Svatí apoštolové, Tercius, Marek, Justus a Artemas

památka 30. října / 12. listopadu

Svatý Tercius (Tertios, Tertius), psal list svatého apoštola Pavla k Římanům, ve kterém hovořil o sobě takto:„Pozdravuji vás já Tercius, písař tohoto dopisu“ (Řím 16, 22). Byl druhým po Sosipatrovi, biskupem města Ikonion (Konya v dnešním Turecku), kde přijal mučednickou smrt.

Svatý Marek¹, synovec apoštola Barnabáše, byl biskupem města Apollonia², kterého svatý apoštol Pavel vzpomíná v listu ke Koloským: „Pozdravuje vás můj spoluvězeň Aristarchos a Barnabášův bratranec Marek, o němž jste již dostali pokyny. Až k vám přijde, přijměte ho“ (Kol 4, 10).

Svatý Justus, Josef zvaný Barsabas, syn svatého Josefa Snoubence, byl spolu s Matějem vybírán losem do zástupu dvanácti apoštolů, na místo odpadlého Jidáše Iškariotského (Sk 1, 15 – 26). Nebyl, ale vybrán, protože los padl na apoštola Matěje. Byl ustanoven za pracujícího pro Boží království, kteří byli útěchou apoštola Pavla (Kol 4,11). Byl biskupem a zemřel mučednickou smrtí ve městě Eleutheropolis³.

Svatý Artemas, spolupracovník apoštola Pavla, kterého Pavel vzpomíná ve svém listu k Titovi (Tit 3,12). Byl biskupem v lykaonském městě Lystra, zemřel pokojnou smrtí.

______________

 

¹ Apoštol Marek. Ve Sboru sedmdesáti apoštolů (památka 4. / 17. ledna), jsou uvedeni tři apoštolové se jménem Marek. Marek Evangelista, biskup Alexandrijský, Marek synovec apoštola Barnabáše, biskup města Apollonia, Marek – Jan, biskup fénického města Byblos.

 

² Apollonia. Ve starověku mělo toto jméno několik měst. Na Sicílii, v Illyrii, jehož obyvatelé se nazývali Apolloniaté, v Thrákii, v Chalcedonu a dalších.

 

³ Eleutheropolis, bylo římské a byzantské město v Provincii Sýrie Palestina (Provincia Syria Palaestina), asi 53 km jihozápadně od Jeruzaléma.

Ctihodná mučednice Anastasia Římanka

(† III. stol)

památka 29. října / 11. listopadu

Narodila se v urozené římské rodině, jako tříletá však osiřela. Pod svou ochranu, si ji vzala představená jednoho ženského monastýru poblíž Říma, jménem Sofie.

V monastýru, ve kterém vyrůstala, když dovršila dvaceti let, přijala mnišský postřih.

Protože však vynikala svým půvabem a krásou, mnozí urození Římané, prosili o její ruku. Anastasia, ale všechny odmítala, a raději zůstala Kristovou nevěstou.

Jednou se, ale stalo, že ji pohané vyvlekli z monastýru a přivedli ji před vládce města, Probuse. Tam byla obviněna nejen, že přehlíží a pohrdá vznešenými a bohatými nápadníky, ale také, že uctívá ukřižovaného Krista jako Boha.

Probus jí poté nařídil, aby přede všemi obětovala modlám. To, ale Anastasia odmítla, odmítla se vzdát svého Krista. Jako trest, pak byla vystavena nahá před davem, poté byla mučena ohněm, byla přivázána a natažena mezi čtyři sloupy a takto bita, byla lámána kolem. Avšak zázrakem zůstala ctihodná nezraněná.

Svatá, zcela vyčerpaná z tolika mučení, požádal o vodu. Jistý Cyril, který stál poblíž, se nad ní slitoval a dal jí napít vody.

Její mučení však pokračovalo. Probus nařídil Anastasii pověsit a její tělo trhat železnými háky, poté jí byly odříznuty bradavky, vytrhány nehty, vyraženy zuby, useknuty ruce a nohy a nakonec jí byl vytržen jazyk, kterým neustále chválila Boha.

Lidé, kteří viděli toto nelidské mučení, byli už vším rozhořčeni a vládce města Probus, byl musel proto mučení zastavit. Nakonec svaté mučednici usekli hlavu mečem.

