Životy Svatých

pondělí 26. října 2020

SBOR CTIHODNÝCH OPTINSKÝCH STARCŮ: jeroschimonacha Lva († 1841), jeroschimonacha Makárije († 1860), schiarchimandrity Mojžíše († 1862), schiigumena Antonije († 1865), jeromonacha Ilariona († 1873), jeroschimonacha Amvrosije († 1891), jeroschimonacha Anatolije staršího († 1894), schiarchimandrity Isakije staršího († 1894), jeroschimonacha Josifa († 1911), schiarchimandrity Varsonofije († 1913), jeroschimonacha Anatolije mladšího († 1922), jeromonacha Nektarije († 1928), jeromonacha Nikona nového vyznavače († 1931), archimandrity Isakije nového mučedníka († 1938)

památka 11. / 24. října

Sbor ctihodných Optinských starců

Ctihodný Lev (Nagolkin), jeroschimonach Optinský (1768—1841)

památka v den zesnutí 11. / 24. října

První zakladatel a inspirátor optinského starectví. Člověk neotřesitelné víry, neobyčejné smělosti a odvahy, rozhodnosti a energie. Celý život tohoto starce byl vyjádřením evangelní lásky, tímto životem prošel v sebeobětavém sloužení Bohu a bližním. Svými duchovními zápasy, neustálou modlitbou a Bohu podobnou pokorou, získal hojné dary Svatého Ducha. Zázraky, které činil, byly nespočetné, do monastýru za ním přicházelo mnoho věřících. Zesnul roku 1841. Jeho svaté ostatky byly 27. června / 10. července roku 1998, nalezeny a vyzdvihnuty. Nyní se nachází v v chrámu Přesvaté Bohorodice, v čest její ikony Vladimírské.

Buďte opatrní a chraňte se především toho, abyste nahlíželi na bližní a odsuzovali je; my se máme oč starat: vždyť naše hříšné rány zapáchají, a my se musíme starat předně o ně. Nebudete zodpovídat za druhé, ale za sebe.

Ctihodný Lev Optinský

Ctihodný Makárij (Ivanov), jeroschimonach Optinský (1788—1860)

památka v den zesnutí 7. / 20. září

Duchovní žák ctih. starce Lva, se kterým byl v jednom období společnými starci monastýru. Po jeho zesnutí, až do své smrti, pak nesl tento velký a svatý úděl starcovství. Hlavní ctností, kterou vychovával a pěstoval v lidech, kteří za ním přicházeli, byla pokora, kterou považoval za základ křesťanského života. Říkal: Když je pokora, je i všechno, když pokora není, není nic. Se jménem starce Makárija, je spojeno překládání a vydávání v monastýru, děl svatých otců, které kolem Optinské Poustevny sjednotilo, to nejlepší z duchovního a intelektuálního v tehdejším Rusku. Pod jeho duchovním vedením byla nejenom Optinská Poustevna, ale také mnoho dalších monastýrů, jeho dopisy mnichům v monastýrech a věřícím ve světě, které monastýr po jeho zesnutí vydal, se staly průvodcem křesťanů v duchovním životě. Zesnul roku 1860. Jeho svaté ostatky byly 27. června / 10. července roku 1998, nalezeny a vyzdvihnuty. Nyní se nachází v v chrámu Přesvaté Bohorodice, v čest její ikony Vladimírské.

Nehledej lásku k sobě, hledej lásku v sobě.

Ctihodný Makárij Optinský

Ctihodný Mojžíš (Putilov), schiarchimandrita Optinský (1782—1862)

památka v den zesnutí 16. / 29. června

Velmi mírný a pokojný představený Optinské Poustevny. Ve svém životě, projevil podivuhodný příklad přísného asketizmu a nezištnosti, spolu s moudrým vedením monastýru a rozsáhlou dobročinností. Především díky jeho milosrdenství, které nemělo doslova hranic a soucítění k chudým a opuštěným, skýtal monastýr útočiště pro velké množstvím poutníkům. Za schiarchimandrita Mojžíše, byly obnoveny staré chrámy, postaveny chrámy nové a také další monastýrské stavby. Za svůj viditelný rozkvět a duchovní obrození, je Optinská Poustevna vděčná moudrému vedení svého starce a představeného ctih. Mojžíše. Zesnul roku 1862. Jeho svaté ostatky byly nalezeny a vyzdvihnuty 13. / 26. prosince roku 1994 a nyní se nachází v v chrámu Přesvaté Bohorodice, v čest její ikony Kazaňské.

