Životy Svatých

 Svt. Martin Milostivý, biskup Tourský (316 - 397)

památka 12. / 25. října a 11. / 24. listopadu

Narodil se na počátku IV. století ve městě Savaria (Szombathely v dnešním Maďarsku) v Panonii¹. Dětství prožil ve městě Ticinum (dnes Pavia v Lombardii v Itálii). Už jako dítě se vyznačoval mírností, milosrdenstvím a čistotou duše. V té době se křesťanská víra rychle a otevřeně šířila ve všech částí Římské říše. Martin se sám setkal s několika křesťany, vyslechl od nich vyznání víry Kristovy a svým čistým srdcem je přijal. Žíznící po křesťanském životě, proti vůli svých rodičů, ve svých deseti letech přijal na sebe katechumenství, ve svých dvanácti letech začal přemýšlet o mnišském životě, inspiraci měl přitom život ctih. Antonija Velikého, který následoval Krista.

Protože však vyrůstal v nekřesťanské rodině, jeho otec o tom nechtěl nic slyšet. Otec sám vojenský tribun, trval na tom, aby se vydal cestou vojenské kariéry. V jeho patnácti letech jej otec dal na vojenskou službu a Martin odjel do Gálie. Tam po nějakém čase, začal sloužit jako důstojník.

Avšak ani v armádě nezanechal zbožného života, ze své výplaty vojáka dával potřebným a chudým. Takto jednou v zimě, putoval se svými vojenskými druhy do města Ambianum (dnes Amiens v dnešní Francii) a spatřil u bran města jednoho žebráka, který neměl nic, byl skoro nahý a celý se třásl zimou. Martin své druhy odejít, sundal ze sebe svůj vojenský plášť, rozřízl ho mečem na dvě části a jednu část dal žebrákovi, druhou pak omotal kolem sebe a odjel². Té noci, se mu ve snu potom zjevil Pán náš Ježíš Kristus, oblečený do oné poloviny jeho pláště, kterou dal žebrákovi a řekl svým Andělům: Martin, je teprve katechumenem, avšak už mne oblékl svým šatem! (Mat 25, 36)

Když se Martinovi potom naskytla první příležitost, armádu opustil a spolu se svojí matkou přijal svatý křest. Poté odešel do poustevny Ligugé (dnes Abbaye Saint-Martin de Ligugé), poblíž města Pictavium (dnes Poitiers), kam za ním přicházeli další věřící, kteří chtěli oddat svůj život Kristu a za nějaký čas, tam vznikl nevelký monastýr. Následně přijal mnišský postřih a kněžské svěcení od svt. Hilariuse, biskupa Pictavienského, nechal se od něj jako dobrý žák poučovat v duchovním životě, vedl život pravého mnišského odříkání. Je třeba zmínit, že podle slov života svatého, byl svatý Martin, zakladatel mnišství v Galii a jeho mnišství i monastýr, pak vyrůstal z tradice východního mnišství, následujíce započatou cestu ctih. Antonija Velikého.

Svatý Martin, byl výjimečně pokorný, pročež mu Bůh daroval dar činění divů a uzdravování nemocných. Mrtvé křísil k životu a z posedlých vyháněl zlé duchy. Neustále se staral o nemocné, nemohoucí, chudé a hladové, pro což získal za svého života, přízvisko Milostivý. Spolu s touto starostí o své bližní, však nikdy nezanechal odříkavého mnišství.

Proti své vůli, oklamán zprávou, aby se přišel pomodlit nad nemocnou, byl ustanoven biskupem města Turon (dřívější název města Tours). Hned jak vstoupil na archijerejskou katedru tohoto města, založil nový monastýr v Marmoutier (přibližně kolem roku 372), kde byly ustanoveny pravidla běžná pro východní mnišství: společný majetek, bezvýhradné poslušenství, hesychasmus, přísný půst, jedno společné jídlo v průběhu dne, hrubý a prostý oděv. Hlavní důraz, pak svt. Martin v novém monastýru dával modlitební zápasu a výuce Svatého Písma. Z monastýru v Marmoutier (Abbaye de Marmoutier), pak vzešlo nemálo biskupů, kteří jako misionáři osvítili světlem Kristova učení Galské národy.

Svt. Martin zesnul v Pánu, v čase modlitby v chrámu města Candes (dnes Candes-Saint-Martin), místní věřící, chtěli pochovat svatého ve svém městě, avšak věřící z města Turon, vysadili chrámové okno a skrze něj, pak vzali tělo svatého na loď, se kterou odpluli s ostatky svatého a přenesli je do svého města. Podle tradice, nehledě na to, že byl nepřívětivý podzim, cestou rozkvétaly květiny a doprovázel je zpěv ptáků. O rozmachu díla svt. Martina, svědčí pak i to, že na jeho pohřeb roku 397, přišlo okolo dvou tisíc mnichů, v samotném monastýru v Marmoutier, v té době žilo ne více než osmdesát bratří.

Místo jeho pohřbení, se stalo cílem mnoha poutníků. Svaté ostatky svt. Martina dodnes spočívají ve městě Tours v bazilice svatého Martina (Basilique Saint-Martin de Tours).

Tropar hlas 4.

Skutky milosti, zazářil jsi jako hvězda jitřní, mnohé lidi naučil jsi přikázáním Páně, světiteli Martine, otče milostivý, srdce věřících jsi osvítil, aby opěvovali a oslavovali Trojici Jednobytnou. Proto dnes ctíme památku tvoji a opěváme tebe: pros Krista Boha, za spásu duší našich.

_______________________________________________________________________________ 

¹ Pannonie (latinsky Pannonia), byla římská provincie, rozkládající se ve střední Evropě na území dnešního Maďarska, východního Rakouska, jihozápadního Slovenska, severního Slovinska, severního Chorvatska, severovýchodního Srbska, severní Bosny a Hercegoviny.

² Na první náš pohled, může být toto podivné. Vždyť sv. Martin, mohl dát plášť žebrákovy celý. Avšak podle tehdejších pravidel, se jedna polovina výzbroje a vybavení vojáka, pořizovala s osobních prostředků vojáka a druhá polovina, byla pořízena z peněz státu. To znamená, že svatý Martina dal žebrákovi, celou svou polovinu.