Životy Svatých

Spravedlivý Josef Snoubenec,

svatý prorok a král David,

světitel a mučedník Jakub, bratra Páně,

apoštol ze sedmdesáti, biskup Jeruzalémský

památka 26. prosince / 8. ledna 

a v Neděli po Kristově Narození

Svatý Josef snoubenec

Svatý Josef snoubenec, pocházel z rodu královského, z domu Davidova. V prvním manželství měl čtyři syny a dvě dcery. Když svatý Josef ovdověl, žil zbožně v přísnosti, zdrženlivě a v odříkání. Jako osmdesátiletý stařec, byl vybrán veleknězy, aby byl ochráncem čistoty a panenství Přesvaté Bohorodice, která složila slib tělesné čistoty a nevinnosti.

O vtělení se Syna Božího z Marie Panny, mu oznámil Anděl Páně (Iz 7, 14; Mat 1, 18 – 23). Svatý Josef byl přítomen tomu, když se nově narozenému mládenci Kristu, klaněli pastýři, byl přitom, když se mu poklonil a svými uctili dary tři mudrci.

Na pokyn Anděla, pak s Matkou Boží a Božím mládencem, uprchl do Egypta a takto je zachránil, před hněvem krále Heroda. Aby v Egyptě uživil Pannu Marii a Božího mládence, vydělával si na jídlo prací tesaře. Zesnul pak svatý Josef ve věku kolem sta let.

 

Svatý král a prorok David

Svatý král a prorok David, byl osmým, posledním synem Jesse (Jišaj nebo též Išaj) stařešiny města Betléma. Jako chlapec, se jako pastýř, staral o stáda svého otce. Ve volném čase se věnoval zpěvu a hře na harfu. Toto Bohem dané nadání k tomuto umění, nasměroval k tomu, aby sloužilo Bohu, opěvoval velemoudrost, blahost a dobrotu Nebeského Krále.

Když mu bylo osmnáct let, velmi se proslavil a stal se důstojným lásky celého svého národa. Tehdy na Izraelskou zemi, zaútočili Pelištejci. Obr Goliáš, vyzýval k boji muž proti muži, říkal, že, když prohraje, budou Pelištejci otroky Izraelců. Izraelci, kteří slyšeli tato jeho slova, se ho velice děsili a báli. Tehdy David, který na bitevní pole, přinesl svým bratrům vojákům oběd, beze zbraně zvítězil nad tímto obrem. Rychle vymrštěný kámen z praku, zasáhl velkého Pelištejce do hlavy takovou silou, že mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi (1 S 17, 9). Po tomto jeho vítězství, ustanovil Saul král Izraelský, Davida za velitele nad tisíci. V této hodnosti si David počínal po všech stránkách uvážlivě, skrze co si vysloužil ještě větší lásku lidu.

Král Saul, se však od proroka věděl, že Hospodin od něj odmítá království a dá ho jinému (1 Sam 15, 28). V Davidovi pak začal vidět svého nástupce a to ho naplňovalo zlobou. Saul proto začal usilovat o Davidovu smrt. Král Saul až do své smrti pronásledoval Davida, ale Bůh svého vyvoleného ochraňoval (1 Sam 18, 9 - 14).

Po smrti Saula se králem Izraele stal David. Nový král vládl zemi moudře (1 Pa 10, 14). Staral se o to, aby se líbil Bohu, záleželo mu na prospěchu lidí a Izrael se stal mocnou zemí (1 Pa 11, 3,9). Svého daru skladatele a básníka, daru zpěvu a hře na harfu, využil k tomu, aby lidu, který mu byl svěřen, vštípil ducha víry a zbožnosti, lásky k vlasti a dalších ctností.

Za vlády Davida, bylo ustanoveno nové hlavní město Izraele – Jeruzalém (toto pojmenování Jeruzalém, je vykládáno, jako město pokoje), které rychle rozkvétalo, do velkoleposti, krásy a bohatství. Následně se stal Jeruzalém věhlasným a slavným městem po celém světě.