Prověřuj sebe sama každodenně… Jestliže jsi nynější den špatným učinil, a to tak, že jsi ani modlitbu Bohu řádně nepřinesl, nebyl jsi ni jednou zkroušený srdcem, nebyl jsi v mysli pokorný, neučinil jsi nikomu milost, ani jsi milodar nikomu nepodal, neodpustil jsi viníkovi, nesnesl jsi urážky, ale naopak byl jsi nezdrženlivým v hněvu, nezdrženlivým v slovech, jídle, pití anebo jsi do nečistých myšlenek svou mysl ponořil, to vše, když jsi skrze své svědomí pohlédl, odsuď sebe sama a snaž se být následujícího dne vnímavějším k blahému a dobrému a ostražitějším ke zlému.

Ctihodný Mojžíš Optinský

Ctihodný Antonij (Putilov), schiigumen Optinský (1795—1865)

památka v den zesnutí 7. / 20. srpna

Bratr a spolubojovník v duchovním zápase mnišského života, schiarchimandrity Mojžíše. Pokorný asketa a modlitebník. Skrze celý svůj život, nesl trpělivě a hrdinně kříž svých tělesných nemocí. Všemožně přispíval k tomu, aby se usadilo a utvrdilo starectví i ve skitu sv. Jana Křtitele, který měl pod svojí správou po dobu 14 let. Jeho duchovní poučení, které sepsal dle zkušeností na cestě svato otcovské tradice, jsou podivuhodným plodem jeho otcovské lásky a daru učitelského slova. Před svým zesnutím řekl: Každého bych chtěl utěšit, a kdyby to bylo možné, roztrhal bych sebe samého na kousky a po kousku bych se rozdal. Zesnul roku 1865. Jeho svaté ostatky byly nalezeny a vyzdvihnuty 13. / 26. prosince roku 1994 a nyní se nachází v v chrámu Přesvaté Bohorodice, v čest její ikony Kazaňské.

Tělesné nemoci nesesílá Bůh na člověka vždy jen jako trest za hříchy, ale někdy i ze své blahé vůle, aby nás osvobodil anebo uchránil od duševních neduhů, které jsou nesrovnatelně nebezpečnější než tělesné.

Ctihodný Antonij Optinský

Ctihodný Ilarion (Ponomarev), jeroschimonach Optinský (1805—1873)

památka v den zesnutí 18. září / 1. října

Učedník a nástupce starce Makárija. Horlivý zastánce a šiřitel pravoslavné víry, který dokázal navrátit do lůna Pravoslavné Církve, mnoho ztracených duší a také těch kdo už odpadli od pravoslavné víry. Jeho duchovní děti, na něho vzpomínali, těmito slovy: Teprve od té minuty, co jsme ho poznali, poznali jsme, co to je duševní pokoj. Starec a představený skitu, zesnul při modlitbě, s čotkami v rukách roku 1873. Jeho svaté ostatky byly 27. června / 10. července roku 1998, nalezeny a vyzdvihnuty. Nyní se nachází v v chrámu Přesvaté Bohorodice, v čest její ikony Vladimírské.

Je třeba o všech lidech mít dobré mínění. Jen jeden Bůh, zná lidská srdce (Sk 15, 8), my o lidech bezchybně soudit nemůžeme.

Ctihodný Ilarion Optinský

Ctihodný Amvrosij (Grenkov), jeroschimonach Optinský (1812—1891)

památka v den zesnutí 10. / 23. října

Velký starec a asketa země Ruské, svatost a bohumilost jeho života, byla dosvědčena a potvrzena Bohem mnohými zázraky, věřícími pak, upřímnou láskou a úctou a také zbožnou důvěrou k jeho modlitbě. Duchovní žák starců Lva a Makárija, který po nich zdědil blahodatný dar starectví. V této nezištné službě svým bližním přebýval více jak 30 let. Ke konci života založil ženský Šamordinský monastýr Přesvaté Bohorodice, v čest její ikony Kazaňské, kam posílal - žít nebo pro pomoc – ženy nemocné, chudé a bez pomoci, ale i zbožné dívky a sirotky. Ctihodný Amvrosij byl velký modlitebník za celou zemi, a mnohdy se stávalo, že jeho tvář během modlitby zářila světlem. Staral se i o mnohé jiné monastýry, jeho dopisy a poučení, jsou pramenem duchovní moudrosti pro ty, kdo hledají spásu. Starec měl vznešenou a světlou mysl a láskyplné srdce. Neobyčejně soucitný a blahodatí obdařený, vyznačoval se především svojí křesťanskou láskou. Zesnul roku 1891. Jeho svaté ostatky byly nalezeny a vyzdvihnuty 27. června / 10. července roku 1998 a nyní se nacházejí v chrámu Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu, v Optinské poustevně.

