Životy Svatých

Ctihodný Vincenc Lerinský († 450)

památka 24. května / 6. června

O životě ctihodného Vincence Lerinského (Vincent, Vincentius, Vikentij), není známo mnoho. Původem byl z Gálie, pocházel z urozené rodiny, z města Toul. Jeho bratr byl svt. Lupus z Troyes ¹ († 479).

První půli svého života, oddal vojenské kariéře. Poté se všeho vzdal a odešel do monastýru na Lerinských ostrovech ², kde ho svt. Honorat z Arles († 429), postřihl na mnicha. Časem byl rukopoložen na kněze.

V monastýru se ctihodný Vincenc v tichosti, půstu a modlitbě, věnoval pilnému studiu svatého písma a děl svatých otců. Za nějaký čas, se proslavil jak učeností a výmluvností, tak i svatostí svého života.

Ctihodný Vincenc byl autorem mnoha teologických děl, která se však z většiny nedochovala. Z těch dochovaných, je nejznámější jeho pojednání o podstatě a vývoji pravoslavného dogmatického učení. Celý název tohoto jeho pojednání, které vydal pod pseudonymem Peregrinus, pak je: „Poutníkovy ​​paměti o starobylosti a všeobecnosti katolické víry, proti rouhačským novotám všech heretiků“ - „Commonitorium primum, seu tractatus Peregrini pro catholicae fidei antiquitate et universitate adversus profanas omnium haereticorum novitates“.

Okolo roku 434, krátce po Třetím všeobecném sněmu v Efezu, když vycítil blížící se čas svého odchodu z tohoto světa, sestavil Připomenutí – Commonitorium. V něm pak stručně nastínil pravidla, která je třeba dodržovat, aby bylo možné rozlišit pravou víru od hereze. Tato pravidla jsou shrnuta v těchto jeho slovech: „Považujte za pravou víru tu, kterou věří všichni, vždy a všude“.

Na stejném místě, pak skvěle definuje církevní tradici nikoli jako sbírku ztuhlých formulí, ale jako živé tělo, které roste a vyvíjí se, vždy zůstává samo sebou. Toto dílo mělo velký úspěch na Západě a dodnes zůstává jedním z nejspolehlivějších průvodců pravoslavné víry. Mělo za cíl, jak je patrné z jeho názvu, ustanovit a dokázat neměnnou starobylost a univerzalitu pravoslavné víry. Autor ve svém díle poukazuje na to, že neměnnost dogmat je zcela slučitelná s jejich rozvojem, jako postupné pochopení pravd již uvedených ve zjevení. Jako kritérium pravdivosti tradice, ctihodný předložil slavnou formuli: „V samotné katolické – obecné – všeobecné církvi, bychom měli zvláště dbát na to, abychom zachovávali to, čemu věřili všude, vždy, všichni. Neboť to, co je ve své vlastní mysli skutečně katolické - obecné – všeobecné, jak ukazuje význam a smysl tohoto pojmenování, je to, co zahrnuje vše obecně.“

Ctihodný Vincenc své posední dny zakončil v monastýru, kde v pokoji zesnul a v Kristu spočinul, okolo roku 450.

________________

¹ Svt. Lupus z Troyes. Památka 29. července / 11. srpna. Narodil se v Toul ve Francii a oženil se sestrou svt. Hilaria z Arles († 449). Po sedmi letech, se však manželé po vzájemné dohodě rozešli do monastýrů. Svatý Lupus se stal mnichem v monastýru na souostroví Lérins. V roce 426 byl ustanoven biskupem města Troyes. Doprovázel svt. Hermana z Auxerre († 448) do Británie, aby se postavil proti herezi pelagianismu. V roce 453 se mu podařilo zachránit město Troyes před Attilou. Zesnul v Pánu, ve věku devadesáti čtyř let.

² Lerinský monastýr. Jeden z nejstarších monastýrů v Galii, se nachází na ostrově Île Saint-Honorat, který je druhý největší z ostrovů Lérins, u pobřeží Cannes, nyní je to katolické opatství patřící cisterciáckému řádu.

Monastýr byl založen svt. Honoratem z Arles († 429) a jeho duchovními žáky, v období 400 až 410.

V Oslavném slovu ke svt. Honoratovi z Arles, jeho žák a obyvatel monastýru, svt. Hilarius z Arles († 449), velmi stručně popisuje strukturu mnišského života v Lerinském monastýru v jeho raném období. Další doplňující informace, pak lze získat z nepřímých zdrojů vztahujících se až k pozdější době, mimo jiné z popisu struktury monastýru založeného svt. Honoratem z Arles a to, když se roku 429 stal biskupem města Arles, a dále pak také z „Chvály pouště “ od svt. Eucheria, arcibiskupa lyonského († 449) a z „Pravidel svatých otců“ vytvořených v Lerinském monastýru. V posledním díle, je pak možné zdůraznit tzv. „Pravidlo čtyř otců“, vytvořené Lerinském monastýru pravděpodobně v období, kdy jeho představeným byl svt. Honorat z Arles. Bylo napsané formou dialogu o mnišském životě za účasti otců, Serapiona, Pafnutia, Makárija Egyptského a Makárija Alexandrijského.

Monastýr byl rozdělen na dvě části: kinovii, společný mnišský život, která se nacházela na ostrově Lérins (dnes Saint-Honore), a o samotě žijící v keliích na ostrově Léro (dnes Saint-Marguerite), kde vedli mnišský život poustevníci.

Všichni mniši (kinoviální mniši i poustevníci), pak byli podřízeni představenému. Svt. Hilarius píše, že svt. Honoratus „Sjednotil ty nejsilnější v mnišském odříkavém životě, s těmi, kteří byli stále ještě na počátku činného způsobu mnišského života, v půstech a bděních. Nestejné v síle, sjednotil stejným pravidlem“. Modlitby společné i v samotě kelie, čtení Svatého Písma, půsty, celonoční bdění tvořily monastýrské dílo Lerinců. Dalším monastýrským dílem, pak bylo také vyšívání, činěné v naprostém mlčení a tichosti, které „Pravidla čtyř otců“ zmiňují jako nepostradatelný prvek mnišského duchovního zápasu.

Vliv na duchovní život Lerinského monastýru měl nepochybně také ctihodný Jan Kassian Říman, který druhou část „Rozhovorů“ věnoval světitelům Honoratovi a Eucheriovi. Jeho „kinoviální předpisy“ byly zřejmě i základem pravidla Lerinských mnichů: v monastýru se mohly konat denní bohoslužby („chvály“), o kterých píše ctihodný Jan Kassian, protože právě tyto bohoslužby se konaly v tomto monastýru.