Životy Svatých

 

Ctihodný nový mučedník Agathangelos Esfigmenský (♰ 1819)

památka 19. dubna / 2. května

Svatý Agathangelos se narodil v roce 1800 ve městě Ainos ve východní Thrákii a pocházel z chudé rodiny. Ještě jako chlapec se po smrti svého otce nechal najmout na tureckou obchodní loď jako námořník. Kapitán lodi ho chtěl přijmout za svého syna a přimět ho proti jeho vůli přijmout islám. Jednoho dne, po přistání ve Smyrně, ho v noci odvedl na hřbitov, kde ho pod hrozbou meče donutil slíbit, že přijme muslimskou víru. Kapitán ho potom okamžitě přivedl k soudci, aby mohl být mladík před svědky obřezán.

Později se nešťastník rozhodl uprchnout. Znovu si oblékl křesťanský oděv a po návratu do vlasti se vydal na Svatou horu Athos. Tam chtěl Agathangelos najít duchovního otce, který by mu ukázal cestu, jak si může zasloužit odpuštění za své odstoupení od víry.

V monastýru Esfigmenou ¹ ho otcovsky přijal igumen a přidělil mu práci v monastýru, poslušenství v trapéze – monastýrské jídelně. Svatý se oddal přísnému odříkání, neustále proléval slzy pokání a statečně odolával myšlenkám, které mu ponoukal nepřítel našeho spasení, který se snažil kajícího se hříšníka vylákat ze Zahrady Přesvaté Bohorodice, Svaté hory Athos, která se mu stala útočištěm spásy.

Usilovně činil pokání, horlivě umrtvoval své tělo a tento duchovní zápas v něm zrodil touhu podstoupit mučednickou smrt pro Krista.

Ďábel mu však vnukal pochybnosti, že nebude mít k takovéto oběti dostatek sil. Tehdy se mu zjevila sama Přesvatá Bohorodice a povzbudila ho na duchu a řekla mu, aby svůj plán uskutečnil ve Smyrně. Svt. Řehoř V., patriarcha konstantinopolský, nový mučedník (♰ 1821), který se v tom čase nacházel na Svaté hoře Athos, když se přesvědčil o pravdivosti tohoto vidění, poradil horlivému poslušníkovy, aby se připravil k mučednictví a sebe sama vyzkoušel v duchovním zápasu během Velkého postu.

Poté, co svatý přijal mnišský postřih, uzavřel se na celý Velký půst v jedné z monastýrských věží, živil se pouze chlebem a vodou a neustále přebýval v neviditelném boji. Na sebe Agathangelos nasadil těžká kajícnická železa, oblékl žíněný šat a každodenně takto činil tři tisíce poklon až do země a osm tisíc poklon po pás, přičemž neustával opakovat Ježíšovu modlitbu. Během modliteb, čtení Evangelia a Utrpení nových mučedníků se v jeho srdci vznítilo nezadržitelné směřování k mučednictví. Jak postupoval v pokání, byl stále více naplňován blahodatí Boží, takže i jeho tělo začalo být ozařováno nadpřirozenou září.

Když se igumenovi monastýru zjevil svt. Mikuláš, sám se přesvědčil, že k mučednictví svatého Agathangela je Boží vůle, a požehnal mu k tomuto těžkému duchovnímu zápasu. Svatý se vydal do skitu Iverského monastýru, aby se poklonil svatým ostatkům novomučedníků Euthymia (♰ 1814), Ignatia, Akákia (♰ 1814) a Onufria (♰ 1816) ². Potom, v pondělí Světlého týdne, nastoupil na loď, která směřovala do Smyrny.

Ve čtvrtek druhého týdne po Pasše se Agathangel dostavil před místní soud v oděvu muslima a požadoval spravedlnost za to, že byl svým pánem oklamán a násilím obrácen na islám. Vítězoslavně máchal dřevěným křížem a ikonou Vzkříšení a prohlásil, že se vrátil k víře svých otců. Turci, kteří ho považovali za blázna, se ho snažili uklidnit a změnit jeho názor a slibovali mu nejrůznější světská potěšení a požitky. Svatý však zůstával ke všem jejich svodům lhostejný a pozorně se soustředil jen na modlitbu, kterou pronášel v srdci. Když pak byl předvolán jeho pán, ten hned obvinil Agathangela, že mu údajně při svém útěku ukradl nějaké cennosti. Soudce však těmto falešným obviněním nevěnoval pozornost a znovu se pokoušel přesvědčit Agathangela. Nakonec si však uvědomil, že jeho úsilí je marné, uchýlil se k výhrůžkám a poté nařídil, aby byl svatý uvržen do žaláře.