V průběhu celého dne, starejte se o to, co nejvíce se rozpomínat a pamatovat na Boha.

Jestliže vám je špatně, obraťte se k Němu s modlitbou: "Pane, těžko mi je, špatně, pomoz mi". Když vám je dobře, říkejte Bohu: "Pane, Sláva Tobě, děkuji ti za tuto radost". Když se o někoho bojíte a jste pro někoho znepokojení, řekni Bohu: "Pane, bojím se o něj, těžko mi je pro něj, pomoz mu". A takto v průběhu celého dne - cokoliv by se s vámi dělo, vše obracejte na modlitbu.

Ctihodný Amvrosij Optinský

Ctihodný Anatolij starší (Zercalov), jeroschimonach Optinský (1824—1894)

památka v den zesnutí 25. ledna / 7. února

Představený skitu a starec, poučoval a vedl v duchovním životě nejen bratry Optinské Poustevny, ale také sestry Šamordinského monastýru a i dalších monastýrů. Byl horlivým modlitebníkem a asketou, pro všechny byl citlivým otcem, trpělivým učitelem, vždy se dělil s pokladnicí moudrosti, víry a zvláštní, mimořádné duchovní radosti. Starec Anatolij měl neobyčejný dar útěchy. Ctihodný Amvrosij o něm říkal, že mu byla dána taková modlitba a blahodať, jaká je dána jednomu z tisíce. Zesnul roku 1894. Jeho svaté ostatky byly 27. června / 10. července roku 1998, nalezeny a vyzdvihnuty. Nyní se nachází v v chrámu Přesvaté Bohorodice, v čest její ikony Vladimírské.

Jen ty Ho neopouštěj, On tě neopustí, On sám řekl:… já s vámi (a tedy i s tebou) jsem po všecky dny, až do skonání světa.

Ctihodný Anatolij Optinský starší

Ctihodný Isakij starší (Antimonov), schiarchimandrita Optinský (1810—1894)

památka v den zesnutí 22. srpna / 4. září

Pamětihodný představený Optinské Poustevny, který v sobě spojoval pevné vedení monastýru a zároveň spolu s tím, i jemné umění pastýřského vedení, v pokorné poslušnosti velkým Optinským starcům a vznešeným asketismem. Hlavním údělem a posláním života schiarchimandrity Isakije, bylo zachování a utvrzení v monastýru duchovních odkazů starectví. Neznal odpočinek, dveře jeho kelie, byly neustále otevřeny pro monastýrské bratry i pro věřící. V jídle a oblečení, i ve vybavení kelie, dodržoval úplnou prostotu dávných mnichů. Zesnul roku 1894. Jeho svaté ostatky byly nalezeny a vyzdvihnuty 31. ledna / 13. února roku 1995 a nyní se nachází v v chrámu Přesvaté Bohorodice, v čest její ikony Kazaňské.

Milujte Boha a bližní, milujte Církev Boží. Při chrámové bohoslužbě, v modlitbě nehledejte pozemská blaha, ale nebeská…

Ctihodný Isakij Optinský starší

Ctihodný Josef (Litkovin), jeroschimonach Optinský (1873 - 1911)

památka v den zesnutí 9. / 22. května

Duchovní žák a pokračovatel ctihodného Amvrosija, který svým životem zobrazil velikou pokoru, mírnost, neustálou modlitbu mysli a srdce. Starec se stal několikráte důstojným zjevení Matky Boží. Ve vzpomínkách současníků, jej mnozí, ještě za života, spatřili ozářeného blahodatným, božským světlem. Ctihodný Josef, byl člověkem vnitřního modlitebního činění, který v sobě vždy schraňoval tichost a neustálou modlitbu. Zesnul roku 1911. 3. / 16. října roku 1988, byly jeho svaté ostatky vyzdvihnuty a přeneseny do Optinské Poustevny. Nyní se nachází v v chrámu Přesvaté Bohorodice, v čest její ikony Vladimírské.

Zvykej si za vše děkovat Bohu a budeš spasen. Sláva Bohu, že poznáváš své nedostatky. To je počátek zdraví duše. Starej se o to, abys nikoho neodsuzoval: V čem druhé odsoudíš, do toho sám také upadneš.