V čase pokušení a zkoušek, král David, pak s velkou rozvahou pronikal do cest Boží Prozřetelnosti, zjevoval Bohu svůj hluboký zármutek, prosil Ho a žádal o pomoc. Jako Žalmista, se v prorockém duchu, ve svých zpěvech často přenášel z předobrazu vlastního strádání do dalekého budoucí, kdy rozjímal o utrpení Krista, Spasitele světa. Bohem vnuknutá slova krále a proroka Davida, byla následně shromážděna do jedné Knihy Žalmů, Žaltáře. Tato kniha, se užívá jak při bohoslužbě, tak v osobní modlitbě.

Syn krále Davida, král Šalomoun, pak napsal biblické knihy Přísloví a Kazatel. Matka Boží a sám Spasitel náš Ježíš Kristus pocházejí z rodu Davidova.

 

Oslavujme všichni bohootce, krále Davida, neboť z něho vzešlo žezlo, Panna, a z Ní se zaskvěl květ, Kristus, jenž Adama a Evu z porušení vyvedl jako milosrdný.

(1. stichira na Hospodine, k tobě volám)

 

 

Svatý apoštol Jakub, bratr Páně

Nazývá se bratrem Páně, protože byl synem spravedlivého Josefa, snoubence Přesvaté Bohorodice. Když byl jeho otec, spravedlivý Josef blízko smrti, rozdělil své jmění mezi své syny. Takto chtěl zanechat i jeden díl Pánu Ježíši, synu Přesvaté Panny Marie. Proti tomu, se, ale všichni bratři postavili, nehledíce na Ježíše, jako na svého bratra. Jakub, který měl velmi rád Ježíše, však řekl, ať si On vezme jeho díl. A proto se i nazývá bratrem Páně. Jakub, byl hned od počátku oddaný Pánu Ježíši.

Podle tradice, šel spolu s přesvatou Bohorodicí a Josefem i do Egypta, když Herodes hledal novorozeného Krále, aby jej zabil.

Když svatý Jakub uslyšel Kristovo učení, začal podle něho žít. Mluví se o něm, že po celý život nejedl maso, přísně se postil, nepožil žádného tuku ani oleje, žil jen o vodě a chlebu. Byl panicem až do konce svého života, v noci bděl v modlitbě k Bohu.

Pán jej započítal mezi svých sedmdesát apoštolů. Po Svém slavném Vzkříšení, se jemu zvlášť zjevil náš Pán Ježíš Kristus, tak jak to dosvědčuje i svatý apoštol Pavel (1. Kor 15, 7).

Byl biskupem v Jeruzalémě třicet let a horlivě se staral o Boží církev. Podle toho jak ukázal Spasitel, sestavil první liturgii, která byla pro pozdější křesťany velmi dlouhá, a svt. Basil Veliký a svt. Jan Zlatoústý, ji zkrátili. Obrátil mnoho Židů a Řeků na víru Kristovu. Sami Židé se podivovali jeho spravedlnosti a nazvali jej Jakubem Spravedlivým.

Když se však stal v Jeruzalémě veleknězem Ananiáš, ten se rozhodl spolu s dalšími stařešiny, zákoníky a farizeji, že Jakuba šiřitele Víry Kristovi dají zabít. Když se přiblížil svátek Paschy a mnoho lidu se sešlo v Jeruzalémě, vyzvali stařešinové Jakuba, aby ze střechy chrámové před mnohým národem přiznal, že Ježíš Kristus není Synem Božím a Spasitelem. Svatý apoštol, ale naopak začal nahlas a bez bázně svědčit přede všemi, že Kristus je ten pravý Mesiáš. Tehdy byl spravedlivý Jakub svržen ze střechy dolů na zem. Ještě na zemi se modlil za své nepřátele, než jej ubili kameny, nakonec mu byla nakonec zcela rozbita hlava. Takovouto mučednickou smrtí skončil, tento přeslavný apoštol Kristův a poté se přesídlil do Království Pána svého. Svatému Jakubovi bylo 63 let, když přijal mučednickou smrt.