Po nějaké době byl Agathangel předveden před místního vládce. Ten prokázal svatému velkou úctu a vyzval ho, aby se poklonil Bohu dle muslimského zvyku. Místo odpovědi se Agathangel pokřižoval a pronesl nahlas Ježíšovu modlitbu. Byl znovu odveden zpět do žaláře, odkud napsal dopis křesťanům ve Smyrně, stejně jako světitel a mučedník Ignatios Bohonosec – Theoforos (♰ 107) psal Římanům v dávných dobách a prosil je, aby nečinili žádné kroky k jeho osvobození.

V sobotu ráno 19. dubna 1819 klidně spal a očekával hodinu popravy, kterou mu Bůh zjevil. Probudil se s velkou radostí, rozloučil se se svými spoluvězni, požádal je, aby se za něj modlili, a poté předstoupil před soud. Jakmile byl vynesen rozsudek, byl mučedník za hlasitého křiku odveden na místo popravy, kde se již shromáždil obrovský dav. Agathangelos, soustředěný na modlitbu, lhostejný ke křiku a posledním pokusům Turků přesvědčit ho, sklonil šíji pod meč a zvolal: „Sekejte!“ Svatému mučedníkovi bylo devatenáct let.

Navzdory výhrůžkám a úderům stráží se přítomní křesťané okamžitě vrhli namáčet látky do mučedníkovy krve. Během několika dní se toto místo stalo skutečným poutním místem. Poprava svatého Agathangela tak více než jakékoli kázání přispěla k oživení zbožnosti a pokání mezi křesťany všech vyznání. Druhou noc po popravě turečtí strážci s hrůzou sledovali, jak se tělo svatého několikrát zvedlo na nohy, jako by byl naživu.

Od chvíle mučedníkovy popravy se vzduchem linula nebeská libovůně. Hlavu svatého nejprve hodili na nečisté místo. Namísto toho, aby podlehla hnilobě, však svaté ostatky i uprostřed oné špíny šířily svou vůni. Turci nakonec ustoupili všeobecnému pohnutí a vydali tělo křesťanům. Bylo pohřbeno se všemi projevy zbožné úcty v chrámu svatého Jiří, v téže hrobce, kde byl pohřben svatý novomučedník Dimos (♰ 1763).

_

¹ Monastýr Esfigmenou – Μονή Εσφιγμένου. Monastýr na Svaté Hoře Athos, osmnáctý v hierarchii svatohorských monastýrů. Nachází se ve východní části athoského poloostrova, hlavní chrám je zasvěcen svátku Nanebevstoupení Páně.

² Ctihodní novomučedníci Euthymios, Ignatios (♰ 1814), Akákios (♰ 1816) a Onufrios (♰ 1818). Všichni tito mučedníci byli athoští mniši, kteří se dobrovolně vydali na mučednickou smrt za Krista na začátku 19. století.

