Životy Svatých

 

Ctihodná mučednice Evženie (Eugenie)

a s ní umučení 

Protus, Hyacint, Klaudie a Basila († 262)

památka 24. prosince / 6. ledna

Ctihodná mučednice Evženie (Eugenie), žila v Alexandrii, kam byl její otec Filip vyslán císařem Commodem (180–192), jako představený císaře pro Egypt.

Evženie, získala vynikající vzdělání, vyznačovala se laskavou povahou a krásou. Mnoho urozených mladíků se ucházelo o její ruku, ona se však vdávat nechtěla. Poté, co se seznámila s Listy svatého apoštola Pavla, celou svou duší zatoužila po křesťanství. Tajně od svých rodičů, doprovázena svými dvěma otroky, Protem a Hyacintem, oblečena do mužských šatů, odešla do mužského monastýru. Tam všichni tři přijali svatý křest od biskupa Elia.

Tomuto biskupovi, se předtím dostalo o Evženii zjevení a on jí dal své požehnání, aby v odříkání a duchovním zápase mnicha žila v monastýru, s mužským mnišským jménem Eugenios. Skrze tento duchovní zápas, své odříkání, půst a modlitbu, pak svatá Evženie získala dar uzdravování nemocných.

Jednou za její pomocí, přišla mladá vdova jménem Melánie. Když tato žena spatřila mladého mnicha, rozhořela se v ní nečistá vášeň, a když byla mnichem odmítnuta, vymyslela si proti němu pomluvu o tom, že se jí pokoušel násilím připravit o čest.

Svatá Evženie pak musela předstoupit před soud, před císařského správce Egypta, kterým byl stále její otec a ona tak musela nakonec prozradit i své tajemství. Její rodina, však měla nesmírnou radost, když našla znovu dceru, která byla dlouho všemi oplakávaná. Podle příkladu života svaté Evženie, pak za nějaký čas, všichni z rodiny přijali svatý křest. Otec svaté Evženie Filip byl, poté co byl pohany udán jako křesťan, svého postavení zbaven. A protože byl příkladného a ctnostného života, byl Alexandrijskými křesťany vybrán za jejich biskupa.

Když v Egyptě potom nastoupil nový císařský správce, poslal na otce svaté Evženie najaté vrahy. Nechtěl ho dát soudit, ze strachu před hněvem lidu, u kterého byl Filip velmi oblíben. A tak, když se biskup Filip, jednou modlil o samotě, tito vrazi najatí, správcem ho přepadli a zranili tak, že za tři dny, zemřel jako mučedník.

Ovdovělá Klaudie potom spolu se svojí dcerou Evženií a služebnictvem, odešla z Alexandrie na své panství, ležící v blízkosti Říma. Tam Evženie, pokračovala v mnišském životě v odříkání. Ke Kristu přivedla mnoho panen a její matka, pak postavila dům, ve kterém našli své útočiště a záštitu vdovy.

Po prožití několika klidných let, však začal znovu pronásledovat křesťany císař Gallienus (253 -268) a mnozí z křesťanů, pak nacházeli útočiště u Klaudie a Evženie.

Tehdy se o tomto útočišti dozvěděla i jedna mladá osiřelá Římanka z urozené rodiny jménem Basila, která se chtěla se svatou Evženií setkat a napsala jí proto dopis. Evženie jí poslala jako svou odpověď, své dva bratry v Kristu, Protuse a Hyacinta, kteří Basilu poučili o víře a ona poté přijala i svatý křest. Stalo se však, že se o tom dozvěděla služebná Basily, která pak jejímu nastávajícímu ženichu Pompeovi řekla, že jeho nastávající žena, se stala křesťankou. Pompeovi se to nelíbilo a stěžoval si u císaře na křesťany, kteří mu pokřtili ženu, stěžoval si, že odmítají sňatky, hlásají zachovávat a chránit panenství a odmítají obětovat bohům.

Basila, která byla kvůli těmto slovům předvolána k soudu, přede všemi vyznala, že je křesťanka a řekla také, že se za Pompea nevdá. Po těchto jejich slovech, byla Basila probodnuta mečem.

Svatého Prota a Hyacinta, odvlekli do pohanského chrámu, kde chtěli přinutit, aby přinesli oběť modlám. Jakmile však vstoupili do chrámu, modla spadla a roztříštila se. Svatým mučedníkům byly poté setnuty hlavy.

Poté, byla násilím přivedena do Dianina chrámu svatá Evženie, ale ještě než do něj vstoupila, celý chrám i s modlou se zřítil. Svatá mučednice, byla poté hozena do řeky Tibery s kamenem uvázaným kolem krku. Kámen z jejího však krku spadl a ona zůstala nezraněná. Nezraněnou zůstala i v ohni, do kterého byla vržena. Poté byla hozena do hlubokého příkopu, kde jí drželi deset dní.

Tehdy se svaté mučednici zjevil sám Spasitel a zvěstoval jí, že do Nebeského Království vstoupí v den památky svátku Kristova Narození. Když roku 262, přišel tento světlý a jasný svátek, byla svatá mučednice popravena mečem.

Její matka Klaudie spolu se služebnictvem, pak vzali její zmučené tělo a s úctou ho dali pohřbít do rodinné hrobky. Do této rodinné hrobky, dávala svatá Evženie ještě za svého života pohřbívat i ostatní věřící.

Když pak jedné noci, její matka plakala u hrobu svaté Evženie, její dcera spolu s mnoha dalšími pannami, se jí zjevila, obklopená velkou slávou, a řekla: „Raduj se a vesel se, matko z toho, že mě Kristus uvedl do radosti svatých a mého otce do zástupů patriarchů. V neděli přijme i tebe do věčné radosti. Řekni svým synům, mým bratřím, aby až do konce, ve svatosti zachovávali to, co přijali ve svatém křtu. Aby nejen tělem, ale i duchem byli mými bratry. Abychom celý náš rod, přinesli jako Bohu milý dar.“ Když takto svatá promlouvala ke své matce, ozývaly se hlasy mnoha svatých andělů, kteří svými zpěvy neustále oslavovali Boha. Poté svá strádání jako mučednice, přijala i svatá Klaudie.