Ctihodný Josef Optinský

Ctihodný Varsonofij (Plichankov), schiarchimandrita Optinský (1845 – 1913)

památka v den zesnutí 1. / 14. dubna

Představený Optinského skitu sv. Jana Křtitele, o kterém starec Nektarij (Tichonov) říkal, že Boží blahodať, v jednu noc, učinila ze skvělého vojáka, velikého starce. Nešetřil svého života a plnil svůj pastýřský dluh, když sloužil jako vojenský kněz v Rusko – japonské válce. Starec měl neobyčejný dar prozřetelnosti a předvídavosti, byl mu odkrýván vnitřní smysl událostí, které se děly, viděl i to, co bylo skryto v srdci člověka, který k němu přišel a ve kterém s láskou probouzel pokání. Zesnul roku 1913. Jeho svaté ostatky byly 27. června / 10. července roku 1998, nalezeny a vyzdvihnuty, nyní se nachází v v chrámu Přesvaté Bohorodice, v čest její ikony Vladimírské.

To hlavní, co je potřebné od každého člověka, je nikoho neodsuzovat. Řekne se to snadno, ale začni to plnit, a ukáže se to těžké, přetěžké. Nepřítel naší spásy mocně napadá na člověka a ponouká jej k myšlenkám na odsuzování. Hospodin říká: Odpusť, a nepřítel spasení zase ponouká: Pomsti se, on tě urazil a ty mu oplať stejně, a tak dál a tak dál. Není zapotřebí poslouchat nepřítele, je potřeba se mu postavit a bojovat s ním.

Ctihodný Varsonofij Optinský

Ctihodný Anatolij mladší (Potapov), jeroschimonach Optinský (1855 - 1922)

památka v den zesnutí 30. července / 12. srpna

Věřícím národem byl nazván utěšitelem, Pán ho obdaroval velikými a hojnými dary lásky a útěchy ke strádajícím, prozřetelností a darem uzdravení nemocných. Pokorně nesl svoji pastýřskou službu v těžkých dnech revolučního chaosu a bezbožnosti. Starec utvrzoval své duchovní děti v rozhodnosti, být věrným svaté pravoslavné víře až do smrti. Zesnul roku 1922. Ostatky ctih. Anatolija mladšího Optinského, byly nalezeny a vyzdvihnuty 27. června / 10. července roku 1998 a nyní se nachází v chrámu Přesvaté Bohorodice, v čest její ikony Vladimírské.

Říkají, že chrám je smutný, neradostný, teskný. Smutný, neradostný a teskný, protože nerozumí službě! Je třeba se učit! Smutný, neradostný a teskný je, protože o něj nepečují, nestarají se o něj. Proto se i jeví, že není náš, že je cizí. Kdyby přinesli alespoň květiny, anebo nějakou zeleň na ozdobu, přijali by to úsilí, tu snahu a starost o zkrášlení chrámu a už by jim nebyl, smutným, neradostným, teskným či nudným.

Ctihodný Anatolij mladší, Optinský

Ctihodný Nektarij (Tichonov), jeroschimonach Optinský (1853 - 1928)

památka v den zesnutí 29. dubna / 12. května

Poslední sborově vybraný Optinský starec, který duchovním zápasem neustálé modlitby a pokory, získal veliké dary Boží, uzdravoval nemocné, měl dary prozřetelnosti, divotvornosti, a dobrého úsudku, nezřídka však tyto dary skrýval pod vnějším „bláznovstvím“ (jurodivostí). Ve dnech, kdy byla Církev pronásledována, se sám nacházel ve vyhnanství pro neochvějné vyznávání víry, neustále se však přitom staral o věřící. Pro rady, k němu přicházeli prostí věřící i archijerejové. Zesnul roku 1928. Po znovuzrození Optinské Poustevny, byly jeho svaté ostatky 3. / 16. července roku 1989 vyzdvihnuty, a přeneseny do rodného monastýru. Dnes se nachází chrámu v čest svátku Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice.

Při všech potížích, nezdarech a neúspěších říkej tato slova: Pane, věřím, že trpím to, co je nezbytné, a dostávám to, co si zasluhuji, ale Ty Pane, z milosrdenství Svého, odpusť mi a smiluj se nade mnou. Tato slova máme opakovat několikrát, dokud nepocítíme v naší duši pokoj. Modli se, aby Pán kraloval ve tvém srdci, potom se tvé srdce naplní velikou radostí a žádný zármutek a bol nebude mít moc tě znepokojit. Pro dosažení tohoto cíle starec radil, aby se člověk modlil takto: Pane, otevři mi dveře Své milosti.