Ctihodný novomučedník Euthymios Nový, Dimicanský, Peloponéský. Památka 22. března / 4. dubna a 1. / 14. května, společná památka se ctihodnými novomučedníky Ignatiem a Akákiem. V mládí se zřekl své víry a přijal islám. Po obřízce se začal trápit výčitkami svědomí. V Adrianopoli navštívil bohoslužbu v katedrálním chrámu a znovu si koupil řecký šat. Litoval svého zřeknutí se Krista a odcestoval na Svatou Horu Athos. Tam se vyznal ze svých hříchů svt. Řehoři V., patriarchovi konstantinopolskému (♰ 1821), který tehdy žil v ústraní ve Velké Lávře. Patriarcha ho svěřil duchovnímu vedení Meletia, zpovědníka Velké lávry. Po 40 dnech byl navrácen do lůna Církve skrze Myropomazání. Poté žil nějakou dobu ve skitu svaté Anny, v Dochiariou, v Esfigmenou a poté ve skitu svatého Jana Křtitele, který patří Iverskému monastýru. Tam nakonec přijal mnišský postřih se jménem Euthymios. Za nějaký čas ho naplnila touha trpět pro Krista, ale otcové mu dlouho odmítali dát požehnání k mučednické smrti. Nakonec, když Euthymios obdržel mnohá zjevení, že jeho mučednictví je Bohu milé, vydal se v doprovodu mnicha Řehoře do Konstantinopole. Na Květnou neděli, po přijetí svatých tajin, si oblékl turecký oděv a předstoupil před velkovezíra Rušuta pašu. Hodil na zem tureckou pokrývku hlavy, začal po ní šlapat a rouhat se Mohamedovi a islámu. Vezír byl ohromen drzostí dvacetiletého mladíka a považoval ho za opilého nebo šíleného. Euthymios byl spoután, uvržen do žaláře a poté znovu předveden k výslechu před vezíra. Když vezír viděl mladíkovu neústupnost, nařídil ho krutě zbít. Po mučení naléhal, aby se zřekl Krista. Mučedník však zůstal neoblomný, usvědčoval muslimskou víru ze lži a vezír proto nařídil, aby mu byla setnuta hlava. Kati mu však nedokázali ani na dva pokusy useknout hlavu, a proto mu probodli hrdlo.

Ctihodný novomučedník Ignatios Nový, Athoský, Konstantinopolský, Starozagorský, Bulharský. Památka 8. / 21. října v den mučednické smrti, 20. října / 2. listopadu v den přenesení jeho ostatků na Svatou horu Athos a 1. / 14. května, společná památka se ctihodnými novomučedníky Euthýmiem a Akákiem. Narodil se ve městě Stara Zagora a byl bulharského původu. Na konci 18. století se jeho rodiče, Georgij a Maria, přestěhovali do Filipopolisu (Plovdivu). Když pak Turci verbovali muže k potlačení povstání v Srbsku, jeho otec odmítl bojovat proti souvěrcům, za což byl brutálně zavražděn. Jeho matka a dvě sestry byly násilně obráceny k islámu. Když se o těchto událostech dozvěděl, jako mladík se schoval u zbožné staré ženy. Jeho sestry ho vydaly Turkům, jemu se však podařilo uprchnout. Nějaký čas strávil v Bukurešti a poté se vydal na Svatou horu Athos. V Šumenu potkal známého z Bukurešti, přítele Eleutheria, který přijal islám. Toto zřeknutí se víry jeho přítele ho velmi rozrušilo. Na další své cestě byl pak zajat Turky a ze strachu slíbil, že i on přijme islámskou víru. Nakonec se mu ale na Svatou horu Athos podařilo dostat. Navštívil tam různé monastýry. Nějakou dobu žil ve skitu svaté Anny a poté přešel do skitu Iverského monastýru svatého Jana Křtitele. Tam se dozvěděl o mučednické smrti ctihodného novomučedníka Davida (♰ 1813) v Soluni a také svého přítele Eleutheria, který přijal mnišství se jménem Euthymios (♰ 1814); rozhodl se i on přijmout utrpení pro Krista a tím odčinit svou zbabělost. Přijal mnišský postřih se jménem Ignatios a požehnání ke smrti mučedníka. 29. září 1814 dorazil Ignatios do Konstantinopole s mnichem Řehořem, který předtím také doprovázel Euthymia. O několik dní později, v úterý, se Ignatios po přijetí svatých Kristových tajin převlékl do tureckého oblečení a odešel k soudu. Tam si strhl turban, shodil ho na zem a prohlásil, že v mládí byl nucen lhát a slíbit, že se zřekne své víry, a nyní si přeje vzít svá slova zpět a vyznat Krista, pravého Boha. Soudce na něho naléhal, aby si to, co říká, rozmyslel, ale Ignatios směle odsoudil muslimskou víru. Poté byl uvězněn a po dva dny se ho snažili přesvědčováním a mučením donutit k tomu, aby se zřekl Krista. Mučedník zůstal neoblomný. Byl proto odsouzen a 8. října 1814 oběšen. O tři dny později mnich Řehoř vykoupil jeho ostatky a 20. října je přenesl na Athos, kde je spolu s ostatky svatého mučedníka Euthymia umístil do nového chrámu ve skitu svatého Jana Křtitele. Ctihodná hlava svatého Ignatia je uložena v ruském monastýru svatého velkomučedníka Panteleimona na Athosu a částice jeho ostatků jsou uloženy ve skitu svatého Jana Křtitele a v Iverském monastýru.