Probus, pak ještě usoudili, že i Cyril, který se slitoval nad mučednici a dal ji napít vody, je tajný křesťan, dal do vězení a poté byl i on popraven.

Tělo svaté Anastasie bylo vyhozeno za městem, aby bylo sežráno a roztrháno divokou zvěří. Bůh, ale nedopustil takovéto zneuctění ostatků svaté mučednice.

Představená monastýru, ve kterém vyrůstala Anastasia a přijala mnišství, Pánem poučená Sofie, tělo ctihodné mučednice našla a společně se dvěma dalšími křesťany je s úctou pohřbila. Doba umučení této svaté, se připisuje k roku 250 nebo 256.

Svatá velká mučednice Paraskevi Ikonionská, nazývaná Pátek († III. stol)

památka 28. října / 10. listopadu

Narodila se a žila ve třetím století ve městě Ikonion (Konya v dnešním Turecku) v bohaté a zbožné rodině. Její rodiče zvláště ctili den Strádání Páně pátek, a proto svou dceru, která se v tento den narodila, pojmenovali Paraskevi - Παρασκευή - Pátek.

Mladá Paraskevi si z celého srdce, zamilovala tělesnou čistotu a také vznešenou mravnost panenského života a se rozhodla složit slib panenství. Chtěla celý svůj život zasvětit Bohu a tomu, aby světlem Kristovy víry, prosvětlila pohanský lid, který byl ještě spoután v okovech modloslužebnictví.

Kvůli tomu, jak bez bázně a strachu vyznávala pravoslavnou víru, se jí však zmocnil dav rozezlených pohanů a přivedli ji k vládci města. Tam jí bylo nařízeno, aby učinila oběť pohanské modle.

S rozhodným srdcem a důvěrou v Boha svatá tento příkaz odmítla. Za to pak musela strpět veliká muka. Nejprve ji přivázali ke stromu, poté trýznili její přečisté tělo železnými hřeby. Mučitelé poté, sami už znaveni jejím mučením, uvrhli Paraskevi do vězení, celou pokrytou ranami hlubokými až na kost. Bůh však svatou mučednici neopustil a její rozedrané a utrápené tělo, podivuhodně uzdravil.

Její mučitelé a kati, pro zaslepený rozum i srdce, neporozuměli tomuto božskému znamení, a dalšího dne, pokračovali dál v mučení svaté Paraskevi, až jí nakonec usekli hlavu.

Svatá a čistá duše velké mučednice Paraskevi, odešla k Pánu a od jejích čestných ostatků, bylo Bohem dáno nemocným mnoho uzdravení. Ke slávě Pána našeho Ježíše Krista, jemuž s Otcem i Svatým Duchem, nechť bude čest a klanění navěky, amen.

Svatí mučedníci Marcián čtec a Martyrius hypodiákon, notáři Konstantinopolští († 355)

památka 25. října / 7. listopadu

Svatí mučedníci Marcián a Martyrius sloužili v Konstantinopolském katedrálním chrámu. Marcián byl čtec a Martyrius hypodiákon. Oba pak také vykonávali funkci notářů - tajemníků, svt. Pavlu Vyznavači, patriarchovi Konstantinopolskému († 351).

Poté, co heretici – ariáni, vyhnali, sesadili a poté tajně popravili spravedlivého patriarchu Pavla, dostal se na patriarší trůn heretik Makedonios. Ariáni, se snažili získat na svou stranu lstí a pochlebováním Marciána a Martyria, nabízeli jim zlato, slibovali biskupství. Veškeré úsilí ariánů, ale bylo marné.

Potom jim heretici začali hrozit, že je pomluví a zkompromitují před císařem, zastrašovali je i mučením a smrtí. Svatí však pevně vyznávali pravoslaví, které jim bylo odkázáno Svatými otci Církve.

Marcián a Martyrius, byli nakonec odsouzeni ke smrti a kolem roku 355 byly mučedníkům setnuty hlavy. Jejich svatá těla, byla poté s úctou pohřbena pravoslavnými křesťany.

Později, na pokyn svt. Jana Zlatoústého, byly ostatky svatých mučedníků vyzdviženy a přeneseny do chrámu, který byl zasvěcen těmto svatým mučedníkům.