Ctihodný Nektarij Optinský

Ctihodný Nikon (Beljajev), jeroschimonach Optinský (1888 - 1931)

památka v den zesnutí 25. června/ 8. července

Nejbližší duchovní žák starce Varsonofije, horlivý modlitebník a láskyplný pastýř. Obětujíce sebe sama, plnil službu starce po uzavření Optinské Poustevny bolševiky. Přetrpěl mnohá mučení od bezbožníků, zesnul ve vyhnanství jako vyznavač roku 1931.

V každé době, byť byste činili cokoliv: sedíce, chodíce, pracujíce, - čtěte ve svém srdci: Hospodi pomiluj! Pane, smiluj se nade mnou! Když budeš zarmoucený, smutný a přijde na tebe těžké pokušení, ty jen jedno opakuj: Hospodine, slituj se nade mnou, spasiž a smiluj se nad Svým služebníkem! A zármutek se stane lehčím.

Ctihodný Nikon Optinský

Ctihodný Isakij mladší (Bobrakov), archimandrita Optinský (1865 – 1938)

památka v den zesnutí 26. prosince / 8. ledna

Poslední představený Optinské Poustevny, který zakusil všechnu tíhu zkázy, rozvratu a znesvěcení svatého monastýru. Svůj kříž služby představeného, nesl v letech zkoušek a strádání. Přesto byl plný nezlomné víry, hrdinství a vše promíjející lásky. Čtyřikrát přetrpěl zatčení a kruté věznění. Nakonec byl zastřelen 8. ledna roku 1938, tajně pohřben v lese na 162 kilometru Simferopolské silnice v hromadném hrobě.

Od kříže svého neuteču.

Ctihodný Isakij mladší Optinský

Monastýr Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu

v Optinské Poustevně

Rok, kdy byla Optinská poustevna založena není znám. Známo je, že byla založena přispěním knížete Vladimíra Andrejeviče Chrabrého († 1410), který měl rád mnišství a monastýry podporoval. Jiné podání o vzniku tohoto monastýru, pak vypráví o tom, že jej založil v dávných časech napravený zločinec jménem Opta, který učinil pokání, přijal mnišství se jménem Makárij a i proto byla Optina kdysi dávno, nazývána Makárijevskou poustevnou.

Nejpravděpodobnějším, však je potom to, že Optinskou Poustevnu, založili neznámí mniši poustevníci, kteří si toto tiché a od lidí vzdálené místo vybrali pro svoji modlitbu, daleko od všeho světského shonu. Takto, se Optinská poustevna řadí k nejstarším monastýrům na Rusi. Víme, že v roce 1630, byl v poustevně dřevěný chrám, šest kelií a dvanáct bratří. Car Michail I. Fjodorovič († 1645), daroval poustevně mlýn a hospodářský pozemek v Kozelsku.

V synodiku (Синодик – Συνοδικός, v daném případě kniha nebo seznam obsahující jména mrtvých a živých, které se vzpomínají při bohoslužbách nebo při modlitbě) Optinské Poustevny z roku 1670, který byl přepsán ze synodiku staršího, je dosvědčeno to, že Optinská poustevna existovala už v 15. století. Tehdy sloužila jako příbytek pro staré a nemocné mnichy a monašky, kteří žili ve dvou různých oddělených monastýrech, pod správou jednoho duchovního otce. Sněmovní usnesení z roku 1503 však, ale zrušilo a zakázalo v monastýrech společné soužití (byť oddělené) mnichů a monašek.

První písemné svědectví o Makárijevské Optinské Poustevně, se vážou také do doby vlády Borise Godunova (1598 -1605). V pozemkových knihách města Kozelsk, z let 1629, 1630, 1631, bylo uvedeno, že monastýru byl dán obnos na modlitbu za cara Fjodora I. Ivanoviče (†1598), na svíce a ladan. Po skončení smutné doby (Smutná doba – Smuta – je označení pro období ruských dějin v letech 1598 – 1613 a někdy až do roku 1619, které bylo poznamenáno přírodními katastrofami, Polsko – Švédskou intervencí, těžkou politickou, ekonomickou, státní a sociální krizí), se Optinská Poustevna zotavila ze všech těchto pohrom i Litevského zpustošení. Nejstarší vkladová kniha monastýru, z roku 1670, pak svědčí o materiální pomoci a peněžních vkladech z řad ruské šlechty.

