Životy Svatých

Svatí mučedníci Kryšpín a Krispinián 

(† 285/286)

památka 25. října / 7. listopadu

Podle tradice, to byli bratři, původem z Říma, urozeného původu. Byli vysláni do Galie kázat evangelium. Usadili se ve městě Soissons¹.

Oba bratři napodobovali svatého apoštola Pavla (1. Tes 2,9), pracovali svýma rukama na výrobě bot a vydělávali si dost na to, aby uživili sebe a pomáhali i potřebným a chudým.

Během Diokleciánova pronásledování křesťanů², byli svatí, jako křesťané přivedeni před Maximiánuse, Diokleciánova caesara. Maximiánus se je snažil nejprve hrozbami a sliby přesvědčit, aby se zřekli své křesťanské víry. Svatí jeho sliby, návrhy pozemských výhod i hrozby odmítli a prohlásili, že se už kdysi sami vzdali pozemského bohatství pro Krista a nyní se radují z toho, že se zcela odevzdali Bohu. Když Maximianus viděl marnost svého úsilí, vydal svaté do rukou Rictiuse Varuse, který byl zástupce císaře v římské Galii a také krutý mučitel a kat křesťanů.

Na příkaz Rictiuse, byli bratři nataženi na skřipec, ze zad jim byly vyříznuty prameny kůže a do prstů na rukou jim byly vráženy hřeby. Poté je s kameny přivázanými ke krku hodili do řeky Aisne, avšak svatí všechna tato mučení přežili, aniž by se své víry zřekli. Byli také vrženi do ohně, ale ani ten svaté mučedníky nepozřel.

Poté, co na vlastní oči Rictius Varus viděl, pomátl se a sám se vrhl do plamenů, ve kterých i zemřel. Mučedníkům, byly poté na příkaz Maximiánuse 25. října / 7. listopadu, v roce 285 nebo 286 setnuty jejich hlavy. Těla bratrů byla předhozena dravé zvěři. Místní křesťané, ale těla tajně odnesli a pohřbili.

Podle tradice, pak byl na místě pohřbení svatých mučedníků v Soissons, postaven chrám. V 6. století zde pak byla postavena velká bazilika a svt. Eligius z Noyonu († 660)³, zhotovil vzácný relikviář pro hlavu svatého Krispiniána. Část ostatků svatých byla převezena do Říma, do chrámu svatého arcidiákona Vavřince - Lavrentia (Chiesa di San Lorenzo in Panisperna).

_________ 

¹ Soissons. Historické město ve Francii v departementu Aisne a v regionu Hauts-de-France. Leží v meandrech řeky Aisne asi 100 km severovýchodně od Paříže. V raném středověku bylo jedním z nejvýznamnějších francouzských měst.

² Velké pronásledování nebo také Pronásledování křesťanů. Bylo započato za císaře Diokleciána v roce 303 a pokračovalo až do roku 313. Jednalo se o poslední a nejtěžší pronásledování křesťanů v Římské říši. V roce 303 vydali tetrarchové Dioklecián a Maximián, Galerius a Constantius Chlorus edikt, který právně zrušil občanská práva křesťanů a požadoval po nich dodržování tradičních římských náboženských zvyklostí. Následně byly vydány nové edikty proti duchovenstvu a také zavazovaly všechny obyvatele říše k provádění pohanských obětí. Intenzita pronásledování se v rámci říše měnila - v Galii a Británii, kde v té době vládl Constantius, byl splněn pouze první edikt, ve východní části říše to bylo stále vážnější. Trestní zákony byly postupně zrušeny a předpokládá se, že milánský edikt vydaný svatým císařem Konstantinem Velikým v roce 313, toto období definitivně ukončil. 

³ Svt. Eligius (Eloi, Eloy) z Noyonu († 660). Památka 1. / 14. prosince. Narodil se v Limoges ve Francii, byl zručným kovotepcem a jeho umění přežilo až do francouzské revoluce. Stal se mistrem mincovny v Paříži za krále Chlothara II., nakonec se, ale rozhodl pro mnišství a založil monastýr v Solignac. V roce 640 se stal knězem a brzy poté i biskupem v Noyon. Osvítil světlem Kristova evangelia oblasti kolem Antverp, Gentu a Kortrijk v Belgii. Vždy byl obklopen chudými, kterým poskytoval pomoc a útěchu. Vykupoval otroky, aby je osvobodil, byl neúnavným kazatelem, který vždy dával svým životem příklad svatosti.