Svatí mučedníci Kryšpín a Krispinián 

(† 285/286)

památka 25. října / 7. listopadu

Podle tradice, to byli bratři, původem z Říma, urozeného původu. Byli vysláni do Galie kázat evangelium. Usadili se ve městě Soissons¹.

Oba bratři napodobovali svatého apoštola Pavla (1. Tes 2,9), pracovali svýma rukama na výrobě bot a vydělávali si dost na to, aby uživili sebe a pomáhali i potřebným a chudým.

Během Diokleciánova pronásledování křesťanů², byli svatí, jako křesťané přivedeni před Maximiánuse, Diokleciánova caesara. Maximiánus se je snažil nejprve hrozbami a sliby přesvědčit, aby se zřekli své křesťanské víry. Svatí jeho sliby, návrhy pozemských výhod i hrozby odmítli a prohlásili, že se už kdysi sami vzdali pozemského bohatství pro Krista a nyní se radují z toho, že se zcela odevzdali Bohu. Když Maximianus viděl marnost svého úsilí, vydal svaté do rukou Rictiuse Varuse, který byl zástupce císaře v římské Galii a také krutý mučitel a kat křesťanů.

Na příkaz Rictiuse, byli bratři nataženi na skřipec, ze zad jim byly vyříznuty prameny kůže a do prstů na rukou jim byly vráženy hřeby. Poté je s kameny přivázanými ke krku hodili do řeky Aisne, avšak svatí všechna tato mučení přežili, aniž by se své víry zřekli. Byli také vrženi do ohně, ale ani ten svaté mučedníky nepozřel.

Poté, co na vlastní oči Rictius Varus viděl, pomátl se a sám se vrhl do plamenů, ve kterých i zemřel. Mučedníkům, byly poté na příkaz Maximiánuse 25. října / 7. listopadu, v roce 285 nebo 286 setnuty jejich hlavy. Těla bratrů byla předhozena dravé zvěři. Místní křesťané, ale těla tajně odnesli a pohřbili.

Podle tradice, pak byl na místě pohřbení svatých mučedníků v Soissons, postaven chrám. V 6. století zde pak byla postavena velká bazilika a svt. Eligius z Noyonu († 660)³, zhotovil vzácný relikviář pro hlavu svatého Krispiniána. Část ostatků svatých byla převezena do Říma, do chrámu svatého arcidiákona Vavřince - Lavrentia (Chiesa di San Lorenzo in Panisperna).

_________ 

¹ Soissons. Historické město ve Francii v departementu Aisne a v regionu Hauts-de-France. Leží v meandrech řeky Aisne asi 100 km severovýchodně od Paříže. V raném středověku bylo jedním z nejvýznamnějších francouzských měst.

² Velké pronásledování nebo také Pronásledování křesťanů. Bylo započato za císaře Diokleciána v roce 303 a pokračovalo až do roku 313. Jednalo se o poslední a nejtěžší pronásledování křesťanů v Římské říši. V roce 303 vydali tetrarchové Dioklecián a Maximián, Galerius a Constantius Chlorus edikt, který právně zrušil občanská práva křesťanů a požadoval po nich dodržování tradičních římských náboženských zvyklostí. Následně byly vydány nové edikty proti duchovenstvu a také zavazovaly všechny obyvatele říše k provádění pohanských obětí. Intenzita pronásledování se v rámci říše měnila - v Galii a Británii, kde v té době vládl Constantius, byl splněn pouze první edikt, ve východní části říše to bylo stále vážnější. Trestní zákony byly postupně zrušeny a předpokládá se, že milánský edikt vydaný svatým císařem Konstantinem Velikým v roce 313, toto období definitivně ukončil. 

³ Svt. Eligius (Eloi, Eloy) z Noyonu († 660). Památka 1. / 14. prosince. Narodil se v Limoges ve Francii, byl zručným kovotepcem a jeho umění přežilo až do francouzské revoluce. Stal se mistrem mincovny v Paříži za krále Chlothara II., nakonec se, ale rozhodl pro mnišství a založil monastýr v Solignac. V roce 640 se stal knězem a brzy poté i biskupem v Noyon. Osvítil světlem Kristova evangelia oblasti kolem Antverp, Gentu a Kortrijk v Belgii. Vždy byl obklopen chudými, kterým poskytoval pomoc a útěchu. Vykupoval otroky, aby je osvobodil, byl neúnavným kazatelem, který vždy dával svým životem příklad svatosti.