V roce 1689, bylo v monastýru započato se stavbou prvního kamenného chrámu, v čest Přesvaté Bohorodice, jejího svátku Uvedení do chrámu, s bočním chrámem ctih. Pafnutije Borovského (památka 1. / 14. května).

V 18. století, byl materiální stav monastýru velmi těžký. V roce 1704 z rozhodnutí Petra I. Velikého, musel monastýr Optinská Poustevna (kromě dalších monastýrů), vyplatit daň státu, tato daň byla třeba na výstavbu Petrohradu a také na válku se Švédy. Tato daň, byla pro Optinskou Poustevnu zatěžující. Podle proseb k dřívějším přispěvatelům, je možné soudit o velmi špatné materiální situaci Optinské Poustevny. V roce 1724, bylo v monastýru 12 bratří. Podle rozhodnutí Duchovního reglementu z roku 1724, pak byla Optinská Poustevna připojena k Beljovskému monastýru Proměnění Páně. Všechny dřevěné stavby monastýru, se v té době už rozpadly.

Na konci roku 1726, z rozhodnutí carevny Kateřiny I., byla Optinská Poustevna obnovena. Následně potom, na základě rozhodnutí arcibiskupa Leonida (Petrovského) Sarského a Podonského, ze dne 11. července roku 1727, adresované archimandritovi Tichonovi, představenému Beljovského monastýru Proměnění Páně, byl Optinské Poustevně navrácen, veškerý monastýrský majetek.

V roce 1741, byla započata stavba dřevěné zvonice monastýru. V roce 1750, bylo započato se stavbou nového chrámu v čest svátku Přesvaté Bohorodice Uvedení do chrámu, se dvěma bočními chrámy, z jižní strany ctih. Pafnutija Borovského a ze severní strany, sv. velkomučedníka Theodora Strateláta.

V roce 1764, podle rozhodnutí carevny Kateřiny II. Veliké, byla v průběhu její sekularizační reformy (toto její rozhodnutí, navazovalo na rozhodnutí cara Petra III. Fjodoroviče z roku 1762, jehož cílem byla sekularizace pozemků připadajících chrámům a monastýrům Ruské pravoslavné církve ve prospěch státu. Rozhodnutí převádělo církevní a monastýrské pozemky pod správu a vlastnictví státu, zároveň však také rušilo řadu monastýrů a také určovalo, kolik je možné, aby monastýrů bylo), Optinská poustevna zahrnuta do nadpočetných monastýrů Krutické eparchie (tzv. Заштатный монастырь, tj. monastýr, který musel žít ze svých vlastních prostředků, bez jakékoliv státní podpory).

Přesto byla v roce 1768, završena stavba nového sborového chrámu, díky bohatým příspěvkům nových dobrodinců monastýru. V roce 1770, se však podle sčítání, v monastýru nacházeli pouze tři mniši, v roce 1773 už jen dva a to velmi staří.

Stav monastýru, se začal měnit k lepšímu v roce 1795, když metropolita Moskevský a Kalužský Platon (metropolita Platon Levšin, od roku 1799 byl pak jeho titul metropolita Moskevský a Kolomenský), se začal zajímat o potřeby monastýru. V roce 1796 navštívil Optinskou Poustevnu, která se mu velmi zalíbila, pro místo na kterém se nacházela. Z jeho podnětu, pak byl ustanoven představeným monastýru, jeromonach Avraamij, zkušený starec z Pesnošenského monastýru. Následně se už v roce 1797, bratrstvo monastýru rozrostlo na 12 bratří.

V roce 1799, byla Optinská poustevna znovu převedena do Kalužské eparchie. Tehdejší Kalužský a Borovský biskup Theofilakt (Rusanov), pak věnoval zvláštní péči na znovu rodící se monastýr.

Takto ponejprve starostí metropolita Platona, metropolity Theofilakta a poté starostí biskupa Kalužského Filareta (Amfiteatrova), byla Optinská Poustevna postupně obrozena jako monastýr a zároveň i jako duchovní léčebna, mnohých zraněných duší, čímž k sobě upoutala velkou pozornost věřících.

