Životy Svatých

Svt. Augustin z Canterbury († 604)

památka 26. května / 8. června

První zprávy o svatém Augustinovi, jsou z roku 596, kdy byl svt. Řehořem Velikým, papežem římským, († 604) v Římě povýšen do hodnosti abbasa - igumena.

Jako abbas monastýru svatého Ondřeje v Římě, pak byl v doprovodu dalších čtyřiceti mnichů, vyslán svt. Řehořem Velikým na misii do Anglie s cílem obnovit křesťanství po anglosaském osídlení Británie.

Je možné, že k vyslání misionářů svt. Řehoře Velikého podnítili samotní Anglosasové, kteří dle slov papeže „si přejí přijmout s Boží pomocí křesťanskou víru“.

Z rozhodnutí svt. Řehoře, pak byl Augustin ustanoven biskupem, galskými biskupy ihned v předvečer jeho odjezdu do Anglie, což mělo zdůraznit závislost nové Církve, na tehdejší Církvi franské Galie.

Svt. Augustin se sice stal londýnským arcibiskupem a dostal od papeže pallium (v římské církvi znak hodnosti papeže a arcibiskupů – metropolitů, analogem pallia ve východní církvi je omofor) v ​​souladu se snahou svt. Řehoře Velikého o uspořádání Anglosaské církve (601), nebyl však podřízen Římu, ale arcibiskupovi z Arles (jižní Galie), který byl papežovým vikářem pro Galii.

Po příjezdu do Kentu (hrabství v jihovýchodní Anglii), byl arcibiskup Augustin vlídně přijat na dvoře krále Kentu Æthelberta I. (565-616). Jeho manželka Berta, dcera franského krále, byla křesťankou а mezi jejími důvěrníky byl galský biskup svt. Liudhard († 600). Æthelbert I., který doposud s přijetím křesťanství od galského biskupa nijak nespěchal. Po příchodu misionáře vyslaného z Říma, přijal křest od něj. V naději, že se vyhne zjevné závislosti na Merovejcích a zároveň posílí své vlastní postavení.

V roce 598 se svt. Řehoř Veliký v listu ke svt. Eulogiovi patriarchovi Alexandrijského († 608) zmiňoval o úspěšné misii svt. Augustina.

Po přenesení biskupské katedry v první polovině VII. století, z Londýna do Canterbury, hlavního města království Kent, je svt. Augustin nazýván arcibiskupem z Canterbury. Canterburské arcibiskupství, se poté stalo prakticky jedinou baštou křesťanství v Anglii. Druhé arcibiskupství plánované papežem v Yorku Augustin nikdy nevytvořil, z 12 diecézí plánovaných pro každou provincii byly založeny pouze dvě – v Rochesteru (North Kent) a Londýně. (Essex). Přesto mělo poslání arcibiskupa Augustina zásadní význam pro posílení pozice křesťanství v západní Evropě, protože položilo základ první církve na sever od Alp, podřízené papeži, dle římského kanonického práva a bohoslužeb.

A byli to právě misionáři z Anglie, svatí Willibrord¹ a Bonifác², kteří pak v VIII. století sehráli hlavní roli při ustanovení autority papeže ve franském království. O činnosti svt. Augustina jako misionáře, promlouvá Kniha odpovědí - Libellus responsionum, průvodce misijní prací, kterou sestavil svt. Řehoř Veliký, v reakci na žádosti Augustina, dále pak dopisy svt. Řehoře a Historia ecclesiastica gentis Anglorum - Církevní dějiny národa Anglů, od svatého Bedy Ctihodného († 735).

Svt. Augustin z Canterbury, zesnul 26. května / 8. června okolo roku 604.

________________

¹ Svt. Willibrord – Klement z Utrechtu († 739). Památka 7. / 20. listopadu a 17. / 30. října. Narodil se v Northumbrii a odešel za studiem do monastýru v Riponu. Tam nakonec přijal i mnišský postřih. Poté odešel do Irska, kde pokračoval ve studiu. Odtud kolem roku 690 v doprovodu dalších jedenácti mnichů z Anglie, odešel do Fríska v Holandsku. O šest let později byl rukopoložen na biskupa se jménem Klement a založil katedrální chrám v Utrechtu. Jeho misijní práce s Frísy přinesla mnoho ovoce, stejně jako jeho další apoštolská činnost na Helgolandu a v Dánsku. V roce 698 založil monastýr Echternach (v dnešním Lucembursku), kde spočívají jeho svaté ostatky.

² Svt. Bonifác z Mainz, apoštol Německa († 754). Památka 5. / 18. června. Narodil se v Creditonu v Devonu v Anglii a jeho světské jméno ve svatém křtu, bylo Winfrid. Počátky svého náboženského vzdělání získal od mnichů, kteří navštěvovali dům jeho rodičů, již v raném dětství se cítil povolán k duchovní službě. Jeho touha se setkala s ostrým odmítnutím otce, ale poté, co se uzdravil z těžké nemoci, souhlasil se vstupem svého syna do monastýru. V sedmi letech vstoupil do monastýru v Exeteru. Dospělý a zkušený, pak v roce 718 odešel jako misionář z Anglie do Německa, kde osvítil světlem Kristova učení, Bavorsko, Hesensko, Frísko, Durynsko a Franskou zemi. V roce 723 jej svt. Řehoř II. papež Římský, rukopoložil na biskupa s plnou jurisdikcí nad Německem. V roce 731 se stal metropolitou za řekou Rýnem a roku 747 mohučským arcibiskupem. Založil mnoho monastýru a konventů, včetně Fuldy, kde jsou dodnes jeho svaté ostatky uctívány. Tyto monastýry, dal pod správu anglických mnichů a monašek. Byl také zodpovědný za reorganizaci tehdy zkorumpované franské církve. Při své poslední misijní cestě do Fríska, už ve vysokém věku, spolu se svými dvaapadesáti společníky, přijal mučednickou smrt v Dokkumu (v dnešním Holandsku). Jeho svaté ostatky, byly poté přeneseny z Utrechtu přes Mohuč do monastýru Fuldy. Je znám jako apoštol Německa.