Životy Svatých

Svatá bohabojná Chrodechilda Galská,

královna Franků († 545)

památka 3. / 16. června.

Svatá Chrodechilda (Clotildis, Clotilde, Chrodigildis, Klotylda), byla dcerou Chilpericha, který spolu se svými dvěma bratry vládl v Burgundsku, (od pohoří Jura až k řece Durance). Narodila se okolo roku 475, kdy po pádu Římské říše, barbarské kmeny Burgundů, Vizigótů, Franků a Alamanů, mezi sebou vedli boje o rozdělení Galie.

Po své matce byla pravoslavné víry, zatímco všichni ostatní burgundští vládci té doby, byli zachváceni arianismem. Poté co ji její strýcové, zabili rodiče, musela z domova utéct. Žila ve vyhnanství v Ženevě. Mladé a krásné princezny, si všimli poslové Chlodvíka I. krále Franků, který, aby si zajistil spojenectví svého lidu s Burgundy (roku 492) ji požádal o ruku, s čím ona souhlasila.

Svou jemností a příkladem zbožného a ctnostného chování, měla pak královna velký vliv na Chlodvíka, který nakonec souhlasil i s křtem jejich nemocného dítěte, které bylo skrze modlitby své matky uzdraveno. Pokud však šlo o Chlodvíka, ten zůstával k žádostem své ženy, aby přijal svatý křest, i nadále hluchý.

Tak tomu bylo až do dne, kdy se Chlodvík před bitvou s Alamany u Tolbiaka v roce 496 (Tolbiacum, dnes Zülpich), zděsil přesily nepřítele a obrátil se proto k „Bohu Chrodechildy“, kterému slíbil, že přijme křest, pokud mu bude darováno vítězství.

Podle tradice, po zjevení Anděla Páně, Chrodechilda darovala svému muži Chlodvikovi do boje štít vyzdobený třemi heraldickými liliemi - znakem Svaté Trojice, který se později také stal znakem králů Francie.

Frankové v bitvě u Tolbiaka zvítězili a král svůj slib splnil. Poté, co byl ve víře poučen, svt. Vaastem z Arrasu († 545)¹, byl na Vánoce roku 496 svatým Remigiem, biskupem z Remeše pokřtěn. Tento křest krále Chlodvika a spolu s ním, na tři tisíce dvořanů a vojáků, otevřel cestu k obrácení na víru celého franského národa.

V dalších letech, pak královna Chrodechilda i nadále působila na krále, aby jako křesťan, byl shovívavější vůči nepřátelům a aby měl v úctě nově se rodící církev Franské říše.

V Paříži, hlavním městě říše, dala postavit chrám svatých Apoštolů (svatých Petra a Pavla, jejichž ostatky zde byly uloženy), ve kterém byly později uloženy ostatky svaté Jenovéfy², kterou Chrodechilda velmi uctívala.

Po smrti svého muže, královna, která dosáhla sotva čtyřiceti let, odešla do Tours, do chrámu svt. Martina milostivého († 397) kterého vždy ctila, kde strávila zbytek svých dnů konáním Bohu milých skutků.

Spravovala obrovský majetek, kterým činila mnohá dobrodiní, obdarovával mnohé chrámy a monastýry. Svt. Řehoř z Tours († 594) o ní napsal: „Za oněch časů, se na ní nepohlíželo jako na královnu, ale jako na vyslankyni Boží. Nedovolila si, nechat se zlákat mocí království svých synů, či jejich bohatstvím, ani ctižádostivostí věku, ale blahodať, získávala svojí pokorou“.

Když její nejstarší syn Chlodomer, padl ve válce proti Burgunďanům, Chrodechilda hluboce otřesena jeho smrtí, snažila se ochránit práva svých tří vnuků, Chlodomerových dětí, proti nárokům svých zbývajících synů Childeberta a Chlothara, avšak marně. Chlothar nechal dva z nich zabít, přičemž pouze jednomu z nich, ctihodnému Chlodoaldovi(† 560), se podařilo uprchnout do Paříže, kde našel svou záchranu v monastýru, kde přijal i mnišství. Ve stejné době pak ztratila i svou dceru, rovněž Chrodechildu.

Zbavena jakékoli pozemské útěchy, celý svůj život poté zasvětila úctě a modlitbě k velkému přímluvci před Bohem, svatému Martinovi milostivému. Když oba její synové, roku 534 odešli do války proti sobě, spěchala k hrobu světce, aby jako matka prosila o přímluvu za ně. Tehdy, jako zázrakem přišla bouře, která obě armády rozdělila a oba bratry nakonec přiměla k usmíření.

Svatá předpověděla své zesnutí a zavolala proto k sobě Chlothara i Childeberta a domluvila jim, aby vedli život dle křesťanského milosrdenství. Poté 3. / 16. června roku 545 v Tours, vyznala Svatou Trojici a svoji duši odevzdala Bohu.

Svatá Chrodechilda, byla dobrým příkladem vdovy a křesťanské vládkyně, je ctěna a oslavována jako zakladatelka a ochránkyně francouzské monarchie.

________________________

 

¹ Svt. Vaast z Arras († 545). (Vaast, Vaat, Gaston, Foster) Památka 6. / 19. února. Šířil Boží slovo mezi Franky, společně se svatým Remigiem z Remeše. Téměř čtyřicet let byl biskupem v Arras-Cambrai na severu Francie. Před svatým křtem poučoval ve víře franského krále Chlodvíka I., vystavěl mnohé chrámy a staral se o chudé. 

² Svatá Jenovéfa Pařížská († 512). Památka 3. / 16. ledna. Narodila se v Nanterre (nedaleko Paříže v dnešní Francii). Její rodiče Sever a Gerontia, byli křesťané a vlastnili v Nanterre malý pozemek, na kterém jejich dcera pásla ovce. Po setkání se svt. Hermanem z Auxerre († 448) a svt. Lupem (Loup) z Troyes († 478), se přestěhovala do Paříže (tehdy známé jako Lutetia) a zasvětila se odříkavému životu v půstu a modlitbě. V patnácti letech se stala monaškou. Když byla Paříž obsazena pohanskými Franky a poté ohrožena Attilou a Huny, byla to svatá Jenovéfa, která místní lid povzbuzovala, aby své město bránili. Vždy byla ctěna za mocnou ochránkyni a prosebnici města Paříže a její obyvatele.