Životy Svatých

Svt. Klaudius divotvorce,

arcibiskup z Besançon († 699)

památka 6. / 19. června

Narodil se okolo roku 607, ve význačné rodině senátora, ve městě Besançon¹. Od mládí byl vychováván dle příkladů životů svatých. Když Klaudius vyrostl, rodiče ho dali na vojenskou službu. On však už ve věku 20 let toto pozemské vojsko opustil, aby se připojil ke svatému vojsku Kristovu.

Byl přijat mezi duchovní katedrálního chrámu v Besançon. Bratrstvo těchto duchovních žilo stejně jako bratři v monastýru dle pravidel, které sepsal jejich biskup svt. Donátus ². Klaudius se brzy stal dobrým příkladem pro ostatní a byl ustanoven učitelem v katedrální škole. Vedl přísný a odříkavý život, jedl jen jednou denně, v pozdním odpoledni velmi skrovné jídlo. Noci pak často trávil beze spánku, věnoval je studiu a modlitbě.

Po dvanácti letech svého odříkavého asketického života, přijal svatý Klaudius mnišství v monastýru Condat (Condat Abbey). A i zde pokračoval v odříkavém životě, živil se kořínky a spal jen na ubohém loži. Bledost jeho tváří a hubenost těla, mu pak byly ozdobami. Představený monastýru, jej vybídl k tomu, aby ho zastoupil na jeho místě, on to však odmítl.

Po smrti představeného, okolo roku 640, se však Klaudius přesto musel podřídit jednomyslnému přání mnišského bratrstva a nakonec souhlasil i se správou monastýru. Poté se obrátil s prosbou na krále Chlodvíka II. a s podporou jeho manželky svaté Bathildy³, od něj obdržel velký dar pro monastýr, který pak umožnil zajistit nejen údržbu monastýru, postarat se o poutníky a chudé v okolí, ale i výstavbu nových monastýrských budov. Svatý Klaudius zavedl v monastýru Reguli - soubor pravidel mnišského života ctihodného Benedikta. Sám pak mnichy neustále povzbuzoval, jak svými kázáními, tak i otcovskými poučeními, aby usilovali o ctnosti.

Po zesnutí biskupa Besançonského Gervasia, vznikl mezi lidem a duchovenstvem spor při volbě jeho nástupce. V čase společné modlitby, pak z nebe zazněl hlas, který přikázal jmenovat novým pastýřem Klaudiuse. Svatý nejprve archijerejskou sslužbu odmítl, pak se však musel znovu podřídit vůli Páně a lidu. Byl tak rukopoložen na biskupa města Besançon, kam k všeobecné radosti dorazil roku 685.

I ve své biskupské hodnosti, však svatý Klaudius zůstával pravým mnichem a i nadále vedl společný mnišský život se svými duchovními. Zcela se oddával každodenním pastýřským povinnostem, navštěvoval chudé, neustále povzbuzoval a poučoval věřící v křesťanském pokání a skutcích milosrdenství. Ve své paměti, si uchoval sladkost mnišského života a neopustil duchovní vedení mnichů z monastýru, který mu byl prvně svěřen.

Po sedmi letech biskupské služby však spatřil, že duchovenstvo si dovoluje být nedbalé ve věcech víry, mnohokráte zůstávalo lhostejné k jeho nabádání k obnovení řádu a pravidel, která zavedl svt. Donátus. Klaudius se poté biskupského stolce vzdal a roku 692 se opět vrátil do svého monastýru.

Tam 6. června roku 699, zesnul v Pánu. Místo jeho pohřbení, se pak stalo po mnoho let poutním místem a mnoho věřících od něj přijalo zázračná uzdravení.

Ve dvanáctém století, pak bylo jeho svaté tělo vyzdvihnuto a bylo shledáno netleným. V roce 1794, byla velká část jeho svatých ostatků zničena francouzskými revolucionáři. Podle svatého bylo pojmenováno město Saint-Claude.

__________________

 

¹ Besançon, město na východě Francie, v regionu Burgundsko-Franche-Comté a hlavní město departementu Doubs.

² Svt. Donatus, biskup z Besançon († 660). Památka 7. / 20. srpna. Pocházel z franské aristokratické rodiny, byl synem vévody Waldelena a jeho manželky Flavie. Jeho rodina patřila k prvním podporovatelům irského mnicha ctihodného Kolumbána († 615), při jeho misii. Pokřtěn byl ctihodným Kolumbánem, jako starší vstoupil do monastýru v Luxeuil. Před rokem 627 se stal biskupem v Besançonu. V Besançonu založil monastýr zasvěcený svatému Pavlovi, který dostal jméno Palatium, protože byl postaven na troskách starého paláce. Monastýr se řídil mnišskými pravidly ctihodného Kolumbána.

³ Svatá Balthilda, královna Franská († 680). Památka 30. ledna / 12. února. Narodila se v Anglii, jako mladá dívka byla prodána do otroctví Erchinoaldovi majordomovi královského dvora Chlodvíka II. Erchinoald, jehož manželka zemřela, se do Balthildy zamiloval a chtěl si ji vzít, s tím však ona nesouhlasila. S královského dvora utekla a schovávala se až do doby, dokud se Erchinoald znovu neoženil. Později Balthildu, věnoval Erchinoald Chlodvíkovi, aby si u něho zajistil přízeň a Chlodvík ji požádal o ruku. V roce 649 se s ní oženil a ona se stala matkou tří budoucích králů. I jako královna zůstávala Balthilda pokorná a skromná. Po manželově smrti byla regentkou Francie (656-664). Poté, co její tři synové dosáhli dospělosti a usadili se na svých územích. Chlotar v Neustrii, Childerich v Austrasii a Theuderich v Burgundsku, odešla do monastýru v Chelles, který založila. Mnoho činila pro ty, kdo byli prodáni do otroctví, převážně usilovala o osvobození dětí z otroctví. Za svého života, byla známá svým milosrdenstvím a velkorysými dary.