pevně zakořeněn, tak právě v Západní části Církve, se Regule Benediktova,
stala prvním a i hlavním základním mnišským pravidlem pro monastýry. Jím
sepsaná Regule mnišského života, je sama o sobě nejenom památkou osobní
svatosti ctihodného Benedikta, ale je i opravdovým zázrakem zbožnosti,
moudrosti a jasnosti, neboť navzdory čtrnácti stoletím, která uplynula od
jejího napsání, neztratila nic na své svěžesti a současnosti.