Ctihodný novomučedník Akákios Nový, Nivorský, Athoský. Památka 1. / 14. května, společná se ctihodnými novomučedníky Euthýmiem a Ignátiem. Narodil se zbožným rodičům, kteří žili ve vesnici Nivori nedaleko Soluně. Když mu bylo devět let, rodiče ho dali do učení k ševci, který ho však často bil. Chlapec, nesnášející krutost svého pána, od něho utekl a pod vlivem tureckých žen, které potkal, souhlasil se zřeknutím se Krista a přijetím islámu. Turecké ženy vzaly chlapce k chaznadaru Jusufu-bejovi, který ho nechal žít ve svém domě, brzy poté ho obřezal a dal mu nové muslimské jméno místo křesťanského. Adoptoval ho a měl ho rád jako svého syna. Po devíti letech života v bohatém domě, v pohodlí a přepychu, dosáhl věku 18 let. Manželka pána domu k němu vzplanula tělesnou vášní a začala ho svádět k cizoložství. Mladík proto, podobně jako biblický Josef, uprchl. Rozzuřená Turkyně řekla svému manželovi, že se ji mladík pokusil svést. Jusuf poté, co vyslechl stížnost své ženy, okamžitě mladíka vyhodil z domu. Ten se potom vydal do Soluně ke svým rodičům. Ti se radovali z pohledu na svého syna, kterého považovali za mrtvého, zvláště když se dozvěděli, že zanechává islámu a chce se znovu stát křesťanem. Na radu rodičů se nejprve vydal na Svatou horu Athos do monastýru Chilandar, poté na radu starců tohoto monastýru odešel do skitu monastýru Xenofontos, aby tam navštívil otce Mikuláše. Poté, co otec Mikuláš vyslechl jeho zpověď, přečetl nad ním modlitbu, myropomazal ho a poslal ho zpět do Chilandaru. Poté, co žil v monastýru asi rok, přestoupil do Iverského monastýru, kde přijal mnišský postřih se jménem Akákios. Po nějaké době mu jeho duchovní otec požehnal k mučednické smrti a ustanovil mu starce Řehoře jako jeho společníka na cestě. Poté, co se rozloučili s monastýrskými bratry, 1. dubna opustili horu Athos a odpluli do Konstantinopole. Po krutém mučení byl mnich Akákios 1. května 1816 v Konstantinopoli sťat za to, že se zřekl islámu a vyznal křesťanskou víru.

Ctihodný novomučedník Onufrios Chilandarec, Gabrovský, Chioský, Athoský. Památka 4. / 17. ledna. Narodil se v roce 1786 ve vesnici Gabrovo v Tarnovské eparchii v Bulharsku. V jeho životě se píše, že jako dítě byl potrestán svými rodiči a na ďábelský popud kvůli tomu před Turky projevil přání přijmout muslimskou víru. Z milosti Boží byl vyrván z rukou muslimů. Potom po celý život hořce litoval svého nerozumného činu. Následně se mu dostalo dobrého vzdělání, on však dal přednost službě Bohu před pozemskými statky a odešel do monastýru Chilandar na Svaté hoře Athos. Tam přijal mnišský postřih se jménem Manasia (Menaše). Avšak ani surová askeze mnicha Svaté hory Athos, přestože byl sám k sobě přísný, ho nenaplňovala, a proto se rozhodl přijmout utrpení pro Krista. S tímto svým přáním se podělil se starcem Nikiforem. Starec ho postřihl do velké schimy se jménem Onufrios. Dal mu několik duchovních ponaučení a poslal ho s mnichem Řehořem na ostrov Chios. Tam svatý mučedník Onufrios veřejně vyznal křesťanskou víru, za což byl hned zajat a krutě mučen. Po mučení mu byla 4. ledna 1818 setnuta hlava a ostatky vhozeny do moře.