Životy Svatých

Svatý mučedník, 

otec Josef Damašský 

(† 1860)

památka 10. / 23. července

Svatý mučedník, otec Josef Damašský - Yousef ibn Jirjis Mousa ibn Mouhana al-Haddad, se narodil se roku 1793 v Damašku. Jeho rodina, pocházela z Bejrútu. Ve škole si osvojil trochu arabštiny a řečtiny, brzy však byl nucen studium přerušit, protože musel pomáhat svému otci. Přesto všechno, uchvácen žízní po vědění, nezanechal studia zcela, přes den pracoval a večery a noci vždy trávil čtením a studiem Písma svatého. S velkým úsilím získal hluboké znalosti Božího zákona.

V devatenácti letech se oženil a ve dvaceti čtyřech letech, byl Antiochijským patriarchou Serafímem rukopoložen na kněze. Poté byl ustanoven i velkým ekonomem Patriarchátu. Pro svoji apoštolskou horlivost a skvělou rétoriku, získal přízvisko „druhý Zlatoústý“.

Byl jedním z prvních stoupenců obrození Antiochijské Pravoslavné Církve, která se po staletí nacházela pod muslimským útlakem. Byl přesvědčen, že takovéto obrození, se může stát jen díky obrácení se k pramenům pravoslavné duchovnosti. Ujal se oprav mnoha liturgických, patristických a evangelních textů. Aktivně se zúčastňoval teologických sporů a diskuzí s muslimy, římskokatolickými duchovními i protestanty. V Damašku postavil školu, která byla později po něm pojmenována. V letech 1833-1840 učil na Balamandském semináři. Většina hierarchů antiochijské církve druhé poloviny XIX. století byli jeho žáky.

Malý svým vzrůstem a slabý postavou, byl velkým ctností a moudrostí. Žil v dobrovolné chudobě, dle příkladu Spasitele, odmítal od Církve přijímat peníze, takže jeho děti musely pracovat, aby uživily rodinu.

V červenci roku 1860 v době pogromu na křesťany v Damašku ¹, všichni věřící přišli do katedrálního chrámu, který byl poté, během těchto událostí zcela zničen. Svatý Josef, přitom všem zmaru, zlobě a násilí, nabádal věřící k trpělivosti (2. Tes 3, 5).

Druhého dne ráno, 10. / 23. července, když vyšel z domu, znovu zamířil do chrámu, nesl přitom i Svaté Dary, jeden muslim ho na cestě poznal a zvolal: „To je vůdce křesťanů. Pokud ho zabijeme, všichni křesťané zmizí! “ Muslimové se na něj vrhli a rozsekali ho sekerami a spolu s ním i mnoho jeho příbuzných. Potom jeho tělo vláčeli na laně ulicemi, vláčeli ho tak dlouho, dokud nebyl roztrhán na kusy. Takto svatý Josef, završil svou pastýřskou službu, kterou zapečetil mučednickou krví (Flp 3, 10).

V roce 1993, 9. října, byl svatý mučedník, otec Josef z Damašku a spolu sním i další umučení, připočteni do zástupu svatých, Posvátným Synodem Antiochijské Pravoslavné Církve ². Jednalo se o první svatořečení učiněné v Antiochijském patriarchátu po více jak 300 letech.

Skrze modlitby svatého mučedníka, otce Jana Damašského a s ním spolu umučených, Pane Ježíši Kriste, Bože náš, smiluj se nad námi a spasiž nás. Amen.

___________

 

¹ Masakr křesťanů v Sýrii (1860) -  Libanonský konflikt 1860. Pogrom na křesťany ve dnech 9. – 18. července v roce 1860, vypukl jako protest syrských muslimů v rámci tehdejší Osmanské říše, proti změnám v zavedeném uspořádání syrské společnosti. V podstatě šlo o pokračování drúzsko-maronitského konfliktu, který se odehrál už v květnu a červnu 1860.

V XVIII. a v první polovině XIX. století, v Sýrii narůstaly rozpory mezi komunitami muslimů a křesťanů. Reformy, které byly v Sýrii provedeny tehdejší egyptskými (1831-1840) a osmanskými úřady (od roku 1840) měly za cíl pozvednout sociálně-politické postavení náboženských menšin, přitom však vyvolaly negativní reakci muslimské většiny obyvatelstva. Od poloviny XIX. století se křesťané snažili všemožnými způsoby zdůraznit, že éra muslimské nadvlády a útlaku je minulostí.

Původem k počátku tohoto pogromu, se stalo uvěznění několika muslimských výrostků, kteří po ulicích křesťanských čtvrtí Damašku malovali kříže a uráželi místní obyvatele. Po tomto uvěznění, následoval pogrom proti křesťanům, kterého se zúčastnilo asi tisíc lidí. Tato relativně malá skupina, však jednala se souhlasem osmanských úřadů a s tichým souhlasem většiny obyvatel země. Rabování a zabíjení se také účastnili někteří turečtí vojáci a islámští duchovní vůdci.

Během událostí, podle různých odhadů zemřelo kolem dvou až šest tisíc křesťanů, stovky žen a dětí byly prodány do otroctví beduínům. Zničeny byly tři monastýry a jedenáct chrámů, vypáleno více než tři tisíce domů patřících křesťanům, bylo vydrancováno velké množství konzulátů evropských mocností.

Přitom všem násilí, však bylo také mnoho křesťanů zachráněno některými zástupci místní vyšší společností i obyčejnými muslimy. Několik tisíc křesťanů zachránil bývalý vůdce alžírského osvobozeneckého hnutí Abd al-Kádir v exilu.

 

² Antiochijská pravoslavná církev nebo také Antiochijský patriarchát. Oficiální název je Řecký pravoslavný patriarchát Antiochie a celého Východu - بطريركية أنطاكية وسائر المشرق للروم الأرثوذكس. Je autokefální, místní pravoslavnou církví, která zaujímá třetí místo v diptychu autokefálních místních církví. Je jedním ze čtyř starověkých patriarchátů Všeobecné Církve na Východě.

Podle tradice byl založen kolem roku 37 v Antiochii svatými apoštoly Petrem a Pavlem. Od roku 451, je patriarchátem.

Z Antiochijské církve vyšli svatí asketové a obránci pravoslaví: ctihodný Hilarion Veliký, zakladatel mnišství v Palestině, Svatý Jan Zlatoústý, který se narodil v Antiochii a byl tam presbyterem, než byl povolán na Konstantinopolský stolec, Svatý Jan Damašský a mnoho dalších.

Jeho jurisdikční území je: Sýrie, Turecko, Libanon, Irák, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Omán, dále má arabské farnosti v Evropě, Severní a Jižní Americe, Austrálii.

Úplný historický titul představeného Antiochijské církve je: Jeho Blaženost Patriarcha Velké Antiochie, Sýrie, Kilikie, Mezopotámie a celého Východu.