Optinská Poustevna, byla významná svojí péčí o chudé, o sirotky, přijímala mnoho poutníků, svými školami a nemocnicemi. Bohoslužby v monastýru trvaly až 8 hodin. Optinská Poustevna se, ale od nesčetného počtu podobných monastýrů pak především odlišovala výjimečným vlivem svých starců. V monastýru se také vydávalo velké množství svato otcovské literatury a dalších duchovních knih v církevněslovanském a ruském jazyce, které se prodávaly v tisícových exemplářích.

V roce 1802, bylo započato se stavbou třípatrové zvonice, dosahující výšky 30 sažeň (64 metrů). K ní byly dostaveny dvě křídla kelií pro mnišské bratrstvo. Zvonice a levé křídlo kelií, byly dostavěny roku 1804, v roce 1806, pak bylo dostavěno i pravé křídlo. V roce 1805, byla započata stavba nového chrámu Přesvaté Bohorodice, v čest její Kazaňské ikony. V roce 1809, pak byl postaven nemocniční chrám s šesti mnišskými keliemi. Materiál na stavbu tohoto chrámu věnoval kalužský gubernátor a státní poradce Michail Athanasijevič Kamynin. Oba dva chrámy, pak byly dostavěny roku 1811 a vysvěceny biskupem Kalužským a Borovským Evlampijem (Vveděnským). V lednu roku 1809, byl počet bratrstva monastýru spolu s představeným monastýru, navýšen na 30 bratří.

V roce 1821, byl při monastýru založen skit v čest svatého Jana Křtitele. V něm, poté žili mniši, kteří se svůj mnišský život snažili vést v úplné samotě, jen s Bohem.

O duchovní život celého monastýru, se staral starec¹ (představený monastýru, pak byl především jeho správcem). Ze všech stran země, do monastýru přicházeli věřící, kteří tíhli k duchovnímu životu. Optinská Poustevna se stala jedním z duchovních center tehdejšího Ruska.

Hlavní svatyní tohoto mnišského příbytku, tak byli proslavení a Bohu milí starci. Starectví, je zvláštní a mimořádný duchovní svazek, který sestává z dobrovolného a úplného poslušenství duchovních dětí ke svému duchovnímu otci, anebo starci. Ctihodný Jan Sinajský, zvaný Klimakos říká: Stejně jako loď s dobrým kormidelníkem dorazí s Boží pomocí bezpečně do přístavu, tak i duše s dobrým pastýřem snadno vstoupí do nebe, ačkoli se dříve dopouštěla mnoha špatných skutků. Stejně jako ten, kdo nemá průvodce, snadno zabloudí na cestě, ačkoli je velmi rozumný, tak i člověk, který svévolně kráčí mnišskou cestou, snadno hyne, ačkoli má všechnu světskou moudrost². Starci, zkušení v duchovním zápase a duchovníci, jsou známí, od samého počátku mnišského života. Jedním z prvních starců na Rusi, byli ctihodní Antonij a Theodosij Kyjevo – pečerští. Starcem byl ctihodný Sergij Radoněžský. Sto let poté, ctihodný Josef Volocký, či ctihodný Nil Sorský.

Počátek starectví v Optině, položil svt. Filaret (Amfiteatrov), biskup Kalužský a Borovský (budoucí metropolita Kyjevský a Haličský; památka 21. prosince / 3. ledna). On dal založit roku 1821, při Optinské Poustevně skit svatého Jana Křtitele a pozval do něj z Roslavlských lesů, otce a bratry ctih. Mojžíše a Antonija (Putilovy), následovníky moldavského starce ctihodného Paisija Veličkovského (památka 15. / 28. listopadu), skrze jeho učedníka ctih. Theodora, schimonacha Svirského (památka 7. / 20. dubna).

O něco později, se k nim připojil ctih. starec Lev (Nagolkin), který přišel ze Svato Trojického – Alexandra Svirského monastýru. Duchovní moudrost ctihodného Lva, ho učinila známým i mimo monastýr. Za duchovními radami, přicházeli ke dveřím jeho kelie věřící z měst i vesnic, kupci, dvořané, měšťané i prostý národ. Při ctihodném Makáriji (Ivanovovi), se starectví ještě více rozvinulo a upevnilo, následně pak, pokračovalo vzkvétat i při dalších velikých následovnících starectví, takto až do uzavření monastýru v roce 1918, po bolševické revoluci.

Optinští starci měli mimořádný dar soucitné a obětavé lásky. Svoji duši, dávali za všechny, kteří do Optiny přicházeli, všemi svými silami, se starali nasměrovat je na pravou cestu. Cizí smutek, zármutek a žal, i poklesky, činili svými vlastními. Umírali každý den, do úplného vyčerpání přijímali ty, kdož strádali. Každé slovo starce, bylo proneseno s velkou duchovní mocí a silou, dotýkalo se srdce člověka, zavlažovalo ho nepozemskou silou, nasměrovalo ho k Nebi a spojovalo ho s Bohem. Poutník, který se vracel se z Optinské Poustevny, letěl jak na křídlech a v sobě si nesl odlesky toho nadpozemského světla, které hořelo a osvětlovalo jeho duši v malé kelii starce.

Lidé, se snažili dostat do Optiny, i v době bezbožných a těžkých let, po jejím uzavření. Usilovali, aby pobyli nějaký čas, na svaté monastýrské půdě, usilovali o to, aby se mohli poklonit mohylám velkých Optinských starců. Neviditelná, veliká svatost Optinské Poustevny, třebaže byla rozbořená a znesvěcená, přitahovala mnohé. Starci pokračovali i nadále pomáhat lidem svými modlitbami.

Takto oni i nyní, předstoupení před Božím trůnem, se za nás modlí a jsou připraveni pomoci a utěšit každého z nás.

Monastýr Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu v Optinské Poustevně u města Kozelsk, byl navrácen Ruské Pravoslavné Církvi, 17. listopadu roku 1987. Hned poté započala rekonstrukce zdevastovaného monastýru, péčí bratrstva moskevského Svato Danielovského monastýru. 3. června roku 1988, byly v monastýru obnoveny bohoslužby, ponejprv v chrámu, který se nacházel v chrámové zvonici, poté i v chrámu Uvedení Přesvaté Bohorodice. V roce 1988, z rozhodnutí Místného Sněmu Ruské Pravoslavné Církve, se uskutečnilo slavnostní připočtení do zástupu svatých ctihodného Amvrosije (Grenkova) Optinského.

V roce 1990, 18. března, byl znovu vysvěcen skit svatého Jana Křtitele.

Na Paschu v roce 1993, byli zabiti tři mniši monastýru, mučedníci jeromonach Vasilij (Rosljakov), mniši Ferapont (Tatarnikov) a Trofim (Puškarjov).

Mniši mučedníci, jeromonach Vasilij, otcové Ferapont a Trofim

26. června roku 1996, byl slavnostně připočten do zástupu místně ctěných svatých, Sbor ctihodných Optinských starců, jejichž památka se připomíná 11. / 24. října.

10. června roku 1998, byly nalezeny, vyzdvihnuty a slavnostně přeneseny do monastýrských chrámů ostatky ctih. Amvrosija Optinského, spolu s dalšími šesti ostatky ctihodných optinských starců.

V roce 2000, byla jména ctihodných optinských starců na Archijerejském Sněmu Ruské Pravoslavné Církve, zapsána ke všeobecné církevní úctě do církevního kalendáře Pravoslavné Církve.

MODLITBA OPTINSKÝCH STARCŮ

Pane, dej, abych s pokojem v duši přijal vše,
co mi přinese nadcházející den.
Dej, abych se cele odevzdal Tvé svaté vůli.
Po celý den mě ve všem veď a posiluj.

Ať bych dostal jakékoliv zprávy během dne,
nauč mne je přijmout s pokojnou duší
a pevným přesvědčením,
že nade vším je Tvá svatá vůle.

Ve všech mých skutcích a slovech
veď mé myšlenky a city.
Ve všech nepředvídaných situacích
mi nedej zapomenout,
že všechno je sesláno od Tebe.

Nauč mne přímo a rozumně jednat
s každým členem mé rodiny,
abych nikoho nezarmucoval a neroztrpčoval.

Pane, dej mi sílu přenést se přes útrapy
přicházejícího dne a přes všechny
události, které přinese.

Veď mou vůli a nauč mě modlit se,
věřit, doufat v Tebe, trpět, odpouštět a milovat. Amen.

___________________________________________________________

¹ Starectví (od slova starec). V pravoslaví zvláštní mnišský úděl, mající svůj počátek již v počátcích mnišství v jeho kolébce, Egyptě a Palestině. V tradičním chápání jde o mnicha, ne vždy starého léty, ale spíše vyzrálého v duchovních otázkách, který je schopný vést druhé k nalezení spásy.

² Ctihodný Jan Sinajský - Nebeský žebřík - Stupeň 26. O schopnosti rozlišovat myšlenky, vášně a ctnosti.